Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Kolik se má platit za chyby?

21.8.2007
Poté, co se krize důvěry na finančních trzích začala vymykat kontrole, rozhodla se v pátek americká centrální banka (Fed) k nečekanému kroku. Snížila diskontní sazbu o padesát procentních bodů a vyzvala ústavy, ať si neváhají půjčovat přímo od ní. Burzy zareagovaly obratem vzhůru: včera rostly v Asii, USA i Evropě. Je krize zažehnána? Nevíme to s jistotou, ale zatím Fed situaci zklidnil a obnovil důvěru.

Tak pravil Bagehot

Proč byl krok Fedu nečekaný? Měřeno makroekonomickými čísly a vyhlídkami se zlevnění peněz v USA neočekávalo. Snížení sazeb je momentální reakcí na krizi důvěry, která už minulý týden hrozila jako lavina poškodit nejen americkou, ale i světovou ekonomiku.
Ve čtvrtek večer oznámila americká hypoteční banka Countrywide Financial, že uzavírá úvěrové linky, protože jí chybí zdroje. Šlo o zprávu důležitější, než byly informace o problémech nějakého hedgeového fondu. Pro deník WSJ to pojmenoval anonymní boss z Wall Streetu: když se začne mluvit o Countrywide, tak to už je o Americe. To už se bavíme o Mámě a Tátovi a jejich právu na vlastní dům.« Pak vstoupil do hry Fed. Většina světových analytiků diskutovala v minulých dnech a týdnech o dědictví žurnalisty-ekonoma Waltera Bagehota (šéfredaktora týdeníku The Economist). Jednak proto, že Bagehot se v knize Lombard Street z roku 1873 zabýval úlohou centrálních bank jako věřitelů poslední instance, ale také kvůli tomu, že nový šéf Fedu Ben Bernanke se netají tím, že má tuto knihu na nočním stolku.
Bagehot mimo jiné napsal: »Panika je druh neurózy a není dost dobře možné ji nechat vyhladovět. Držitelé finančních rezerv (centrální banky) musí být připraveni půjčovat volně obchodníkům, malým bankéřům, tomu a tomuhle člověku. V divokých a vyplašených dobách zapříčiňuje jeden nezdar další a nejlepší způsob, jak zabránit řetězení krachů, je uzamknout a izolovat samotnou příčinu neklidu. « Zdá se, že si Bernanke před spaním zase četl.

Všichni jsou podezřelí

Horečnatě se dnes diskutuje i o »sekuritizaci«, která byla poslední léta hitem a měla být lékem proti riziku: banky smíchají svoje aktiva do různých balíčků (krátké půjčky s dlouhodobými, úvěry do různých odvětví) a různě kvalitním zákazníkům. Balík se prodá dál jako akciová společnost, která navíc vydá dluhopisy. Ve výsledku se začne stírat rozdíl mezi úvěrem a cenným papírem. Matematicky bylo dokládáno, že se takto rozloží riziko v prostoru i čase.
Jenže sekuritizace má náklady: není snadné najít viníka problémů, když do nich spadnou všichni najednou. Úvahy o riziku se přesunuly z dlouhodobých a zaostřených (na jeden resort či podnik) na krátkodobé: jak prodat předtím, než ceny spadnou. V okamžiku krize se obtížněji než »za starých dobrých časů« pozná, kdo je dobrý a kdo špatný, podezřelí jsou všichni.

Jako v životě

Uspěje-li Bernanke, teprve uvidíme. Centrální banka není kouzelníkem, který dokáže nebezpečí zažehnat mávnutím proutku.
Na jedné straně vypadá situace povzbudivě. Největší ekonomika světa se vyvíjí dobře. Daří se poptávce, průmyslu i exportu. Teď jde o to, zda lidé a hráči na trhu uvěří tomu, že »reálné základy« americké ekonomiky jsou zdravé.
Jenže krize hypoték měla také »reálný základ«. Domy postavené za úvěry problematickým dlužníkům mají nižší cenu než před krizí. Někdo musí za špatná rozhodnutí zaplatit. Je třeba, aby nějaké fondy, firmy a banky zkrachovaly.
Krásné je, jak je to vše podobné základním otázkám života. Proč existují nemoci, úrazy, proč bolest? Aby si člověk dával pozor? A o kolik se má bolest uměle tlumit? A co je vlastně umělé? Pády bank či firem mají svůj smysl, jsou zárukou zdravého vývoje do budoucna. Člověk ale nepřestane snít o (finančním a investičním) světě, který pády, úrazy a bolesti odstraní. A nepřestane vymýšlet (a věřit tomu), jak na to jednou provždy vyzraje.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.