Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Nepleťte si imunitu s milostí

HN.IHNED.CZ  13. 2. 2007  
Jaromír Štětina patří mezi 26 senátorů, kteří hlasovali proti vydání Jiřího Čunka policii. Na svoje jednání má pochopitelně právo. Důvody, kterými jej obhajuje, ale nelze přejít bez komentáře.

Zhrzený udavač

V textu pro páteční Lidové noviny Štětina praví, že "datum udání na senátora Čunka svědčí o snaze jej politicky znemožnit a zlikvidovat. Nemůže být političtější kauzy a nezáleží na tom, zda byla udavačem zhrzená sekretářka, závistivec z vlastní strany, bývalý estébák v policejních kruzích..."
Tyto jediné dvě věty obsahují celou řadu zvláštních tvrzení. Tak za prvé je podstatný ten obsah, nebo to načasování? Pokud byl někdo svědkem trestného činu (o tom, zda byl spáchán, rozhodne policie, případně soud), je o tom dokonce povinen informovat orgány činné v trestním řízení. Bylo by jistě správné, kdyby tak učinil bezodkladně, ale podstatné je, že to člověk vůbec udělá.
S tím souvisí i eventuální motivace. Vezměme si příklad: někdo vidí souseda, kterého nemá rád (nakopl mu psa), jak porazí autem dítě a ujede. Oznámí trestný čin. A s gustem. Jenže to gusto není podstatné.
Štětina věří v Čunkovu nevinu, anonym, který podal oznámení, nikoliv. Proč ale hned nazývat takového člověka udavačem? Protože podal oznámení anonymně? To si senátor přeje, aby lidé oznamovali trestné činy jenom na jméno? Lze si představit spoustu důvodů - hlavně na malém městě - proč se lidé bojí oznámení podepsat.
I termín "zhrzená" sekretářka si zaslouží pozornost. Stalo se u nás dobrým zvykem posmívat se sexuálnímu obtěžování jako americkému nesmyslu: určitě si to husa jedna vymyslela, dozajista je "zhrzená". Jak ale Jaromír Štětina (a přiznejme, že to neříká pouze on), na něco takového přišel? Jak ví, že si to sekretářka vymyslela?
Složité je to nakonec i s tím "načasováním". Na jedné straně je Čunkův politický vzestup, na straně druhé zjevné riziko promlčení.
Smysl imunity tkví v tom, že poslanec či senátor nesmí být postihován za projev či aktivitu, která souvisí s výkonem jeho mandátu (představme si třeba, že poslanec uveřejní nějakou tajnou informaci, protože je přesvědčen, že tak činí "ve veřejném zájmu").
Zde je ale podezření z trestného činu čtyři roky staré, z doby, kdy Čunek senátorem ještě nebyl. Policie bude určitě ochotna jej vyslechnout tak a tehdy, aby mu to nebránilo ve výkonu senátorského mandátu. Je to věc rozumné domluvy.
Nikdo neříká, že je Čunek vinen, ale senátor Štětina jeho "vydání" dramatizuje. Čunek má šanci přesvědčit policii a státní zástupce o své nevině. Když se mu to nepovede, může přesvědčit soudy.
Senátor a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který hlasoval stejně jako Jaromír Štětina, řekl Hospodářským novinám, že po případu Mlynář "poklesla jeho důvěra v českou justici". To sice chápeme, ale oběma senátorům by měl ležet na srdci především osud normálních občanů, kteří se mohou do "spárů" justice s pokleslou důvěrou dostat.

Nebezpečné kompro

Podle Štětiny se v našich krajích usidluje metoda "politického kompromatu", která přilétla ze sovětských krajin. Možná to tak dramatické nebude. Scénář "kompra" je v našich šířkách vždy jednoduchý: politici nemají v pořádku účty, dluhy z podnikání nebo nevědí, z čeho si platili byt.
Poučení pro politiky je až banálně jednoduché: Chcete-li vstoupit do veřejných služeb, račte si platit bydlení standardně (třeba hypotékou, která odpovídá vašim příjmům); mějte v pořádku své účetnictví (normální "nechráněný" člověk ho musí umět dát úřadům k nahlédnutí pět let zpátky); vyřešte si transparentním způsobem dluhy z ukončeného podnikání a nevozte nikam kufry s penězi. A případně: dejte si pozor, s kým podniká vaše žena.
To je celkem rozumné minimum. Kdo si takové věci ohlídá, žádné "kompromateriály" mu - kromě zjevné špíny - nehrozí.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.