Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Guvernér Tošovský, náš člověk ve světě

27.8.2007
Ruská federace navrhla minulý týden Josefa Tošovského na funkci ředitele MMF. Česká vláda tvrdí, že o kandidatuře nevěděla a její představitelé stroze prohlásili, že trvají na kandidátovi EU Dominiqueovi Strauss-Kahnovi. Šance Tošovského ale možná nejsou malé.

Distingovaný milovník vína

Jak se pozná dobrý bankéř? Není žoviální a výřečný, je distingovaný, diskrétní, uměřený, přesný, spolehlivý a vlastně na něm nemá být nic zajímavého. Pochopitelně - výjimky potvrzují pravidlo. Alan Greenspan měl umouněné brýle a nejraději si četl statistiky ve vaně, Ben Bernanke je zase vousatý, což je pro mnohé finančníky sama hrůza.
Zato Josef Tošovský jako kdyby se do funkce centrálního bankéře narodil. Mluví tiše, málo, opatrně, miluje vybraná vína....
O úspěších centrálních bankéřů se píše těžko, nevypadají chytlavě. Jejich úspěch tkví právě v tom, že »se nic nestalo«. S omyly a chybami je to přesně naopak.

Téměř žádná inflace

Začněme dobrými zprávami: Tošovský patřil po pádu komunismu mezi nejrespektovanější »nové« centrální bankéře. Systémové změny jako deregulace cen se obešly bez vysoké inflace. Ta byla u nás nejnižší mezi postkomunistickými zeměmi, a také proto obdržel guvernér řadu ocenění, například od časopisu Euromoney.
Centrální banka pod Tošovského vedením zvládla oddělení české a slovenské koruny, naučila se řídit devizové rezervy, vybudovala si vlastní výzkum a desítky dalších věcí. To nejpodstatnější se skrývalo jinde: při jednáních na vládě i mimo ni stála ČNB na straně reforem a tlačila na liberalizaci kapitálových toků a plnou konvertibilitu koruny. A byly to často dosti tvrdé bitvy, především s premiérem Klausem.

Až přišly pády bank

Úspěchy měnové politiky doprovázely průšvihy na poli bankovního dohledu. Jenže tady platí, že po bitvě každý generál. Rozdalo se příliš bankovních licencí? Ano -jenže s uvolněním podnikání a rozpadem ekonomiky na tisíce menších podniků, se zvýšením rychlosti oběhu peněz, se zmnohonásobila poptávka po bankovnictví, kterou bylo třeba urychleně saturovat. Že sedělo v nových bankách mnoho lidí s vazbou na bývalou SBČS, bývalých komunistů apod? Československo nemělo stovky, ani desítky odborníků se západní zkušeností a vzděláním.
Nebylo vinou ČNB, že se odložila o deset let privatizace velkých bank, a byli to politici, kdo odmítali regulaci kapitálového trhu (tunelářské struktury se zmocnily malých bank), nabádali banky k financování privatizace a byli to opět politici (nikoli ČNB), kdo způsobil efektivní ztrátu vlastnické kontroly státu v IPB.
Dnes se snadno říká, že Tošovský měl nechat rychle padnout malé banky a zapomenout na záchranné programy. Jenže před oznámením nucené správy v každé jednotlivé bance sváděl Tošovský celonoční bitvy s vládou i Klausem osobně, vyvrcholilo to v roce 1996 Agrobankou. Ještě téhož roku vyzýval ministr financí Ivan Kočárník bankovní dohled ČNB »k větší benevolentnosti«. Vlastníci bank sponzorovali politické strany a ukazovali se na vládních recepcích, ač byli pro ČNB personami non grata. ČNB někdy postupovala docela ostře a snížila základní jmění bank na jednu korunu (Agrobanka, Ekoagrobanka, Česká banka). Dodnes jsou ale tyto kroky předmětem právních tahanic.

Premiérská epizoda

Od ledna 1998 byl Josef Tošovský šest měsíců premiérem. Potíž jeho vlády ale bylo to, že to nebyla vláda nepolitická, ale částečně politická - lidovci, US a odborníci. Ve vládě byla řada sympatických expertů, ale vybíral je spíše Josef Lux. Vláda připravila například systém investičních pobídek a řadu sympatických dlouhodobých koncepcí.
Po skončení v premiérské funkci se Tošovský vrací do vedení banky. Přichází jedna z nejdůležitějších událostí: zásah v IPB. Atmosféra v ČNB se ale prudce zhoršila.
Tošovský se po návratu na dlouhé týdny zavřel v guvernérské místnosti a prý poslouchal pásky s nahrávkami z bankovní rady z období, kdy si on »odskočil do vlády«. Chtěl slyšet, co si o něm kolegové povídali? Guvernér se ostře postavil proti tomu, aby Václav Havel jmenoval do ČNB Pavla Kysilku, který řídil banku, když byl Tošovský ve vládě.
Vůbec nejtrapnější epizodou ale bylo, jak se Tošovský postavil ke jmenování svého nástupce Zdeňka Tůmy, kterého Havel jmenoval navzdory přání Tošovského, který si v této funkci přál Oldřicha Dědka. V rozhovoru pro deník Právo Tošovský prohlásil, že »kdyby se nějaký monarcha zachoval jako Havel, bude v jeho zemi vyhlášena republika". Snížil se dokonce k tomu, že kritizoval Tůmovy (tehdy) neuspořádané rodinné poměry.
Vysvětlit si to lze dvěma věcmi: Tošovskému poněkud stouplo premiérování do hlavy a pak jde také o to, že si příliš zvykl na to, že Havel dlouhá léta jmenoval do Bankovní rady ČNB v zásadě jen ta jména, se kterými přišel Tošovský. V roce 2000 se ale Havel již emancipoval a konzultoval s širší odbornou veřejností.
Koncem roku 2000 Tošovský z banky odchází a stává se ředitelem Institutu finanční stability Banky pro mezinárodní platby (BIS) v Ženevě.
Bývalý guvernér mnohé nepříjemně překvapil tím, že odmítl u mezinárodní arbitráže v Londýně svědčit ve věci zásahu v bývalé IPB. Tošovský dal zjevně přednost klidu před bojovností: co by se s nějakými nepříjemnostmi špinil.
Letos přišel deník MF Dnes s články o Tošovského údajné spolupráci s rozvědkou z doby, kdy byl v 80. letech poradcem předsedy SBČS. Tošovský spolupráci popírá. Není na žádném seznamu a má prý prověrku NATO.

