Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Co jsou reformy, co jen úklid a o slovenském zázraku

HN.IHNED.CZ  9. 3. 2007

Vláda se na svém středečním zasedání zabývala podle tiskových agentur "reformou veřejných financí". Z nepříliš jasného a přesvědčivého výstupu je zřejmé hlavně to, že se jednalo především o tom, jak v rozpočtu uklidit, aby bylo možné trochu snížit daně a vrátit vývoj schodku a zadlužení zpět do rámce "maastrichtských kritérií".

Návod, jak to roztřídit

Dá se tomu vůbec říkat reforma? To, co je potřeba udělat, lze pracovně rozdělit do tří kategorií:

1. Úklid po předvolebních slibech. Jde o výdaje (rodičovské příspěvky, porodné apod.), které strany napříč spektrem (včetně lidovců a ODS) schválily před volbami.

Nezbývá než těch třicet miliard korun začít škrtat, a to poměrně rychle. Zbytečně se zařazujeme mezi nespolehlivé země, které neplní mezinárodní závazky, tentokrát v podobě maastrichtských kritérií.

2. Změnit rychle věci, které z našeho ekonomického prostředí nesmyslně trčí jako negativní signál světu a investorům. Například, že jako jedna z mála zemí na světě nemáme stropy na odvody sociálního pojištění. Tím se nesmírně prodražuje dobře placená a kvalifikovaná pracovní síla. Investorům, kteří by o ni stáli, se přestává naše teritorium vyplácet. Komplikuje se tak přechod k náročnějším výrobám a vývoji a dlouhodobá udržitelnost růstu.

3. A pak jsou tu teprve koncepční věci, které snesou označení "reformy". Zásadní proměna zdravotního, penzijního, školského a sociálního systému. Všechny skupiny "očistných kroků" spojuje to, že stovková vláda si pro ně musí vyjednat podporu buď v řadách opozice, nebo s přeběhlíky.

Čerstvý člen Bankovní rady ČNB Vladimír Tomšík publikoval na těchto stránkách minulý týden názor, z něhož vyplývá, že bez jízdního řádu reforem nemá cenu připravovat jízdní řád pro přijetí eura. Budiž. Jenže otázkou je, zda tato země - v současné politické konstelaci - spolehlivého jízdního řádu vůbec někdy dosáhne.

O slovenském zázraku

Další statistický údaj - tentokrát o růstu ekonomiky za celý loňský rok - potvrdil, že Slovensko s hospodářským růstem okolo 8,3 procenta patří mezi evropské premianty. Je zřejmé, že ekonomickým úspěchům východního souseda pomohly poměrně radikální hospodářské reformy. Bylo by však chybou poukazovat při hodnocení slovenského úspěchu pouze na rovnou daň, jak se někdy daří příliš ideologickým komentátorům. Zkusme si vyjmenovat i další pozitivní impulzy.

Slovensko těží především z toho, že Dzurindovy vlády ho vrátily mezi země se západní politickou kulturou. V dobách mečiarovských vlád to vypadalo, že se Slovensko nedostane ani do NATO, natož do Evropské unie. Dnes je pevně zakotveno v obou spolcích. Je třeba zdůraznit, že relativní politická stabilita je podmínkou nutnou (nikoli postačující) pro získání důvěry investorů.

Pokud se my považujeme za automobilovou velmoc, platí to pod Tatrami dvojnásob. Většinu velkých automobilových investic ale Slovensko získalo také díky pobídkám a dotacím, což není právě vzorově liberální počínání. Samozřejmě je těžko měřit, kolik investorů by přišlo i bez toho.

Slovensko je malá ekonomika a východoslovenské železárny vytvářejí málem 10 procent HDP. Ty žijí z profesionálně provedené a odvážné "reprivatizace" pod taktovkou Gabriela Berdára, z boomu automobilového průmyslu a také ze všeobecné konjunktury ocelářství v Evropě i ve světě.

Slovensko - podobně jako my - těží také z geografické polohy. Na rakouské, italské i německé trhy je to ze západního Slovenska co by kamenem dohodil. Zbývá ještě dodat, že Slovensko roste z výrazně nižšího základu než Česká republika. To jen pro doplnění obrazu. Dzurindovy odvážné reformy není pochopitelně radno podceňovat a jsou klíčové také pro udržení růstu do budoucna.

Co svědčí Dánům a nám

V úterý uveřejnil dánský ministr zahraničí Per Stig Moller na těchto stránkách text, z něhož vyplývá, že Dánsko hodlá na nastávajícím evropském summitu prosazovat návrh rozbít národní energetické šampiony, nechat vzniknout opravdu funkční celoevropský trh a více investovat do propojení národních energetických sítí.

Nabízí se tak otázka, proč Dánsko, země podobné velikosti jako je ta naše, zastává úplně opačné stanovisko než Česká republika. Je to proto, že mají Dánové moře a vlastní ložiska zemního plynu? Nebo je česká politika příliš propojena se zájmy ČEZ, případně Transgasu? Nebo chceme raději držet basu s Němci a Francouzi než se spojovat s nějakými Dány?

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.