Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Boj dobra se zlem, ČEZ, Ruscomm a opatrní Češi

HN.IHNED.CZ  17. 8. 2007  

V rozhovoru pro HN prohlásil minulý týden ministr financí Kalousek, že ho fascinuje, jak někteří novináři vidí záležitosti IPB, Nomury a žalob mezi státem a ČSOB jako "boj dobra se zlem". Ve skutečnosti jde - jak říká Kalousek - "jenom o peníze".

Šnábl a dobré úmysly

Jestli to náhodou není naopak. V textu žaloby, kterou podal stát na ČSOB a kterou podepsal pan ministr Kalousek se praví, že ČSOB (tu vyzval k předložení nabídky na převzetí konkurenční banky stát) získala IPB "podvodem" a na základě "nekalého jednání". Nemá náhodou "podvod" a "nekalé jednání" něco společného se "zlem" nebo "zlým úmyslem"?

V minulém textu o arbitráží jsem napsal, že pokud má stát pocit, že ČSOB nemá na tu a tu položku, pohledávku nebo garanci nárok, může ji tvrdě odmítnout a jít do sporu. Pak půjde skutečně "jenom o peníze" a bude to v pořádku. Kalousek by měl každopádně okamžitě zveřejnit smírčí smlouvu s Nomurou a ne čekat, až naprší a uschne. Jenom doufejme, že se v ní nedočteme, jak si stát cení "upřímných, všestranně dobrých a bohulibých úmyslů", se kterými Nomura v roce 1997 slavnostně vstupovala do IPB.

Ředitel mezinárodněprávního odboru ministerstva financí Radek Šnábl - hlavní autor tajného smíru s Nomurou i nově podané žaloby na ČSOB - se svěřil týdeníku Ekonom, že disponuje největším chovem anglických plnokrevníků v Čechách. Pořízení takové hračky jde ovšem do desítek milionů korun. A další desítky milionů spolyká provoz takového hřebčína.

Otázka je, odkud Šnábl, který působil jako poradce ministra Rusnoka, prošel státními firmami ČSA a ČEPRO, k těmto majetkům přišel. Ale hlavně: co tohoto majetného člověka vede k tomu, aby pracoval za pár desítek tisíc korun jako státní úředník? Pravděpodobně to bude touha sloužit "dobru" a nejrůznější všelijaké "dobré úmysly."

Expert z Ekoagrobanky

Minule jsme zde psali o investici firmy ČEZ v Rusku. ČEZ byl vybrán, aby stavěl nedaleko od Kremlu paroplynovou elektrárnu za patnáct až dvacet miliard korun.

Deník MF Dnes upozornil, že zprostředkovatelem transakce je firma Ruscomm, a tím se tato firma ráda pochlubí. V Česku zaregistrovanému Ruscommu šéfují dva lidé: ing. Petr Matějček a ruský podnikatel v energetice Valentin Strojakovskij.

Ing. Matějček je známá firma. Byl místopředsedou představenstva vytunelované Ekoagrobanky. Nebyl však (to určitě nepřekvapí) ani stíhán. Pana Matějčka bylo lze v minulosti najít ve firmách s Ladislavem Adamcem ml., Petrem Ulčákem apod.

Dozorčí rada firmy ČEZ nedávno řešila, zda firma může nebo nemůže zakládat společný podnik, resp. stavět elektrárnu s Mosteckou uhelnou, protože v ní vlastní významný podíl "kontroverzní finančník" z bývalého Motoinvestu Pavel Tykač. Je-li Tykač investičním rizikem, proč firmě ČEZ nevadí "známá firma" Matějček?

Příliš chudí na riziko

Banky a fondy z většiny západoevropských zemí se spálily v investicích do hypoték v USA. Jde o významné francouzské, německé i britské finanční instituce. Evropská centrální banka byla nucena napumpovat do finančního systému eurozóny celkem 200 miliard euro likvidity. A Bundesbanka pomohla dokonce zachránit düsseldorfskou banku IKB.

V Česku jsme také svědky pádu akcií a burzovních otřesů. Naše centrální banka ale nikam peníze nepumpovala. Ne snad proto, že by byla stejně přísná jako Bank of England (ta na rozdíl od ECB rovněž nikomu nepomáhala), nýbrž proto, že nebylo třeba a nikdo žádnou nouzi nehlásil. Jak je možné, že české fondy a banky nesypaly peníze tam, kam se řítil celý svět? Jsou snad Češi tak prozíraví?

Jde spíše o to, že hráčů na kapitálovém trhu je u nás dosud tak málo, že dluhopisy, které financovaly riskantní hypotéky (a které v minulých letech skvěle vynášely) nikdo nenabízel. Pojišťovny a penzijní fondy jsou tady přísně regulovány a do podobných produktů ani investovat nesmí. Tzv. hedge fondy u nás tedy nikdo neprodává. Na to jsme asi pořád velcí chudáci.

A proč nešly do lákavého rizika místní banky? Asi jde o to, že vesele prosperují díky vysokému hospodářskému růstu: průmyslu a službám se daří, úvěry i hypotéky jsou vzorně spláceny. Konkurence na bankovním trhu není dosud ještě tak tvrdá, banky si mohou stále dovolit vydělávat miliardy na relativně vysokých a stále nepříliš čitelných poplatcích. Banky na nasyceném a tvrdě konkurenčním trhu západní Evropy tak už dávno činit nemohou, jsou nuceny jít do většího rizika než u nás.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.