Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Czech Business Weekly

The breakthrough minister who is shunned by his party

14. 04. 2008
The basis of Minister of Finance Miroslav Kalousek’s widely reported “supertax” tax reform proposal is a unified collection of income tax and social insurance payments.

What this means is that the actual size of the state will be more visible. We will see in detail that through income tax we pay to the state not the 12.5 percent of earnings as commonly depicted on billboards and in slogans of the Civic Democrats (ODS), but more than 40 percent. 

Let us not go into the details, but we should analyze the whole thing politically. It is always surprising to see a politician who is willing to admit the real size of the state. Most politicians, both right-wing and left-wing, usually prefer to hide this reality. It is also positive that Kalousek wants to make the whole system more transparent, an approach that is also not very common. Politicians, unless pushed into a corner, usually do not prefer transparent, simple solutions that also save resources: both in technology and in the need for employees.

Kalousek’s presentation of his tax proposal, however, is not without its problems. First, such a major change as an overhaul of the tax system should be included in an electoral program, in Kalousek’s case that of the Christian Democrats (KDU-ČSL). But the KDU-ČSL is not paying any attention to Kalousek’s proposal; paradoxically, Kalousek has fallen out of grace within the ranks of his own party while having simultaneously leapt to almost the most powerful position in the government.

The second, and perhaps bigger difficulty, is that such a tax overhaul also did not feature in the electoral program of the ODS, the leading coalition partner. Before the elections, the ODS was proposing a flat income tax of 12.5 percent. This could be achieved through dramatic cuts in expenditure or through a radical widening of the tax base. And here comes Kalousek with his revelations of the real truth  ...

A conflict could also potentially break out in pension reform. If it is ever to be introduced, it would need a special account and a special pool of resources.

Then comes the threat of humiliation. The ODS cannot let Kalousek steal the show and allow the whole income tax system—which must be sold with politics par excellence—to be dictated by a representative of a junior coalition partner. An 18th century saying refers to “no taxation without representation.” By accepting the Kalousek proposal, the ODS would be permitting this representation to mean the representation of someone else’s voters. But one solution presents itself: Might the ODS, which seems too incompetent or lazy to devise a tax reform of its own, move to make Kalousek an ODS member? The finance minister is very close to Prime Minister Mirek Topolánek, and right now there is no ODS economic or fiscal expert anywhere near the horizon.

Kalousek’s goal of securing a more transparent tax system is rather refreshing in comparison to other parts of his ministerial portfolio. His dealings with investment bank Nomura remain secret despite criticism from the press and NGOs. Meanwhile, absolute secrecy surrounds the gradual privatization of 7 percent of electricity giant ČEZ, and the sale of ČSA Cargo is widely cited as a deal that has been arranged with a shadowy company. It would be great if Kalousek could push his newly discovered fondness for transparency and accountability into other territories.

Healthy disputes?

There is an unusually heated debate taking place within the Prague branch of the ODS. Some influential members are criticizing Topolánek’s government for not fulfilling the party program. Some people think that these internal disputes reflect the fact that nobody important from the Prague ODS is represented in the government.

This might be true, but the divisions are also a sign that the ODS is becoming a normal party. Disputes are normal, they are sign of life. And disputes about fulfilling the program are especially healthy and positive. It is certainly better to hear word of these rather than rumors that this guy or that guy from the ODS is conspiring against someone else, without being given the slightest idea of what issues (if there are any) are involved.

The uncomfortable fact is that the ODS is not fulfilling major points of its manifesto: a one-page tax form and the cancellation of tax breaks, relief, holidays and payment exceptions. Other discrepancies are not hard to find. For instance, there was nothing in its program about privatizing health care.

No wonder we trail Warsaw

With almost zero public attention, the new business code is being put in place. The code cancels the duty to make buyout offers to small shareholders at the point when the majority shareholder crosses the thresholds of 67 percent and 75 percent. This directly goes against any premise of good governance, which is supposed to be based on deep deliberations and discussions. The change of the rules will serve the interests of a few big companies (ČEZ, Telefónica O2 Czech Republic, Unipetrol …), which are close to these ownership levels.

