Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Giganti a bezpečnost

14.3.2008
Přestože šéfové Evropské unie včera při večeři jednali i o energetické bezpečnosti a rozbíjení národních šampionů, nějakou shodu a průlom zatím čekat nelze. Národní zájmy jsou různé, ba protichůdné a nějaký drtivý tlak »zdola« od občanů a byznysu zatím nevznikl. Lidé mají většinou (bohužel) jiné starosti a politici většinou (bohužel) jiné priority.
I když existuje evropský komisař pro energetickou bezpečnost, Německo chápe tento termín jinak než my nebo Poláci. Němci chápou jako bezpečné mít výhodné smlouvy s Ruskem a nejlépe i přímé spojení s ním, co se ropy a hlavně plynu týče. Jak potom zakazovat třeba Bulharům, aby dělali totéž?
Poláci a Češi by rádi závislost na Rusku snížili. Francouzi vozí stlačený plyn ze severní Afriky a zajímá je hlavně stabilita v tomto regionu. Britové a Holanďané mají moře, přístavy a otevřenou konkurenci menších firem v energetice chápou jako výhodnou pro spotřebitele i jako bezpečnou pro stát. Skandinávci říkají - šetřete a spořte všichni jako my. Zbytek Evropy jim ale (opět bohužel) moc nerozumí.
Podobné je to s rozbíjením národních gigantů a s investicemi do tzv. superkonektorů. Ty jediné mohou zajistit opravdu funkční propojení mezi národními přenosovými soustavami, skutečně otevřený celoevropský trh a opravdovou konkurenci.
Jenže kdo bude miliardy do propojení investovat? V zájmu národních monopolů a gigantů to není. V mnoha evropských zemích si zvykli na pohodlnou symbiózu: částečně veřejně obchodovatelní a částečně státní šampioni typu ČEZ zachovávají politikům vliv. Odpor k plné privatizaci je obhajován - jinak regulérními! - obavami z ruského či arabského kapitálu. Jak ovšem poznat, kdy jsou ty obavy upřímné? Je důležité o tom mluvit, ale brzké vyústění nečekejme.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.