Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Německé banky, vracení odměn a Berlusconi

25. 4. 2008  

Ještě před půl rokem to vypadalo, že americká hypoteční krize, ve které si spálilo prsty několik důležitých německých bank, bude impulzem k reformě německého bankovního modelu. Německý systém finančních domů je totiž velice odlišný od toho, který známe již osm let u nás, tedy od doby kdy byla dokončena privatizace bank. Český bankovní sektor je plně privátní a dominují mu zkušení zahraniční vlastníci.

V Německu existují stovky drobných spořitelen (sparkassen), často jsou to družstva. Na úrovni jednotlivých zemských států existují tzv. Landesbanky (LB), které jsou majetkem zemských vlád. Teprve na federální úrovni najdeme plně soukromé banky.

Německý systém má dlouhou tradici a jeho zastánci mimo jiné tvrdí, že podobný mnohovrstevnatý a různorodý systém bankovního vlastnictví existoval v zemích českých za Rakousko-Uherska. Jde prý o systém, který zaručuje dlouhodobou stabilitu a serióznost.

Kritici upozorňují, že německý model umožňuje příliš velký vliv politiky na bankovní úvěry, je zatuchlý a nemoderní, málo dynamický a flexibilní.

Na všem špatném je i něco dobrého. Především ekonomicky liberální anglosaský tisk vítal velké ztráty některých zemských bank, protože předpovídal jejich "přeshraniční fúze", konsolidaci a případně plnou privatizaci.

Tradice vítězí

Došlo ale pouze k jediné fúzi, a tou bylo před půl rokem spojení Sachsen LB a BadenWurtemberg LB. Dalším zemským bankám, jako je West LB a Bayern LB, pomohou zemské vlády mohutnými dotačními injekcemi v celkové výši deset miliard eur a dalšími zárukami. Zemské banky nebudou nuceny ke spojování ani k privatizaci, německé bankovnictví zůstane, jaké je.

Ono se to ale těžko kritizuje, když i americká centrální banka vykupuje z problémů soukromé investiční banky.

Američtí Jánošíci

Přestože se americká ekonomika nachází v recesi a řada firem hlásí ztráty, i tak se nadále většině šéfů velkých firem vyplácejí tučné bonusy. Existují už ale i případy, kdy se šéfové firem pokorně svých odměn vzdávají a poníženě prosí akcionáře, aby byl jejich bonus - zpravidla v hodnotě desítek milionů dolarů - rovnoměrně rozdělen mezi všechny zaměstnance. Požádali o to před pár dny šéf banky First American Parker S. Kennedy nebo předseda správní rady Warner Music Group Edgar Bronfman.

Někteří experti oslovení deníkem WSJ upozorňují na to, že ne vždy se podobné jednání musí vyplatit. Šéf, který se dobrovolně vzdává odměn, vypadá slabý, měkký, příliš hodný a laskavý, může ztratit důvěryhodnost a autoritu. Čili správný šéf musí být asi trochu tvrďák, hamoun či sobec a brát si vždy, na co má smluvní nárok. Zkrátka žádný Gándhí, který se rozdělí o poslední zrnko rýže... No každopádně si ještě počkejme, jak to s těmi pokornými šéfy dopadne. Jisté ale je, že "sebejánošíci", kteří sami sebe bohaté okradou a rozdělí se s prostým lidem, se nestanou dominantním trendem v amerických korporacích.

Alitalia a Aeroflot

Silvio Berlusconi se ještě před svým volebním vítězstvím jasně vyjádřil k situaci v italské letecké společnosti Alitalia. Odmítl fúzi s konsorciem Air France-KLM, podpořil odboráře a pravil, že Itálie si musí udržet svého dopravce.

Berlusconi ale není jediný předseda vlády, který dokáže napáchat škodu ještě předtím než usedne do premiérského křesla. Nastávající premiér Miloš Zeman svého času prohlašoval, že do bank už nedá ani korunu (naštěstí nakonec udělal opak) a strašil investory krachem České spořitelny.

Je tu ale ještě jedna paralela s Českem. Alitalia prodělává každý den více než milion eur. Berlusconi má teď dvě možnosti: buď znovu pozve k jednacímu stolu Air France, nebo mu nezbude než kývnout ruskému Aeroflotu, což by si jeho nejmilovanější přítel Vladimír Putin jistě přál. Evropská unie totiž další státní pomoc italskému dopravci nepřipustí.

Připomeňme, že Aeroflot je také vážným adeptem na koupi ČSA. Každopádně jde o adepta u kterého "hrozí", že nabídne za ČSA nejvíc peněz. Pokud bude vláda privatizaci ČSA protahovat až do doby, kdy se jim možná přestane znovu dařit, může se stát, že Aeroflot zůstane jediným zájemcem. A to by se vládě, která si docela zakládá na poněkud protiruské image, moc nehodilo.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.