Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Kubu změní až nástupce Bushe

20.2.2008
Kubánský prezident Fidel Castro se vzdal všech státnických funkcí. To však neznamená, že se režim hroutí. Před pár dny propustil sedm politických vězňů, jenže desítky dalších nezávislých novinářů a knihovníků dál sedí ve vězení. Kromě nich další stovky lidí, kteří se pokusili o útěk ze země. Je věru příliš brzy usuzovat z propuštění několika lidí na tání režimu.
Přesto se na Západě mluví o tom, že by mohly přijít alespoň mírné ekonomické reformy (umožnění existence drobných živnostníků a zemědělců). Ty se před deseti lety mírně »perestrojkově« rozeběhly, jen aby zase byly z valné části zrušeny. Opět platí, že je to sice možné, ne však jisté či alespoň pravděpodobné.
Americké sankce vůči kubánskému režimu nejsou funkční, protože nezhoršují postavení nomenklatury a nedostávají režim do kolen. Jsou důležité země, které kubánskému režimu vysloveně pomáhají. Na prvním místě stojí ropná velmoc Venezuela, která dodává lacinou ropu a plyn a zaměstnává tisíce kubánských lékařů, kteří posílají domů peníze.
Dalším velkým pomocníkem je Čína, která na ostrov dodává přebytky spotřebního zboží (mnohdy padělků), které neudá jinde. Díky soudruhům kapitalistům z Číny je většina Kubánců, kteří jinak vydělávají částky jako deset dolarů měsíčně, obuta v docela slušných sportovních botách.
Svou nemalou trochou do mlýna pomáhají ostrovnímu režimu Rusové a v poslední době například miliardou dolarů rozvojové pomoci i Brazílie. Poněkud zarážející (a vůči Americe nesolidární) je i aktivní pomoc kanadské vlády, která na Kubu dodala tisíce vyřazených školních autobusů.
A pak jsou tu země Evropské unie, které na Kubě čile investují do rozvoje turistického ruchu, do hotelů a speciálních luxusních přímořských zón a letovisek, do kterých nemají normální kubánští smrtelníci přístup.
Tvrdé americké sankce jsou kontraproduktivní z několika důvodů. Za prvé zbytečně sytí antiamerikanismus. Mnoho obyčejných Kubánců totiž viní ze špatné hospodářské a sociální situace zlé americké sankce.
Na totéž slyší i mnoho západoevropských levičáků, kteří si upřímně myslí, že na Kubě je bída kvůli tomu, že nebohá země je obklíčena kleštěmi sankcí.
Je navíc pravděpodobné, že politické pozice tvrdých, antiamerických aparátčíků sankce posilují. Sankce jsou navíc obtížně obhajitelné i morálně, protože proti větším zemím a silnějším režimům, které také tvrdě potlačují lidská práva (jako Čína) je Amerika nepoužívá. Sankce pak vypadají nikoli jako nástroj principiální, ale jako nástroj selektivní reálpolitiky, založené na boji o hlasy Kubánců z Floridy.
Nelze jistě čekat, že do konce roku dokáže změnit politický kurz americký prezident George W. Bushe. Lze to ale čekat od nového prezidenta. Jisté je, že změna na postu amerického prezidenta bude pro Kubánce důležitější než odstoupení Castra z funkce. Zrušení nebo omezování sankcí, ale neznamená, že by Amerika měla mlčet k pošlapávání lidských práv.
Eventuální pád komunismu na Kubě bude probíhat jinak, než si pamatujeme ze střední Evropy. Je to smutné a nespravedlivé, ale prostě je jiná doba. Je zde silná Venezuela se svými zájmy, je tu asertivní a bohatnoucí Čína se svými geopolitickými zájmy, je tu ropnými dolary překypující Rusko. Tyto země, a spolu s nimi patrně i většina států Evropské unie, budou prosazovat postupné (především ekonomické) reformy, protože v jejich zájmu není žádné revoluční lidové povstání.
To si možná navíc nepřeje ani Amerika. Na Kubě panuje taková chudoba, že kdyby přes noc byla vyhlášena svoboda, na ostrově nikdo nezůstane. A kampak by asi ti Kubánci odjeli?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.