Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Jak se to vlastně jmenuje, Lidice a Bohemians 1905

HN.IHNED.CZ  15. 6. 2007  
I malé dítě ví, proč se věci nějak jmenují, a cítí, že názvy mají smysl. Pro někoho jsou ty důvody praktické, pro někoho hlubší, třeba biblické. Každopádně: když se věci nejmenují, nemusí to s nimi dopadnout dobře.

Jmenuje se reforma veřejných financí ještě "reforma"? Nedávno pravil premiér, že při slově reforma "úplně tuhne". On sám tomu nejprve říkal batoh, aby změny odlišil od balíčků z roku 1997. Jenže s batohem se přestalo, zní to asi tupě, těžkopádně...

ODS mívala "modrou šanci" a "tlustou peněženku". Teď je vláda koaliční, takže jen modré to být nemůže a tlusté už vůbec ne. Na "reformní smršť" se už zapomnělo.

Co zbývá? "Soubor opatření k vylepšení stavu veřejných financí"? "Shluk parametrických změn v daňové a fiskální oblasti"? "Kombinace kroků v oblasti úsporných opatření a snižování daní"?

I ta zprofanovaná perestrojka měla jméno a není asi náhodou, že v české ekonomice to začalo hodně skřípat, když Klausova vláda v roce 1996 prohlásila, že transformace skončila. Pro nedodělanou práci chybělo nejen jméno, ale jakoby náhodou i politická vůle.

Pojmenování znamená i ochotu postavit se k věci s elánem. Když jde jen o "to", jež se každý pojmenovat štítí, jak pak získat elán občanů? Když už to vláda nevymyslí sama, ať si najme profesionály.

Parašutisté a Lidice

Během návštěvy Lidic prezident Václav Klaus prohlásil, že "obyvatelé Lidic neměli s atentátem na Heydricha nic společného, provinili se jen tím, že byli Češi".

Jak to pan prezident myslel? A rozmyslel si to dobře? Kdyby pocházel z Lidic někdo z parašutistů (nebo třeba všichni), bylo by pak snad obhajitelné, aby někdo zboural vesnici, postřílel muže, ženy poslal do koncentráku a děti zplynoval nebo poslal na převýchovu?

V Lidicích ani parašutisty neschovávali, ale ze stejně postižených Ležáků vysílala skupina Silver A. Byla snad potom likvidace Ležáků o fous více legitimní?

Stopy vedoucí do Lidic byly nastrčené. Rozjetá mašinerie msty ale potřebovala konat. Svou roli hrála i esesácká rituální pohansko- wagnerovská mystika. Nezapomínejme, že na Heydrichově pohřbu v Berlíně Heinrich Himmler rozkázal "je naše svatá povinnost usmířit jeho (Heydrichovu) smrt".

V souvislosti s výročím Lidic bylo možné v českém tisku narazit na spoustu podivností. Politolog Bohumil Doležal například do Lidových novin 12. června.napsal: "Nad hroby obětí dávné masové vraždy se systematicky buduje pompézní kult. Komunistický režim žil takovými událostmi." O co Doležalovi jde? V Lidicích se stala tragická a pro naše dějiny významná událost. Ať už si komunisté slavili co chtěli, je dobře, že do Lidic prezident jel, klidně by tam mohl jezdit každý rok. Stejně tak na místo atentátu na Heydricha a do Ležáků.

Návštěvu Lidic lze doporučit každému, i zpěvačce Lucii Bílé, které se pan Doležal ve svém textu vysmívá.

Bohemians v lize

Návrat klubu Bohemians 1905 do nejvyšší soutěže patří mezi příkladné příběhy. Pro ty neznalé fotbalu: nešlo o obyčejné "vypadnutí z ligy". Vytunelovanému a vydrancovanému klubu hrozil zánik.

Je to příběh o úctě k tradici, kterou je škoda ničit. Vršovický klub patřil ke špičce přes sto let ("klokani", jak známo, důstojně reprezentovali tuto zemi i v zámoří). Je to příběh o nespoléhání se na stát. I o tom, že co vypadá ztracené, ještě prohrané být nemusí a stojí se za to brát, i když se "rozumní lidé" smějí.

Je to příběh vůle, vize, odvahy a nesmíření se stavem věcí proti typickému českému "dyť už je to jedno" nebo "to už nemá cenu". Peníze na klub se sbíraly po stovkách a tisícovkách a desítkách drobných dobročinných akcí.

Je to i příběh věrnosti: fanoušci objížděli s fotbalisty stovky štací po celé republice, mnozí tím trávili přes dva roky veškerý volný čas. Lidí chodilo více než na nejvyšší soutěž. A je to i příběh radosti, protože si při tom všichni užili spoustu legrace.

Doufejme, že inspirace z příběhu Bohemians trochu prosvítí celou společnost. I tam, kde jde o mnohem vážnější věci než o sport.

Kdybych to byl já

Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká prohlásila, že kdyby byla na místě Čunka, tak by odstoupila.

To se dá rozvést. Například: kdyby byl Jiří Čunek na místě Renáty Vesecké, tak by státního zástupce ve své kauze vyměnil dávno. Kdyby byla Vesecká starostkou ve Vsetíně... Pozoruhodné je, že Čunkův nový státní zástupce Arif Salichov, který dělal prokurátora už za komunismu, je autorem několika románů, například eroticky laděného díla "Pičky a Gorodky". Hm... Kdybych byl na jeho místě, nic takového bych raději nepsal.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.