Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Pro bezpečí potřebujeme unii

hn.ihned.cz  3. 1. 2007

Jedině Evropa jako celek je Rusku dostatečně silným protihráčem a jedině obava z oslabení na evropském trhu jako celku může otřást zdánlivě neotřesitelnou důvěrou ruské vlády a asertivitou tamějších státem kontrolovaných firem.

Česká vláda bude tento týden projednávat materiál zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky. Je dobře, že česká politika začíná věnovat pozornost tomuto veledůležitému tématu. Je taktéž správné, že funkce "velvyslance se zvláštním posláním" pro energetickou bezpečnost vůbec vznikla. Pokud se předchozí vlády vůbec zabývaly energetickou politikou, nebyl pro ně bezpečnostní aspekt tím nejdůležitějším. Je zároveň třeba nalít si čistého vína. Slovní spojení "energetická bezpečnost" v našem případě znamená hlavně otázku, jak čelit příliš jednostranné závislosti na ruských energetických zdrojích. Nemůžeme si nalhávat, že odsud z České republiky dokážeme ovlivňovat stabilitu v oblasti Perského zálivu. Je však logické, že se funkce pana Bartušky nemůže dost dobře jmenovat velvyslanec "pro větší emancipaci od zájmů Putinova Ruska."


Sami neobstojíme

Ač je naše snaha chvályhodná, je stále více zřejmé, že přílišnou závislost na vlivu Ruska musí řešit především Evropská unie jako celek. Jedině Evropa jako celek je Rusku dostatečně silným protihráčem a jedině obava z oslabení na evropském trhu jako celku může otřást zdánlivě neotřesitelnou důvěrou ruské vlády a asertivitou tamějších státem kontrolovaných firem. Zdůrazňují to především Spojené státy, pro které je stabilita a bezpečnost v Evropě vlastním národním a bezpečnostním zájmem. Uvědomují si to i mnozí Evropané, ale děje se bohužel opak. Plynovod, který budou stavět Němci a Rusové pod Baltským mořem, nejde jen proti zájmům Polska, ale jde i proti zájmům unie jako celku. Další potíží jsou ruské vlastnické akvizice v energetických společnostech v Evropě.
Zájmy jednotlivých evropských států jsou dosud roztříštěné a to přesto, že unie má pro energetické záležitosti svého komisaře. Německo hraje svoji kartu (Poláci dnes s poukazem na plynovod mluví o paktu Molotov-Ribbentrop), Francie také. Ostrovní Británie s vlastními zdroji zatím necítí problém jako palčivý. Jde-li však o takové věci, jako je stavba plynovodu z Kazachstánu do Evropy mimo území Ruska, je zřejmé, že takový gigantický úkol se může povést pouze tehdy, budou-li Evropa a Amerika táhnout za jeden provaz.
Evropa si musí ujasnit, zda a jakými nástroji může v rámci jednotného trhu ovlivnit vstup ruských státních podniků do vlastních strategických a energetických podniků. Ty v cizině vystupují jako obchodní společnosti ("jde jen o byznys"), ale ve skutečnosti jsou řízeny z Kremlu. Energetická bezpečnost je jedním z dobrých důvodů, proč posílit akceschopnost unie a ne ji rozvolnit, jak by si přál Václav Klaus a jeho následníci v ODS.
Sama Evropská unie ale vše nevyřeší, pokud to vůbec někdy řešit bude. Závislost středoevropských zemí na ruském plynu a ropě je mnohem vyšší než závislost západní Evropy. Proto by bylo dobré, aby země Visegrádu v tomto ohledu více kooperovaly.


Co udělat s ČEZ?

Domácích otázek je celá řada. Jak má stát připravit privatizaci ČEZ, aby nedopustil jeho prodej do ruských rukou? Zatímco západní Evropa uvažuje - právě kvůli omezení vlivu Ruska - o rozvoji jaderné energetiky, ČEZ se zavázal odebírat palivo ruské. Může to stát ještě zvrátit? Jaké jsou další podniky, kde nechceme přímý vlastnický vliv ruského státu a putinovské kliky bývalé KGB? Slovo "privatizace" každopádně neznamená prodej cizímu státu.
Je dobře, že předložený materiál navrhuje snižovat energetickou náročnost české ekonomiky. Toho lze docílit především daňovými nástroji. Je také logické, že stát bude muset uvažovat o podpoře výroby náhradních paliv vyráběných z řepky či kukuřice. Liberál se ale bude muset smířit s tím, že zde poroste úloha vlády a státu: dotační programy, další komplikace a výjimky v daňovém systému.
Třeba v takovém Dánsku se skoro každý chlubí, že jejich země má energeticky nejúspornější ekonomiku v Evropě. Možná nad tím u nás v Česku dosud ohrnujeme nos, je to ale rozhodně důstojnější a mnohem chytřejší než si dávat do výkladní skříně miliardové odměny pro vedení státem ovládané energetické firmy.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.