Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

O superhrubé mzdě a anglosaské příkladnosti

HN.IHNED.CZ  23. 3. 2007

Rovná sazba daně z příjmu ve výši patnáct procent se má počítat z tzv. superhrubé mzdy. Vláda oficiálně představí reformy 3. dubna. Do té doby budou ještě opakovaně jednat ekonomičtí ministři i koaliční lídři. Leccos se může pochopitelně ještě změnit, těžko si ale představit, že se ministr financí vzdá právě zrovna principu, který je základem navržených změn.

Uvidíme, jak je stát velký

Patnáctiprocentní rovná daň - to zní chytlavě (máme nižší daň než na Slovensku), ale když se ve skutečnosti výrazně rozšíří daňový základ, bude naprostá většina z nás platit zhruba stejně či podobně jako dosud, změny budou pro většinu z nás "v řádech" stokorun.

Superhrubá mzda je dobrá z jednoho důvodu. Z celkového objemu mezd (než se rozpočítá hrubá mzda každému zaměstnanci) odvádí dnes každý zaměstnavatel třicet pět procent sociálního pojištění státu. V tuto chvíli jde de facto o jedinou českou rovnou daň. Toto bude zrušeno a každý zaměstnanec uvidí astronomickou cifru, kterou odvádí státu na výplatní pásce.

Zde je zjevný pozitivní efekt. Spousta lidí totiž vůbec neví, kolik státu vlastně platí. Až se to dozvíme, více z nás bude ochotno volit politiky, kteří opravdu budou reformovat překypělý otesánkovský stát. Takže do budoucna je to užitečná investice. Vlády a politici totiž mají většinou neviditelné odvody rádi. To, že se stát mnoha lidem jeví menší, než jaký je, umožňuje jeho reálné bobtnání, tedy i vyšší moc politiků. Pokud politici chtějí sami od sebe změnit systém, který je do budoucna nevyhnutelně zbaví části moci, je to jedině dobře a je to třeba chválit.

Nová jednání o smlouvách?

Jenže jsou tu i dvě zásadní otázky. Pokud se totiž superhrubá mzda má stát součástí vašeho daňového základu, bude nutné na výplatní pásce nějakým způsobem sečíst platby současných individuálních plateb pojistného s individuálním virtuálním podílem toho, co dnes odvádí z objemu mezd zaměstnavatel. Jenže soukromé zaměstnavatele nelze zákonem nutit, aby všem zaměstnancům plošně zvýšili hrubou mzdu o 35 procent.

Superhrubou mzdu nejde přes noc a jednoduše prohlásit za hrubou. Dá se předpokládat, že v soukromém sektoru se budou zřejmě muset uzavírat nové pracovní a mzdové smlouvy.

Toho se jistě pokusí využít mnozí zaměstnavatelé, ale i mnozí zaměstnanci k vyjednání nových platových podmínek, a může to být poměrně administrativně náročné. Bude třeba měnit zákony, legálně definovat superhrubou nebo novou hrubou mzdu apod.

Ve státním sektoru, kde se odměňuje podle tabulek, to půjde jako po másle. Je otázka, jestli v tomto "jednoduchém světě tabulek a nalinkovaných formulářů" nejsou politici příliš zaháčkováni, jestli si dovedou představit, že soukromému sektoru nelze nic dávat befelem.

Další potíž je, že rozšířený daňový základ povede ke dvojímu zdanění příjmů. Odvody pojistného budou nejprve zdaněny a poté ještě v plné výši zaplaceny. To je dosti podivná a neobvyklá věc. Něco podobného podle všeho neexistuje nikde na světě. Doufejme, že to má vláda dobře rozmyšleno nebo si to ještě všechno dobře rozmyslí.

Jak kdo hlasoval v ČNB

Česká národní banka bude od příštího roku zveřejňovat hlasování v měnovém výboru. Z žurnalistického pohledu, který klade důraz na veřejnou kontrolu, je to jedině správné a prospěšné. Ekonom, který potřebuje profesionální a efektivní centrální banku, bude jako obvykle vážit náklady a výnosy.

Výnosy jsou zjevné: veřejná kontrola a transparentnost znamenají v demokracii snahu pěstovat profesionální prostředí. Naopak přítmí může vést k frajerství, ležérnosti, ledabylosti, aroganci apod.

Jenže člověk má také nervy, a to je ten náklad, který ekonom musí také zvážit. Je tu riziko, že člen bankovní rady bude hlasovat pod stresem. Když se někdo splete, dá si příště záležet, aby neudělal či neopakoval chybu, jeho rozhodování bude potom méně vnitřně svobodné, méně nezávislé, více diktované stresem.

Navíc: chce-li být někdo znovu jmenován, může se snažit někomu zalíbit apod.

Jako novináři se ale těšíme, budeme mít spoustu zajímavého nového materiálu k analýzám.

Ano, buďme anglosaští

Na mezinárodní konferenci k 50. výročí Římských smluv v Senátu místopředseda vlády Alexandr Vondra kritizoval "sofistikované evropské sociální inženýrství", přál by unii více anglosaskosti.

S tím vřele souhlasíme. Aby tato slova měla větší váhu, bylo by lepší začít u nás samotných a rozbíjet sociální inženýrství a zavádět anglosaský model u nás doma. Co se týče velikosti státu, houštiny zákonů, byrokratů, korupce, regulačních obručí apod., máme k anglosaskému světu daleko jako TJ Xaverov k Arsenalu Londýn. Až si u nás liberalismus zavedeme, získají si podobná slova ve světě respekt.

Nemusíme být samozřejmě jako Estonsko, které je dnes v Evropě průkopníkem liberalismu, jednoduchých daní a přehledného prostředí. Jenže my Češi jsme a ještě dlouho budeme, co se týče celkové "rozvalenosti" chrapounského státu, na úplném evropském chvostu.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.