Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Jak obsloužit eurozónu, bubliny a náš krásný jazyk

16. 5. 2008

Slovensko bude na nějakou dobu poslední novou členskou zemí eurozóny. Hlavním úkolem správců evropské měny v příštích letech bude přemýšlení o tom, jak stanovit měnovou politikou pro země, které směřují úplně různými směry.

Itálie se potácí na hraně ekonomické stagnace, průmysl ztrácí konkurenceschopnost. Němečtí exportéři naopak prokázali i v období silného eura netušenou míru otužilosti. A podnikatelská i spotřebitelská důvěra je tam proti všem predikcím na slušné úrovni.

Další velká evropská země - Španělsko - je jedinou zemí eurozóny, která trpí realitní a hypoteční krizí srovnatelnou s tou americkou. Podobně jako v Americe poskytovali agresivní finanční dravci hypotéky negramotným a nezaměstnaným, i ve Španělsku bylo administrativně snazší a levnější zařídit si hypotéku než nájem.

Pak tu máme například zpomalující Irsko, které stále potřebuje trochu zchladit. A do toho vstupuje ekonomicky dravé Slovensko, které v loni rostlo o více než desetinu. A ještě nedávno to vypadalo, že Evropská centrální banka bude muset kvůli vysychání likvidity na mezibankovním trhu snižovat úrokové míry. Přitom globální vývoj cen potravin a surovin by zase velel úroky zvýšit.

Najít měnovou politiku, která bude vyhovovat všem a uspokojí málem protichůdné trendy, je obtížné. Ale jedna cesta by byla: nedělat nic. Evropská centrální banka dělá (resp. nedělá) právě toto. A potvrdila to minulý týden, když rozhodla ponechat úrokové míry beze změny.

Poučené centrálně bankovní "nicnedělání" může vést k tomu, že jednotlivé evropské vlády konečně pochopí, že je na nich, aby se pokusily ve svých ekonomikách něco změnit. A učinit je konkurenceschopnějšími. Nicnedělání je možná lepší než neurotické hýbání sazbami sem tam. Jejich křivka pak připomíná cimbuří středověkého hradu nebo zuby od holiče.

Jak na bubliny

Vedení americké centrální banky uvažuje o tom, že bude bojovat monetárními nástroji proti bublinám aktiv, jako jsou nemovitosti nebo cenné papíry. Až dosud centrální banky sledovaly především vývoj spotřebitelských cen.

Co se Ameriky týče, převládal dosud názor exšéfa Fedu Alana Greenspana, podél něhož centrální bankéř předem rozpoznat bublinu neumí, takže může pouze tlumit dopady, když nějaká praskne.

Nový přístup k měnové politice ale zatím nemůže být zdrojem inspirace pro zbytek světa. Jsou to totiž prakticky pouze Američané, kdo masivně spekuluje na kapitálovém trhu. A pro koho je hodnota akcií v portfoliu podkladem ke změnám ve spotřebitelských a nákupních zvyklostech. Navíc nikdo jiný neodvozuje chování na trhu od ceny své nemovitosti v takové míře jako Američané.

Podobně je to u nás: na kapitálovém trhu spekuluje pár desítek tisíc Čechů a hypotéku má o něco víc než desetina rodin. Potrvá ještě desítky let (jestli se to někdy stane), než se tato aktiva budou moci stát rozhodujícím podkladem pro rozhodování o měnové politice.

Náš krásný jazyk

Každý žadatel o trvalý pobyt bude muset podle nového rozhodnutí vlády složit zkoušku z českého jazyka. Nejprve zdarma a propadne-li, bude muset za reparát vysolit 1500 korun. Teprve doložená znalost češtiny učiní cizince způsobilého k tomu zde žít. Proč? Který chytrák na to přišel? Kabinet si dal do vínku, že bude odbourávat byrokratické překážky a přitom vymýšlí úplně zbytečně nové. Ať si člověk láme hlavu, jak chce, žádnou racionalitu v tom nenajde.

Umět česky je pro lidi, kteří tu chtějí žít, výhodné. A když je to užitečné, bude to většina imigrantů činit samovolně. Pak je ale spousta lidí, kteří to prostě potřebovat nebudou. Třeba Australan, který tu chodí za holkama a učí anglicky, Americký realitní makléř, který tu má práci. Stejné právo nechtít má i polský nebo mongolský dělník, který je jinak pilný a přičinlivý a platí tu pojištění a daně.

Chce vláda, aby děti přistěhovalců uměly česky? S tím není problém. Třeba ty vietnamské patří mezi nejpilnější žáky a z češtiny mívají skvělé známky. Nebo naši úředníci někde četli, že znalost angličtiny se žádá po přistěhovalcích do USA? Inu: ne vše, co se vymyslí v Americe, je skvělé. Navíc je angličtina přece jen lingua franca.

Úředníci asi chtějí, aby imigranti pokorně pochopili, že čeština je výjimečně krásný jazyk, stejně okouzlující jako zdejší krajina a Karlův most. A pak také musí uznat, že je čeština velice složitá a obdivovat s otevřenými ústy nás Čechy, že jsme se něco takového dokázali naučit.

Kdyby se tak vláda spíše soustředila na to, jak čelit různým globalizačním výzvám a zvýšit znalost angličtiny a světových jazyků!

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.