Until three weeks ago, no article about the proposed change was ever printed, and there was no public or political debate. It seems that 99 percent of members of Parliament do not know that they voted for such a thing. Added to that, the Czech Constitutional Court recently decided that these “squeeze-outs” of small shareholders are actually in order. So when someone professes surprise that the Warsaw Stock Exchange is far outstripping its Prague counterpart, tell them that they should not be.

The way people think about the stock market in this country is as follows: It is a place where the players are supposed to outsmart each other, a place where the strong and powerful can dictate to the small players and bend the rules according to their desires.

Two weeks there, 1 year here

JP Morgan’s takeover of Bear, Stearns & Co, orchestrated by the U.S. Federal Reserve, is similar to Investiční a Poštovní banka’s takeover of Československá obchodní banka (ČSOB), orchestrated by the Czech National Bank (ČNB) in 2000. But while it took Czech politicians nearly a year to set up a parliamentary committee on the IPB move, in America the chairmen of the takeover entities were defending their actions in the Senate just two weeks after the controversial transaction.

When politicians threaten to investigate something, it usually leads nowhere. But the sooner an investigation occurs, the more likely it is that some instructive results will emerge.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kalousek by měl kvůli změně daňového systému vstoupit do ODS

 

Ministr financí Miroslav Kalousek navrhl nový systém výběru daní, což velmi upoutalo pozornost médií. Základem Kalouskova návrhu je sjednocený výběr sociálního pojištění a daně z příjmů.

Skutečná velikost státu tak bude viditelnější. Uvidíme zřetelně, že prostřednictvím daně z příjmů neplatíme státu 12,5 procenta, jak můžeme sledovat na billboardech a sloganech ODS, ale přes 40 procent.

Nezaměřujme se na detaily, ale pokusme se analyzovat celou věc politicky. Vždy je překvapivé vidět politika, který je ochoten přiznat skutečnou velikost státu. Většina politiků (pravicových i levicových) obvykle raději skutečnou velikost vlády skrývá. Je rovněž pozitivní, že Kalousek chce učinit celý systém transparentnějším, což také není zrovna běžné. Politici – nejsou-li přitlačeni ke zdi – obvykle nepreferují transparentní a jednoduchá řešení, která jsou šetrná vůči zdrojům: ať už se to týče technologií, nebo potřeby zaměstnanců.

Prvním problémem tohoto návrhu je to, že tak významná věc, jakou je celková změna daňového systému, by měla být součástí volebního programu, v Kalouskově případě pak volebního programu KDU-ČSL. Jenže KDU-ČSL nevěnuje Kalouskovu návrhu žádnou pozornost, částečně kvůli Kalouskovu paradoxu. Co je Kalouskův paradox? Skutečnost, že uvnitř vlastní strany ztratil přízeň, ale v rámci vlády vyšplhal do „téměř“ nejmocnější pozice v zemi, což pozice ministra financí je. Bezpochyby je to nejmocnější ekonomická pozice v této zemi. U vlastních straníků se však Kalousek blíží nule.

Žádná podobná změna daňového systému nebyla nicméně ani součástí volebního programu ODS. Což je zřejmě ještě větší problém. Před volbami ODS navrhovala rovnou daň z příjmů ve výši 12,5 procenta. Lze toho dosáhnout dramatickými škrty výdajů nebo dramatickým rozšířením daňového základu. A do toho přijde Kalousek s odhalením skutečné pravdy.
Hrozí i konflikt ohledně penzijních reforem. Má-li být penzijní reforma někdy opravdu zavedena, bude zapotřebí speciálního účtu (účtů) a speciálních zdrojů.