Moskva: Naš čelavjék

Současný ruský návrh na jmenování Tošovského ředitelem MMF má dva zásadní aspekty. Za prvé již delší dobu narůstá tlak - především ze strany odborníků uvnitř washingtonské instituce - aby jí šéfoval ekonom a bankéř: odborník na měnovou politiku i bankovní regulatoriku. Tošovský je za takového odborníka ve světě považován. Jeho jméno má v komunitě centrálních bankéřů skvělý zvuk, srovnatelný se jmény jako Stanley Fischer nebo Jaakov Frankel.
Další věc je vzpoura zemí, jejichž význam roste, proti tradičnímu duopolu, který rozděluje vedení v brettonwoodských institucích (MMF a Světová banka) už od roku 1944 podle klíče: Američan do banky, Evropan do fondu. Země jako Indie, Brazílie, Čína a Jižní Afrika už ale nejsou slabé a chtějí být více slyšet. Kdyby se podařilo dosadit odborníka - Evropana, je to cesta k tomu, aby to příště byl odborník odjinud.
Rusko je součástí »evropské konstituence«, která volí předsedu fondu, přitom není součástí EU. Tošovského kandidaturu podporuje Brazílie, Indie, Jižní Afrika, Saúdská Arábie. Nejmenovaný odborník na mezinárodní finance naznačuje, že Tošovského kandidatura »není bez šancí.« Mohlo by prý totiž stačit, kdyby se Američané zdrželi hlasování, prý o tom s Rusy vedou tajná jednání. Je ale logické (a nebyli by to Rusové), kdyby si nechtěli přihřát svůj boršč. Nejednota v evropských řadách přijde Rusku vždycky vhod.
Josef Tošovský podle našich informací nepovede žádnou kampaň, v souvislosti s jeho současným postem v Basileji by to byl konflikt zájmů. Strauss-Kahn je socialista, ale podporuje ho pravicová francouzská vláda a prezident. Ti mu platí kampaň, cesty kolem světa a PR agenturu.
Česká vláda nyní tvrdí: Podporujeme dohody EU. To je sice chvályhodné, ale vláda, která se mnohdy tváří velmi euroskepticky (a žaluje Brusel kvůli povolenkám na emise - například), je najednou ve vzorné linii s unií. Budiž - doufejme, že nově nabytá eurodisciplinovanost vydrží.
Česká vláda asi nemohla obratem »přešaltovat« ze StrausseKahna na Tošovského. Mohla se ale vyjádřit vlídněji. Například bývalý prezident Václav Havel není rusofil, hájí americký radar i loajalitu vůči unii a s Tošovským se rozešel ve zlém. Přesto dokázal jeho kandidaturu zdvořilým způsobem ocenit. Doufejme, že ostražitost vlády vůči Rusku se projeví i v důležitějších věcech, jako je například energetická závislost.

Komu vadí Tošovský

Jde spíše o to, že Tošovský nahradil ve funkci premiéra Václava Klause, zavřel IPB a ještě si dovolil mnoho dalšího. A to mu v ODS nikdo nikdy nezapomene.
Tošovský je dnes světoobčan. V této zemi ho už žádná kariéra nečeká. Udělal by možná býval lépe, kdyby si dávno požádal o švýcarský pas a o žádnou českou podporu své kandidatury se neprosil. V nepřejícném Česku se totiž úspěch ani velké ambice neodpouštějí. Čapek s Kunderou a mnoho dalších by mohli vyprávět. Zdá se vám ta paralela přitažená za vlasy? Opravdu? A v čem je tedy rozdíl? Že ti dva byli umělci?

***

Josef Tošovský

V roce 1973 absolvoval VŠE a stal se úředníkem SBČS. Od roku 1985 byl poradcem předsedy SBČS. V 80.letech dvakrát působil v Živnobance v Londýně. Mezi lety 19761989 členem KSČ. Po roce 1989 předsedou SBČS, posléze guvernérem ČNB. Nositel řady ocenění (Evropský bankéř roku, Evropský manažer roku). V roce 1998 půl roku českým premiérem. Pak na dva roky zpět v čele ČNB. Nyní již šest let ředitelem Institutu finanční stability při BIS v Basileji.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.