Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Letní přemítání o Nomurastánu a nekalém jednání

HN.IHNED.CZ  3. 8. 2007  

Stát podal na ČSOB žalobu, ve které žádá 27 miliard korun. Pokud ministerstvo financí žaluje obchodní subjekt o finanční částku, těžko něco namítat.

ČSOB je největší banka v zemi a její majitel - belgická KBC - je finančním hráčem evropské úrovně. ČSOB i její akcionáři si jistě dokážou zaplatit ty nejlepší právníky. Potud je vše v pořádku. Pořád je to spor "jenom o peníze" (respektive interpretaci smlouvy) a ten se může klidně dít i mezi ctihodnými gentlemany, kteří se pozdraví a podají si ruku.

Civilizovanost a kontinuita

Co už ovšem v pořádku není, jsou mnohé partie textu žaloby. Praví se v něm, že ČSOB získala v roce 2000 IPB na základě "nekalého" a "podvodného" jednání.

Stát, tedy ministerstvo financí, se tak de facto odřezává od rozhodnutí minulých vlád, a od státu, který tady existoval ještě před rokem. Civilizovaná země s právní kulturou se ale liší od států s nízkou právní a politickou kulturou v tom, že rozhodnutí a závazky minulých vlád jsou respektovány, i když třeba se zatnutými zuby.

Je-li někdo svědkem "podvodu" a "nekalého" jednání - a ministr financí Miroslav Kalousek a jeho lidé dokládají, že o něčem takovém vědí - měli by podat trestní oznámení na všechny aktéry. Dovedeme si představit, že to bude celá bývalá Bankovní rada ČNB (včetně guvernéra Josefa Tošovského), která uvedla stát v omyl o stavu banky se lvem. Ta přece byla na začátku roku 2000 úplně zdravá a prosperující.

Pak je zřejmé, že za mříže by měli putovat tehdejší předseda vlády Miloš Zeman, bývalý ministr vnitra Stanislav Gross, bývalý ministr financí Pavel Mertlík a jeho náměstek Jan Mládek a celé vedení ČSOB včetně Pavla Kavánka.

A kdoví jestli o celém "nekalém podvodu" netušilo i "bratrstvo pravdy a lásky" v čele s Václavem Havlem, uhlobaronem Bakalou a sdružením Lípa. Těm bych se pro jistotu podíval na zoubek také.

Stát oslovil ČSOB

Když už jsme u toho, že ČSOB spáchala nekalý "podvod", pak je dobré zdůraznit, že to byl stát, kdo v roce 2000 banku vyzval, aby se o IPB ucházela.

Těžko se tedy mohla dopustit nekalého jednání, když převzetí IPB nebyl její nápad, ale nápad státu a banka na to má razítko. Arbitři se budou podivovat nad tím, že stát si během dlouhých sedmi let nucené správy v IPB nepovšiml, že banka měla kladnou hodnotu a že došlo k "nekalému" jednání.

Bylo by samozřejmě špatné, kdyby stát vycházel vstříc každému požadavku ČSOB. Má-li dojem, že na nějakou záruku nemá ČSOB právní nárok, ať jde klidně do soudního či arbitrážního sporu o tyto konkrétní věci. Proč ale mluvit o podvodech a nekalostech?

Lze se dnes dočíst, že ČSOB je v požadavcích vůči státu nenajedená, že nepochopila změnu doby či vládní garnitury.

Nechme stranou, že řeči o tom, že se doba změnila, zavánějí normalizací. Banka možná mohla být velkorysejší, ale pokud právníci ČSOB říkají, že banka má na něco nárok, není snadné to zamést pod stůl. Akcionáři by mohli management banky zažalovat, že nedbale hospodaří.

Vládne tu Nomura

Pokud byly minulé vlády kritizovány, že stály blízko ČSOB, je dnes zřejmé, že u kormidla jsou zájmy Nomury, bývalého vlastníka IPB.

Ministr financí Miroslav Kalousek se v tomto ohledu příliš neliší od svého předchůdce Vlastimila Tlustého. Tlustý uzavřel smír s Nomurou, Kalousek zařídil, aby jeho obsah zůstal před veřejností tajný. Tlustý i Kalousek mají v tomto ohledu k sobě blíž, než se na první pohled zdá. Z pozice náměstků ministra zemědělství spolupracovali s Nomurou v Plzeňských pivovarech už na začátku 90. let. A o pivovary, respektive kauzu České pivo jde v celé věci na jednom z prvních míst.

Stát dnes kope za Nomuru. Stejná právní kancelář, která žaluje jménem státu ČSOB, pracuje i pro ni. V září se koná soudní slyšení s právničkou Hanou Marvanovou, kterou Nomura žaluje v občansko-právním sporu o 50 milionů korun. Nomuru zastupuje kancelář Weil, Gotshal and Manges, která zastupuje i představitele bývalé IPB a Nomury v trestních věcech.

Karel Muzikář ml., který je v této právní firmě partnerem, je externím poradcem Václava Klause. Klaus byl hlasitým kritikem převzetí IPB, v jejímž vedení seděl jeho tajemník Jiří Weigl. Ekonomické zájmy Nomury se tu snoubí i s bojem o interpretaci 90. let.

IPB symbolizovala "bankovní socialismus" a její amébní vlastnická struktura, která se měnila každý den, zase divoký kapitalismus bez regulace, který v 90. letech leckdo hájil.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.