Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

Slovník finanční krize a německé bankovnictví

24.8.2007

 

Pokud píšete česky o finanční krizi, narazíte na to, že neexistují adekvátní české termíny. Vývoj nových instrumentů je tak rychlý, že mu čeština nestačí a ani se nesnaží. Řada finančních produktů, které sehrály osudovou roli během otřesů a pádů uplynulých dnů a týdnů, se totiž u nás nenabízí a těch pár profesionálů, kteří se tím zabývají, to mezi sebou v poklidu pojmenují anglicky. Pak se ofrňují, když si o tom náhodou přečtou česky. Hned by si ale autor dal pohlavek. »Finanční produkt« - fuj! Co je to za ohavnost? My zemití Češi říkáme produkt jenom tomu, nač si umíme sáhnout.

Mezi lidovostí a přesností

Laskavý čtenář si jistě povšiml, že ono »to«, co vypuklo v USA před několika měsíci, jsme v HN nazvali »krize amerických hypoték«. Pana šéfredaktora totiž chytl běs, když publicista Pavel Kohout použil výraz »krize substandardních hypoték« jako ekvivalent »subprime mortgage crisis«. Pan šéfredaktor má pravdu nejen proto, že je šéfredaktor. Zní to ošklivě, nikdo tomu nerozumí a navíc v češtině se říká »nestandardní«.
Potíž je v tom, že výraz »krize amerických hypoték« je velmi nepřesný. Zatím je to krize jedné části hypoték. Jsou půjčky, které jsou tzv.prime, pro nejlepší, ale i pro všechny dobré a spolehlivé klienty. A pak byly hypotéky pro lidi se špatnou kreditní historií a pro sociálně slabé. A s těmi to teď vypadá zle.
Klíčová otázka zní, zda krize jednoho segmentu amerických hypoték přeroste (či ne) v krizi všech amerických hypoték. Až (a jestli) se to stane, ocitne se na skluzavce celá americká ekonomika (prudce padnou ceny nemovitostí a mnohé banky) a ovlivní celý svět.

Nejde o bezpečnost

A pak si vezměme sekuritizaci. Nejde ani o zavedení přísného pořádku, ani o veřejnou bezpečnost, ani o černé šerify, ani o rumunskou tajnou policii. Výraz »securities« znamená v angličtině cenné papíry. Sekuritizace je proces, během kterého se z úvěru stává cenný papír (dluhopis nebo akcie).
Funguje to takto: banka vám půjčí peníze, toto aktivum smíchá s jinými aktivy, celé to vyvede z banky pryč a udělá z toho akciovou společnost. Ta zase vydá nové akcie (případně i dluhopisy), které prodá na trhu. Má se tak rozkládat riziko v čase a prostoru. Jako klient vlastně nevíte, komu dlužíte, ale zajímat vás to příliš nemusí. Sekuritizace je také jádrem současné krize.
Dnes kritizované ratingové agentury (Standard & Poors, Fitch, Moody’s) totiž podle všeho oceňovaly akcie a obligace sestávající z těchto aktiv výše, než by ocenily samotné úvěry (hypotéky) a jejich zástavy (domy). Aktiva vyvedená z bank (v podobě dluhopisů a akcií) si kupovaly i evropské banky, a než to vše prasklo, ratingové agentury je za to chválily.
A pak tu máme tzv. hedge funds, které si také tyto akcie a obligace kupovaly, používaly je jako zástavy a půjčovaly si na to u bank od Ameriky po Německo. Řada z nich má nyní problémy.
U nás v HN píšeme o hedgeových fondech. Jenže za prvé - co je to hedgeovat? Oplotit, ohradit, zajistit? To slovo v češtině prostě neexistuje! Jde o fondy, které nepodléhají regulaci a jsou zpravidla registrovány v daňových rájích. Jsou to spíše privátní investiční společenství, která investují stovky miliard dolarů těch nejmovitějších klientů. U nás je z praxe neznáme. Za prvé jde o instituce, které o publicitu mnohdy příliš nestojí, a za druhé náš kapitalismus ještě nevygeneroval tolik miliardářů, kteří by byli do podobných společenství přizváni.
A tak lze volně pokračovat s desítkami dalších termínů.

Německé banky a reforma

Zatím se zdá, že v Evropě »americká hypoteční krize« nejvíce postihla německé banky. Dvě z nich už musely být zachráněny. To nám na rozdíl třeba od tajemství hedgeových fondů leccos připomíná. Také v Německu se musí, podobně jako naše ČNB v 90.letech, zabývat tím, jestli (a jak) špatně hospodařícím bankám pomáhat a různě je zachraňovat, jak pomoci vkladatelům a potrestat vlastníky.
Vlastnická struktura německých bank zjevně potřebuje změnu a reformu, je totiž pod silným politickým vlivem. Stovkám drobných »spaarkassen« (spořitelnám) vládne pořád myšlenka družstevnictví, »landesbankám« (zemským bankám) dominují vlády jednotlivých spolkových zemí a plně soukromé jsou jenom největší banky jako Deutsche Bank a Commerzbank. Všechny dohromady pak soutěží v investičním bankovnictví. Z pohledu dozoru a regulace tak v Německu převládá příliš komplikované a z hlediska rychlých změn v globalizovaném světě relativně nepřehledné prostředí.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.