Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Šest kilometrů od Kremlu, a kdo není v Rusku vítán

HN.IHNED.CZ  10. 8. 2007

Energetická skupina ČEZ tento týden oznámila, že bude stavět v Moskvě paroplynovou elektrárnu, přímou čarou se prý bude nacházet šest kilometrů od Kremlu. ČEZ v Rusku také založil společný podnik s největším ruským výrobcem a distributorem elektrické energie, státní firmou RAO-JES.

Bylo by zajímavé vědět, co na tuto "východní expanzi" ČEZ říká Topolánkova vláda, která se svého času tvářila, že energetická bezpečnost je pro ni absolutní prioritou a dokonce zřídila zvláštní institut velvyslance pro energetickou bezpečnost. Takže společný podnik s ruskou státní firmou je z hlediska energetické bezpečnosti v pořádku? Podle všeho ano - těžko si představit, že by projekt neschválila dozorčí rada podniku, kterou stát kontroluje.

Vláda se před několika měsíci rozhodla prodat sedm procent akcií ČEZ (mimochodem: prodej podle všeho dosud nezačal), byla odmítnuta standardní metoda otevřené aukce - mimo jiné s poukazem na to, že by se k akciím ČEZ mohly dostat ruské firmy.

Kam nasypat peníze

V Rusku je dnes dost peněz i plynu na to, aby si tam dokázali postavit "šest kilometrů od Kremlu" paroplynovou elektrárnu sami. Tamější stát má tolik devizových rezerv a dolarů, že vytváří speciální fondy a dumá, kam by se všude dalo investovat. Proč si tedy zvát na investice do moskevské elektrárny zrovna státní firmu ze střední Evropy? Těžko si představit, že důvody jsou jiné než politické. Určitá provázanost ČEZ s ruským státem se může do budoucna ruským státním zájmům hodit.

Mimo jiné: kromě institucionálních a politických rizik (jistota vlastnictví v Rusku je věc velmi vachrlatá - Michail Chodorkovskij, akcionáři British Petroleum a desítky dalších by mohli vyprávět) jsou tu i nejistoty cenové. V Rusku mají regulovaný trh s elektřinou založený na systému dlouhodobých kontraktů. ČEZ si nemůže být jist, jak (a zda vůbec) bude na výrobě a prodeji elektrického proudu v Rusku vydělávat.

Stát pořád je - a ještě dlouho zůstane - majoritním vlastníkem společnosti ČEZ. ČEZ má k dispozici, resp. na účtech, obrovské množství volné hotovosti. Volných desítek miliard korun je tolik, že je za to společnost kritizována, může se jí údajně dokonce zhoršit rating. Firma je tzv. překapitalizovaná, má velmi nízký podíl zadlužení apod.

A proti tomu máme český stát, kterému se chronicky peněz nedostává. Místo roztodivných investic v Rusku si měl náš stát vzít z ČEZ superdividendu, měl tak učinit dávno a opakovaně.

Druhá věc je, že místo elektráren v Rusku by měl ČEZ investovat do nových elektráren v České republice. V současné koalici máme sice stop stav na jaderné elektrárny, stále platné těžební limity, ČEZ se nedohodl s Mosteckou uhelnou o nové elektrárně a plynová elektrárna by energetickou závislost na Rusku nesnížila.

Jenže stát je tu od toho, aby dával managementu úkoly: nějak si to se stavbou nových zdrojů zařiďte, od toho jste placeni. Je přitom zjevné, že i přes výše zmíněné překážky se ČEZ do výstavby nových zdrojů o překot nehrne. Ceně energie to neuškodí, možná naopak.

Poslušní a neposlušní

Putinovo Rusko si dnes zjevně dělí Evropu na poslušné a neposlušné státy. Mezi poslušné patří zjevně Němci a Italové. Ti jsou také náležitě odměňováni. Německý energetický gigant z Düsseldorfu E.ON investuje v Rusku společně s Gazpromem miliardy eur do těžby plynu na západní Sibiři. A Gazprom a E.ON si vzájemně vyměnily akciové podíly. Eni a Enel - dvě největší italské energetické společnosti - právě zakoupily v Rusku za šest miliard dolarů část aktiv po bývalém Jukosu, včetně plynařských a ropných těžebních polí.

A podívejme se, jak se promítají napjaté britsko-ruské politické vztahy (případ Litivněnko apod.) do britsko-ruských obchodních vztahů. Pod tlakem ruských regulátorů anglo-nizozemské těžební a olejářsko-plynařské impérium Royal Dutch Shell oznámilo, že se vzdává svého plynařského projektu na Sachalinu ve prospěch Gazpromu. Důvodem byly údajné nedostatky projektu Shellu ve vztahu k životnímu prostředí.

Z podobných důvodů, na základě nátlaku ruských úředníků, se firma British Petroleum vzdala 62% podílu v projektu Kovykta na Dálném východě, rovněž ve prospěch Gazpromu. Co se týče politické rétoriky ve vztahu k energetické bezpečnosti a Rusku, stojí Česká republika blízko Británii, možná spíše dokonce Polsku. Jak nám ale naznačuje schválená expanze ČEZ, v praxi provádíme družbu jako za "starých dobrých časů", za kterou by se v tuto chvíli ani Italové a Němci určitě nestyděli.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.