Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Dvě korupce v Siemensu, Jan Stiess a čínské sazby

HN.IHNED.CZ  30. 3. 2007  

Německá policie v úterý zatkla a posadila do vězení Johannese Feldmayera, člena správní rady Siemensu. Je obviněn z uplácení odborů. V krátké době se jedná už o druhý případ korupce uvnitř německého konglomerátu. Mnichovští vyšetřovatelé se již delší dobu věnují případu, v němž jsou šéfové Siemensu obviněni, že vykazovali stamilionové útraty za fiktivní konzultantské služby, aby zakryli úplatky, které měly sloužit k získání lukrativních zakázek. Nebyly to - z toho co zatím víme - peníze na ovlivnění privatizací. Šlo především o dodávky technologií velkým telekomunikačním a energetickým firmám. Prošetřují se například dodávky ruským telekomunikačním operátorům.

A co čeští odboráři?

Feldmayer měl umožnit platby konzultantské firmě Wilhelma Schelského, který je hlavou odborového svazu AUB známého podezřele "přátelskými vztahy" se zaměstnavateli. Siemens podle všeho usiloval o to, aby finančními injekcemi pro AUB posílil jeho pozici na úkor tradičního německého odborového gigantu IG Metall. Schelsky, bývalý zaměstnanec Siemensu měl obdržet "konzultační platby" ve výši 29 milionů eur.

Pro Siemens, který v Německu zaměstnává přes 160 000 lidí, i německé odborové svazy se jedná o citlivou záležitost, protože odbory IG Metall právě vyjednávají o zvýšení mezd o 6,5 procenta.

V relativně krátké době se jedná o druhý skandál s uplácením odborářů. Peter Hartz, bývalý personální šéf Volkswagenu, dostal letos v lednu dva roky podmíněně za svou roli v uplácení odborářů (z hlediska České republiky je na této kauze pikantní to, že firma německým odborářům platila i návštěvy veřejných domů v Praze).

Pokusy o korupci i skutečné uplácení odborářských bossů jsou staré jako odbory samy. Jimmy Hoffa, tvrdý chlápek a legendární odborářský boss z Detroitu, se v 50. letech dokonce zapletl s mafií a nakonec zmizel neznámo kam.

Zůstává záhadou, jak to, že se u nás ještě žádný pokus o uplácení odborářů neobjevil. Je to podobná záhada, jako to, že nevyšel dosud najevo žádný větší korupční případ v Praze. Jsou snad pražští radní stejně jako čeští odboráři proslulí neúplatností?

Poučit se můžeme rozhodně z akceschopnosti německé policie i justice. V Česku se čas od času objeví informace o tom, že policie něco nebo někoho vyšetřuje. Týden není v médiích nic jiného a tím to většinou všechno také skončí.

Vzpomínka na Stiesse

Z muzea zkamenělin opoziční smlouvy se tento týden vynořil Jan Stiess, někdejší šéf Fondu národního majetku. Média spekulují o tom, že skrze firmu Anglo Czech Trading mohl mít Stiess cosi společného s úplatky v kauze Gripen. Média většinou připomínala jeho kauzu s falšovaným lustračním osvědčením.

Zajímavější ale je a bylo, jak se Stiess v dobách opoziční smlouvy vůbec stal předsedou klíčové státní instituce, která řídila privatizaci. Málokdo ho předtím znal, nebyl to ani vyhlášený ekonom, ani manažer, ani zasloužilý partajník. Klíčové totiž bylo to, že šéfoval společnosti All in, která pro Komerční banku v 90. letech oceňovala úvěrové zástavy. Od nemovitostí po drahé kameny. Stiess tehdy získal k dispozici databanku obrovské hodnoty. Měl informace o obrovském množství špatných úvěrů, o tom, kdo si kde půjčil, čím ručil.

Další podobné informace si vyměňoval s majiteli podobných databank, mezi které patřil i Miroslav Šlouf. Mohl držet v hrsti kdejakého tuneláře i jeho spřáteleného politika. To je historie tunelování bank a fondů, která nakonec nevyhnutelně vyústila v opoziční smlouvu. Tu lidé jako Stiess a Šlouf pomohli zařídit, aby měli "klid k práci". Byl by zázrak, aby Stiess, který byl tehdy prakticky u všeho, neměl něco společného zrovna s gripeny. Otázka je, jestli se to vůbec podaří někdy doložit.

Nesnesitelná složitost Číny

Většina centrálních bank zvyšuje či snižuje čas od času úrokové míry. Většinou o čtvrtinu procentního bodu. Ne tak v Číně. Tamější centrální banka - Lidová banka Číny - zvýšila 18. března sazby o 0,27 procenta. U vkladů se sazby zvýší na 2,79 procenta a u úvěrů na 6,39 procenta. Týdeník The Economist, ze kterého tuto informaci přebíráme, to vysvětluje staročínskou tradicí, podle které se počítá, že má rok 360 (!) dní. Aby prý bylo možné počítat denní úrokové sazby (rovněž čínská tradice) volí tamější centrální banka takové sazby, které lze snadno dělit číslem 360.

Pozoruhodná zvyklost. Na to, že to Číňané zjevně nemají jednoduché, funguje tamější komunistický kapitalismus docela dobře, alespoň měřeno růstem HDP. A pak že nám ta globalizace všechno jenom ošklivě nivelizuje a glajchšaltuje!

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.