Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

O německých mzdách, rozpočtu a Angele Merkelové

18.1.2008
Přestože ve srovnaní se Španělskem či Francií jsou ekonomické vyhlídky Německa slušné, přicházejí v poslední době špatné zprávy i odtamtud. Tou nejvážnější je hrozba nekontrolovaného růstu mezd. Vláda velké koalice je stále více ve vleku nových idejí sociální demokracie, která se posunula hodně doleva. Do této kategorie patří i rozhodnutí o minimálních oborových mzdách.
Schválená minimální mzda v sektoru poštovních služeb ve výši téměř deset eur na hodinu se netýká pouze zaměstnanců státní Deutsche Post, ale také dvaceti tisíc lidí z řad soukromé konkurence, kde se dnes platí okolo sedmi eur na hodinu. Před podobnými mzdovými dohodami Německo varoval i šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet.
Německo může zvýšit inflaci v eurozóně, ale zároveň se - díky nesmyslným počinům vlády - připravit o zdravé základy růstu. Jeho úspěch souvisí s tím, že mzdy rostly v posledních letech zpravidla méně než produktivita práce. To Němcům mimochodem umožnilo udržet vysokou exportní výkonnost i přes ostře posilující euro.

Nejen špatné zprávy

Z Německa ale přicházejí i dobré zprávy. Sporný zákon, který měl vládě umožnit přezkum a odmítnutí prakticky jakéhokoli převzetí »německého« podniku »neněmeckou« firmou, byl odložen. Analytici odhadují, že se k němu německá vláda už nevrátí. Mimo jiné i proto, že se proti němu ostře postavila Evropská komise, podle které se neslučoval s principy jednotného evropského trhu.
Oficiálně měl zákon chránit Německo před čínskými či arabskými suverénními fondy (Rusů se tam na rozdíl od nás nikdo moc nebojí), málokdo ale pochyboval, že by ho německá vláda mohla zneužívat za účelem prostého protekcionismu. Přitom už dnes - bez zvláštního zákona - může Berlín z důvodů národní bezpečnosti některé transakce pozdržovat.
Dobré také je, že Angela Merkelová odmítla žádost Nicolase Sarkozyho o svolání summitu šéfů vlád eurozóny. Kancléřka vzkázala Sarkozymu, že takový summit není »potřebný« a v unii by působil jako »rozdělující« element.
O co jde? Opět se projevilo, že Německo je v eurozóně nejtvrdším zastáncem zdi mezi Evropskou centrální bankou a politikou. Němci odmítají summit především proto, že Sarkozy na něm chtěl otevřít otázky »přílišné nezávislosti« ECB. Berlín má ale za to, že bohatě stačí občasné schůzky ministrů financí eurozóny.
Je pozoruhodné, jak málo se zajímáme o tuhle důležitou věc. Všimněme si druhého důvodu odmítnutí summitu. Merkelová odmítá unii »rozdělovat« tím, že se bude institucionalizovat další nepřehledná struktura. Argumentuje zájmem těch, kteří euro zatím nepřijali. Tedy i naším. Jenže snaha více institucionalizovat eurozónu se netýká jenom nezávislosti ECB. Mnozí chtějí více koordinovat hospodářské, fiskální a regulatorní politiky. Jiní - třeba vlivný komentátor FT Wolfgang Munchau - opakovaně zdůrazňují, že je třeba, aby byla eurozóna silněji a důstojněji - reprezentována navenek. Merkelová může sice vznik »dvourychlostní Evropy« brzdit, ale nikoli věčně. A my chceme euro přijmout až v roce 2019.
Zajímat by nás měla i třetí pozitivní zpráva z Německa: Celá soustava tamních veřejných rozpočtů je v přebytku již dnes, ale v roce 2011 má Německo - poprvé po dvaceti letech - dosáhnout vyrovnaného federálního rozpočtu.

Velký lidový chural ODS

Když v 70. letech hlásala titulní strana Rudého práva, že Gustáv Husák přijal »nejvyšší představitele nejvyššího mongolského lidového churalu«, spekulovala moje dětská představivost nad tím, jak to v takovém »churalu« (mongolském zákonodárném sboru) asi vypadá. V jurtě v poušti Gobi se sejdou mlčenliví pastevci (tehdy marx-leninského přesvědčení) a občas někdo z nich vydá jakýsi hrdelní zvuk.
Na chural jsem si vzpomněl po úterní návštěvě prezidentského kandidáta Jana Švejnara v senátorském klubu ODS. Švejnar tam pobyl sedm minut. Představil se, řekl pár vět, otevřel diskusi a následovalo zaryté, hrobové mlčení.
Nikdo senátorům za modrou stranu neříká, koho mají volit, proč ale nemohou s kandidátem na prezidenta alespoň chvíli civilizovaně a zdvořilostně pohovořit? Proč tedy Švejnara vůbec zvali? ODS se v poslední době stylizuje do role antikomunistické strany. Jenže boj s komunismem není jenom boj s KSČM nebo zkoumání estébáckých archivů. Boj s komunismem je i boj s »bolševismem v nás.« A pohrdání kulturní debatou, kolektiv bojovně stmelený a zarytý, to je pro mne definice bolševického myšlení, jednání a chování.
Děkujeme pánové senátoři za lekci z mongolské politické kultury. Věru příkladné, pro mladé generace především.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.