Je zde i hrozba ponížení. ODS nemůže dovolit Kalouskovi, aby jí ukradl slávu, a nemůže připustit, aby celý systém daně z příjmů – což je vysloveně politikum – diktoval představitel malé strany či méně významného koaličního partnera. Staré anglosaské rčení zní „no taxation without representation“ (není zdanění bez zastoupení). A pro ODS by toto zastoupení bylo „zastoupením“ voličů někoho jiného. Přijetí Kalouskova návrhu by bylo přesně takové. Co se týče daní, ODS by působila jako strana, která není schopna nebo je líná přijít s něčím vlastním. Jediným řešením tak je, aby se Kalousek stal členem ODS, což by se koneckonců mohlo někdy stát. Je velmi blízký premiérovi Topolánkovi a ODS v tuto chvíli nemá v dosahu žádného ekonomického či fiskálního experta.

Kalouskova snaha o zprůhlednění daňového systému je zajímavá vzhledem k jeho ostatním počinům na ministerstvu financí. Utajovaná dohoda s investiční bankou Nomura je stále tajná, navzdory kritice tisku i nevládních organizací. Postupná privatizace 7 procent společnosti ČEZ je absolutně tajná a často se debatuje také o prodeji společnosti ČSA Cargo utajované firmě. Bylo by proto skvělé, kdyby Kalousek aplikoval tuto novou myšlenku transparentnosti a odpovědnosti i v dalších oblastech.

Kde že je program ODS?

Nyní stručně o dalších tématech minulého týdne. V pražské ODS se rozhořela neobvykle ostrá diskuze. Někteří významní členové kritizují vládu premiéra Topolánka za to, že nenaplňuje stranický program. Podle některých pozorovatelů vnitřní rozpory v ODS odrážejí skutečnost, že ve vládě není nikdo důležitý z pražské ODS.

Může to být pravda, ale také to naznačuje, že se ODS stává normální stranou. Rozpory jsou normální, jsou projevem života. A spory ohledně naplňování programu jsou obzvláště zdravé a pozitivní. Je to určitě lepší než zvěsti, které občas slýcháme o tom či onom členovi ODS, jenž brojí proti jinému členovi ODS, aniž bychom měli sebemenší představu, o čem se přou.
A je skutečností, že ODS nenaplňuje hlavní body svého programu: jednostránkový formulář daňového přiznání, zrušení daňových úlev, prázdnin a výjimek. V programu také například nebyla ani zmínka o privatizaci zdravotnictví.

Mocní jsou ještě mocnější

Téměř bez zájmu veřejnosti vstoupil v platnost nový zákon, který ruší povinnost nabídnout menšinovým akcionářům odkup v okamžiku, kdy většinoví akcionáři překročí hranici 67 a 75 procent. To je absolutně proti všem zásadám dobrého vládnutí, jež by mělo vycházet z hluboké, promyšlené diskuze. Jde o změnu pravidel, která slouží několika velkým společnostem (ČEZ, Telefónica, Unipetrol), jež se blíží k těmto limitům.

Nebyl o tom napsán žádný článek (první se objevil až před dvěma týdny), neproběhla žádná veřejná či politická debata. 99 procent poslanců netuší, proč pro něco takového hlasovali.

Český Ústavní soud kromě toho před dvěma týdny neshledal nic nesprávného na vytěsňování malých akcionářů. Je-li tedy někdo překvapen tím, že varšavská burza funguje mnohem lépe než ta naše, není to na místě. Lidé v této zemi si představují akciový trh jako území, kde hráči jsou předurčeni k tomu, aby přelstili jeden druhého, a kde ti silní a mocní diktují těm malým a ohýbají pravidla tak, jak to vyhovuje jejich potřebám.

Příliš pomalá politika

Je už všeobecně známou věcí, že převzetí Bear Stearns bankou JP Morgan (řízené Federálním rezervním systémem) se podobá převzetí IPB Československou obchodní bankou (řízenému Českou národní bankou v roce 2000).
Zatímco však v České republice to politikům trvalo téměř rok, než ustavili parlamentní výbor, ve Spojených státech představitelé obou institucí obhajovali své kroky v Senátu dva týdny poté, co je učinili.

Nevede to většinou k ničemu, když politici vyhrožují tím, že něco vyšetří. Rozhodně je ale mnohem lepší, když s vyšetřováním začnou co nejdříve po dotyčné události.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.