Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

O sociální soudržnosti, neoliberalismu a rovné dani

7.9.2007
Hned dva texty na komentářových stránkách HN tento týden obvinily vládní reformu z útoku na sociální soudržnost a sociální kapitál. Jeden napsal kolega Petr Fischer, druhý politolog a mladý doktorand Rudolf Kučera.
Oba autoři (ať mi prominou zjednodušení) tvrdí jinými slovy totéž: reformy schválené úzkou parlamentní většinou (bez širšího konsenzu) nabourávají středoevropskou tradici sociálního smíru, jenž tvoří kapitál, na kterém celá společnost stojí. Neoliberální koncepty jako rovná daň se k nám nehodí, ale není náhodou, že prošly: umožnila to komunismem zdevastovaná a dosud neobnovená občanská společnost.

Co je podstata a co symbol

Autor diáře by byl také raději, kdyby reformy měly širší politickou podporu, kdyby jim předcházel hlubší (nebo alespoň nějaký) dialog o tom, jak velký chceme sociální stát, kdyby byly škrty hlubší (a mířily opravdu na ty, kteří zneužívají dávky) a předcházely snižování daní.
Jestli však budou nebo nebudou »tradiční středoevropská soudržnost« a solidarita nabourány, zatím nevíme. Ona se taková soudržnost těžko měří a je otázkou, do jaké míry dnes vlastně existuje. Pokud bude někdo tvrdit, že u nás žádná koheze dávno není, ale vládne tu cynický, hamounský a sobecký postkomunistický marasmus, bude mít díl pravdy. A když se lidé nebudou proti reformě stavět (nebudou stávkovat ani demonstrovat), svedou to odpůrci »neoliberalismu« na postkomunistickou apatii.
Ve skutečnosti půjde ale o to, jestli budou na společnost působit symboly (jak to nazývá Petr Fischer), nebo podstata opatření a jejich důsledky.
Potíž je v tom, že schválený batoh není neoliberální ani na papíře. O nějakém neoliberalismu šlo snad mluvit v případě »tlusté peněženky« nebo »modré šance«, s těmi má batoh ale společného jen málo.

Rovná jen na papíře

Tak například: příští rok se díky zvýšené spodní sazbě DPH zvýší složená daňová kvóta, tedy státem organizované »solidární« přerozdělování. Co je na tom neoliberálního? Není to spíše socialistické?
Rovná daň zase není daní rovnou, ale pseudorovnou. Zůstanou zachovány úlevy, slevy, odpočty a výjimky i podpory rodin s dětmi. ODS šlo asi o to, aby se vlk (volební slib o rovné dani, tedy onen »symbol«) nažral a »koza středoevropské solidarity«, na kterou jsou snad Češi zvyklí, zůstala celá.
Také se nelze nepozastavit nad konceptem superhrubé mzdy a danění povinných odvodů pojistného. Když už chce stát danit pojistné, měl by logicky danit jeho výplatu – tedy důchody, a nikoli daň. Na to si ale politici netroufnou.
V konečném důsledku se ovšem daně většině z nás nezmění. Pravdou je, že ti, kdo vydělávají hodně, si docela polepší. To si voliči možná nějak přeberou, ale že by to rozbouralo sociální soudržnost? Příjmové nůžky se dnes rychle rozevírají všude na světě, ale souvisí to hlavně se vzděláním a globalizací.

Nic není, jak vypadá

Co je v reformě dál? Nižší daně pro vyšší příjmové skupiny omezí motivaci k hledání nákladných daňových optimalizací a balancování na hraně zákona. Spousta lidí raději zaplatí státu než daňovému poradci. Uvidíme, jaký bude efekt. Ale co je pro solidaritu vlastně důležité? Jaká je sazba daně (symbol), nebo kolik bohatí (respektive hodně vydělávající) zaplatí do rozpočtu doopravdy?
Posmívat se tomu, že se »rovná daň« uchytila v Rusku, je laciné. Radikální zjednodušení daní (nejen ropné příjmy), ke kterému se Rusko odhodlalo, razantně zvýšilo daňové inkaso a umožnilo státu plnit jeho solidární roli.
Stačí vzpomenout, že za Jelcina měl systém tisíce výjimek, dluhy státu byly obrovské a v podnicích se neplatily výplaty. Rovná daň je pro Rusko vlastně solidárním konceptem. Zkrátka: nic není tak, jak to vypadá. Zvláště v regionu Švejků a baronů Prášilů.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.