Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

O hříšném Spitzerovi, moralizování a honu na lišku

14.3.2008
Případ »klienta č. 9«, dnes již bývalého guvernéra státu New York Elliota Spitzera, je zajímavý z mnoha důvodů. Za prvé lze jeho zatčení označit za »vedlejší produkt« 11. září. Boj proti terorismu totiž zpřísnil i pravidla boje proti praní špinavých peněz. Banky působící na území USA jsou dnes povinny hlásit každou hotovostní transakci nad 10 tisíc dolarů a dále musí hlásit každou podezřelou transakci. To se stalo i Spitzerovi. Luxusní prostitutky využíval opakovaně a byl navíc ve spojení s účty sledované kriminální skupiny, dostal se do hledáčku policie i daňových úřadů.
Další zajímavá věc je trestnost jeho počínání. V USA je sice prostituce většinou trestná (jde ovšem především o její organizování a nabízení). Zajímavé ale je, že podle federálního zákona z roku 1910 je trestné eskortovat prostitutku z jednoho státu unie do druhého. Pokud »slečna Kristen« cestovala ze státu New York do Washingtonu, D. C., a Spitzer cestu platil, je možné, že ho FBI bude stíhat jako organizátora ilegálního eskortu. Jak by to asi dopadlo v České republice, kdyby bylo »eskortování slečny« trestné? Notabene vládní či policejní limuzínou?
Spitzer byl spojencem a přítelem Hillary Clintonové a měl být i jedním ze »supervolitelů«, na které se měla spoléhat během volebního kongresu Demokratické strany. Co si dnes Clintonová asi myslí o mužském pokolení, zvláště o tom s politickými ambicemi?

České souvislosti

O Spitzerovi se proslýchalo, že jako státní zástupce bojující proti nemravným bossům z Wall Streetu organizoval úniky ze spisů do médií a tím získával veřejnou podporu pro svá tažení. Mělo jít například o e-maily investičních bankéřů. Hrál-li Spitzer tuto roli (není to dokázané), pak platí že, kdo čím zachází, tím také schází. Do deníku The New York Times zjevně unikly informace z FBI.
Úniky - a zvláště před volbami a v době politických krizí - v Česku dobře známe. Možná se i u nás někdy dočkáme naplnění hesla, že kdo čím zachází, tím také schází.
Lidé, kteří zlehčují míru korupce (zpravidla titíž, kteří dříve zlehčovali tunelování) v České republice, říkají, že korumpuje a krade se na Západě také, akorát je to víc schováno pod povrchem. Tatáž krevní skupina má ve zvyku říkat, že kdo nejvíc moralizuje, ukáže se sám být dříve či později jakousi zrůdou. Moralizovat se prý nemá.
Případ Spitzer tomuto argumentu nahraje. On, bojovník za vyčištění Wall Streetu od defraudantů a zlodějů - a teď tohle. Jenže to, jak se člověk chová, nemá žádnou souvislost s tím, jestli předtím moralizoval, či ne. A moralizovat se má. Minimálně tak, jak to činil Masaryk heslem »nebát se a nekrást«.
V případě Spitzera je navíc důležité, že i když byl velmi horlivý, mnohé jeho kroky jako státního zástupce byly důsledné a správné.
A nakonec je tu ještě třetí česká dimenze. Byl to právě státní zástupce státu New York Elliot Spitzer (a jeho lidé), kdo šel po krku Viktoru Koženému. Koženého advokáti skandálu jistě rádi využijí. »Pirát z Prahy« měl totiž zneužít i prostředky elit Demokratické strany, jako byl bývalý senátor George Mitchell. Kožený vždy tvrdil, že na něj mají zálusk američtí mocní, a dnes bude bude poukazovat na to, že Spitzer byl od počátku nedůvěryhodná osoba.

Chválíme prezidenta

Autor diáře má pověst zavilého kritika Václava Klause. Něco pravdy na tom jistě bude, ale pozorný čtenář si jistě všiml, že pro pana prezidenta umí najít i hezká a laskavá slova. Pevně totiž věří, že politici se mají chválit, kdykoli je to jen trochu možné. Pan prezident byl v diáři pochválen, když se v roce 2003 zastal kubánských disidentů, a také za to, když spolu s bývalým ministrem spravedlnosti Rychetským svolil k tomu, že soudce Berka zapletený do konkurzní mafie bude zbaven imunity.
Nyní chválím Václava Klause do třetice. Neustoupil myslivecké a pejskařské lobby a zastal se nebohých pokousávaných lišek. Vstoupil tak nečekaně do šlépějí svého předchůdce Václava Havla. Současný pán lánského zámku a Pražského hradu prokázal, že má autoritu a dokáže si zařídit, že se před ním parlament skloní a podrobí jeho prezidentské vůli. V politice se přece počítá, že věci dokážete také prakticky zařídit. Nebo ne?
Klausův chrabrý počin navíc nijak nenaznačuje, že by pan prezident zezelenal. Na rozdíl od anglických honů na lišku, které měly mnohasetletou tradici a byly kulturněsociálním fenoménem, je český »výcvik norníků« v dřevěných tunýlcích projevem čistokrevně úchylné myslivecké dekadence. A naše masové myslivectví je zase produktem komunismu a 50. let. Česká myslivecká jednota má blíže k Lidovým milicím a ROH než k anglickým džentlmenům na koních a v červených kabátcích. Václav Klaus tak svým rozhodnutím prokázal nejen sobě vlastní »nekomunismus«, ale dokonce projednou i »plnokrevný antikomunismus«.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.