Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Mají Američané změnit cíle své centrální bance?

5.3.2008
Před půl rokem jsme na tomto místě věštili, že doba prolomení tří závratných rekordů a magických hranic ve světě financí se neodvratně blíží. A je to tady. Už jsme si zvykli, že ropa se prodává za 102 dolarů za barel (uhrančivá stovka už ztratila kouzlo).
Za euro se vůbec poprvé v historii platí více než jeden dolar padesát centů. A jedna unce zlata stojí již 975 dolarů, překonání astronomické hranice 1000 dolarů je otázkou dnů či týdnů.

Teď jde o recesi

Svět se dnes bojí americké recese či dokonce stagflace (hospodářská stagnace doprovázená zvýšenou inflací). Jaký vliv bude mít prolomení magických čísel?
Většina ekonomů, kteří se specializují na měnovou politiku, potvrdí, že důležitější než nějaké aktuální číslo o inflaci jsou inflační očekávání a to, jak pevně jsou zabudována v myslích lidí. Zároveň bude většina ekonomů souhlasit s tím, že lze-li najít nějaký přesvědčivý indikátor inflačních expektací, jsou to právě ony výše zmíněné magické či astronomické hranice.
I když je americká ekonomika (stále tu platí slovo »zřejmě«) v recesi a zpomaluje i Japonsko a Evropa, nadále rostou ceny komodit. Prudký růst ceny zlata většinou naznačuje, že trhy počítají s vyšší inflací či znehodnocováním měny. Je pravděpodobné, že růst cen ropy a komodit nalezne cestu i do zbytku americké ekonomiky: porostou ceny potravin, energií, zboží a služeb.
Přesto se americká centrální banka (Fed) pod vedením Bena Bernankeho rozhodla, že hrozba recese je pro ni důležitější než hrozba inflace a bude i nadále snižovat úrokové sazby. Bernanke řekl Kongresu, že americká centrální banka udělá všechno pro to, aby období úvěrové zdrženlivosti nepřerostlo ve skutečnou recesi.
Pokud ale představitel centrální banky řekne něco takového, je to, jako by pravil, že cenová stabilita pro něj není v tu chvíli důležitá a bude ji řešit teprve tehdy, až se země úspěšně vyhne úskalím recese a úvěrové zdrženlivosti.
Existují tři důvody, kterými si lze vysvětlit toto chování americké centrální banky. Za prvé je tu zájem Wall Streetu a vysoké politiky. V USA se běžně rozlišuje mezi zájmy pomyslné »Main Street« (normální lidé, podnikatelé, obchodníci a střední třída) a Wall Street (zájmy korporátních bossů a investorů). Tyto zájmy mohou být někdy stejné, někdy se ale mohou poněkud lišit a to je právě dnešní případ. Na Wall Streetu dnes vyšší míru inflace vítají, protože umožní firmám snížit úvěrové zatížení, omezí problém špatných úvěrů a možná i zvýší ceny nemovitostí. Kongres i Bílý dům mají strach především z krátkodobé a střednědobé recese (a rostoucí nezaměstnanosti) a jejího dopadu na podzimní kongresové a prezidentské volby.
Za druhé je tu osobní vyhraněnost šéfa Fedu Bena Bernankeho. Ten se po většinu své akademické kariéry zabýval rozbory toho, že na konci 20. let udělal Fed z recese krizi právě příliš tvrdou politikou. Jeho noční můrou je tyto chyby opakovat.
A třetí důvod souvisí s tím, že americká centrální banka má na rozdíl od ECB a většiny světových bank v popisu práce také zajištění zaměstnanosti, tedy nepřímo i hospodářského růstu. Tato rozdílná (či dokonce nekompatibilní) zákonná mise Fedu a ECB je hlavní příčinou pevného eura a slabého dolaru.
Inflace škodí střední třídě Nedělejme ale z šéfů Fedu nekompetentní hlupáky, kteří jen pomáhají svým kamarádům »tlustým kocourům« z Wall Streetu. Bernanke i jeho pravá ruka Frederic Mishkin hájí svoje postoje důkladnými analýzami a rozbory. Fed prý může stavidla měnové ekonomiky nyní uvolnit, protože zpomalená ekonomika bude nejpozději v druhé polovině roku působit na vývoj cen opačně a bude je zatlačovat dolů. Zvýšená nezaměstnanost omezí chuť utrácet a sníží tlak na zvyšování mezd. Hned co bude nebezpečí recese zažehnáno, začne se Fed znovu soustředit na inflaci. Důležité také je, že trh s tzv. futures indikuje ode dneška za rok podobnou inflaci, se kterou počítá Fed.
Když se navíc vyloučí ceny potravin, zemědělských produktů a ropy, zůstává jádrová inflace, která roste - podle šéfů Fedu -mnohem pomaleji než inflace celková. Jenže například podle komentáře deníku WSJ normálního člověka občana tzv. jádrová inflace příliš nepotěší, protože - jádro, nejádro - ujídá mu z výplatní pásky či peněženky (v tomto by si deník WSJ rozuměl s českým prezidentem Václavem Klausem).
Právě nyní jsou občané připravováni o část příjmu, a to zrovna ve chvíli, kdy by americká ekonomika potřebovala, aby lidé neomezovali utrácení. Je tedy otázka, táže se WSJ, jestli Bernankeho politika nevyvolá opak, než je zamýšlen. WSJ dále upozorňuje, že na inflaci vždy tratí nejvíc střední třída.
Pokud se skutečně potvrdí předpoklady skeptiků a Amerika se nakonec propadne podobně jako v 70. letech do období stagflace (kombinace vyšší inflace a stagnace), lze asi Američanům doporučit, aby začali přemýšlet o změně zákonných cílů centrální banky.
Ta evropská se o nezaměstnanost nebo růst - alespoň podle zákona - nestará.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.