Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Škodovku čeká kompromis

HN.IHNED.CZ  3. 4. 2007

Odbory v mladoboleslavské Škodovce se tváří rezolutně: pokud firma nenavrhne růst mezd vyšší než devět procent, vstoupí do stávky. Nelze vyloučit, že budeme brzy svědky nového fenoménu. Stávku ve státním podniku jsme tu už měli: v roce 1997 na železnicích. Stávku v soukromém průmyslovém kolosu ještě nikoli.

Víc než montovna

I když je Škoda Auto nejdůležitější průmyslový podnik v republice, neměli bychom propadat iluzi, že disputace je tak nějak také naší věcí. Že je to jakási celospolečenská záležitost, že ti či oni by se měli polepšit. Opak je pravdou. Je to soukromá záležitost soukromé firmy, jejíž zaměstnanci jsou privátními osobami. Odbory už nesplývají se státem jako za komunismu a do stávkujících se dávno nestřílí, ve hře jsou privátní ztráty a zisky.

Ať už se bude stávkovat, či nikoli, doberou se obě strany dříve nebo později kompromisu, který je dán nabídkou a poptávkou.

Leckdo pořád straší odchodem investorů kamsi na Východ. Ten ale nepřichází a podle všeho hned tak nepřijde. Česká republika je tranzitní zemí ve středu Evropy, má geograficky výhodnou polohu, mzdy jsou dosud o řády nižší než na Západě. Sofistikovaná automobilka, kterou Škoda Auto je, není žádnou obyčejnou montovnou mobilních telefonů nebo obrazovek. Investice, které do Mladé Boleslavi přišly, jsou příliš velké na to, aby se existence firmy otřásla kvůli jedné hrozbě stávkou. (A co se obrazovek týče: jedna firma v Hranicích sice málem zkrachovala, ale do Nymburka mezitím přišla obdobná společnost z Číny.)

Do budoucna ale platí: to, co lze vyrábět ve stejné kvalitě jinde a levněji se bude časem vyrábět právě tam. Konkrétně třeba v Rumunsku či Bulharsku.

Právě zmiňovaná otázka kvality ale vůbec není zanedbatelná. Česká republika má pořád k dispozici lidi, kteří se živí prací ve strojírenství třeba už ve čtvrté nebo páté generaci. Bulharsko, Rumunsko či Ukrajina se ničím takovým pochlubit nemohou. Až donedávna se jednalo o zemědělské státy s prvky násilné industrializace administrované komunismem.

Hlavní vlna investic do průmyslu ve formě stavby nových montoven, továren či masivního rozšiřování stávajících provozů je ale za námi. Teď je na pořadu dne otázka, jaké budou další investice a kam budou směřovat. Není snad ani třeba opakovat, že v zájmu státu jsou investice do výrob s vysokou přidanou hodnotou, do vědy, výzkumu a rozvoj malých a středních podniků.

Odboráři ve Škodovce si podle všeho zkusí svoje vybojovat. Čas ukáže, jestli se spletli, nebo přecenili svoje síly. Řada ekonomů se domnívá, že globalizace bude nadále celkově utlumovat mzdový růst v průmyslu. Potenciál pro jeho zvyšování je ve spíše ve službách. Jistým důkazem našich limitů je i to, že v České republice stále roste podíl průmyslové produkce na HDP. V jiných vyspělých zemích tohle číslo naopak klesá a roste podíl služeb. Je jen otázka času, kdy se začne totéž znovu dít i s námi. Faktorem, se kterým je třeba počítat, je také skutečnost, že v koncernu Volkswagen roste síla dědiců rodiny Porsche a Ferdinand Piech je poměrně drsný pán.

A nesmějte se odborářům...

Není ale fér posmívat se mzdovým vyjednávačům za to, že poukazují na čtyřnásobně vyšší mzdy v německých závodech koncernu. Odboráři nejsou profesory ekonomie, hrají o svůj zájem a čeští politici jim také do omrzení opakují, že elektřina musí stát stejně jako v Německu.

V jednom ohledu tu ale je prostor pro politiku. Kdyby český stát dokázal opravdu zeštíhlit a snížit pojistné odvody, mzdové náklady firem by klesly a pak by si na své přišli i zaměstnanci.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.