Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Paroubek v pasti, Šloufův archiv a osud Strahova

27. 6. 2008  

Poslanec Petr Wolf vystoupil z ČSSD - jak bývá zvykem - na protest proti atmosféře ve straně a diktátorským metodám Jiřího Paroubka. Tomu vzkázal, ať se vzdá mandátu sám. Wolf prý bude sloužit nadále svým voličům až do konce volebního období.

Ať jsou preference sociálních demokratů jakékoli, má strana s přeběhlíky poměrně fatální a do budoucna těžko řešitelný problém.

Z čistě manažerského pohledu není co závidět. Vezměte: většina lidí někdy viděla Zaorálka, Sobotku, Škromacha, v poslední době Haška. Ale pak je tu neviditelná masa poslanců ČSSD, které nikdo neznáme. Jeden člověk je ovšem zná velmi dobře a vše nasvědčuje tomu, že s tím čile obchoduje. Je to Miroslav Šlouf, který ve službách bývalého šéfa Miloše Zemana tyto lidi do strany přivedl.

Zpravidla jsou to podobné typy: dýchaviční strejcové kolem padesátky, víceméně fousatí, mnozí byli před listopadem v KSČ. Bývalý člen jejího ÚV Šlouf si podle všeho vede pečlivou databází jejich slabostí a problémů. Je to "Mirkovo" největší podnikatelské aktivum: ví, kde si půjčili a komu dluží či případně nesplácí; čím ručili a kdo jim s úvěry pomáhal; ví jaké měli styky před rokem 1989 i po něm a zajímá se o to, do jakých šmelin a pokusů o podvod se namočili v poslední době.

Samozřejmě není možné, aby tito lidé opouštěli partaj najednou, to by bylo příliš nápadné. Takže se odlupují jaksi postupně. Samozřejmě potřebují uvést alespoň pro formu nějaký důvod. Jakmile se Paroubek pokusí získat větší vliv a kontrolu výběru příštích kandidátů na poslance, bude obviněn z diktátorských metod, a zase se odloupnou nějací další. Když bude liberální a tolerantní, nikdy se těch lidí nezbaví. A Šlouf a jeho byznys partner - Topolánkův kamarád Marek Dalík - budou takto obchodovat donekonečna.

Paroubka ale litovat nemusíme. Do politiky i ČSSD vstoupil dobrovolně a až mu bude nejhůř, ve vzkvétajícím restauračním byznysu najde jistě jednodušší manažerské uplatnění.

Na betonová předměstí

Studentské koleje v Praze na Strahově mají být prý zbourány. Podobně má dopadnout i rozpadající se Masarykův, respektive spartakiádní stadion. Místo toho se tam má ocitnout rezidenční čtvrť pro bohaté, samozřejmě v husté a "bohaté" zeleni. Koleje se odstěhují někam na konečné metra.

Skutečnost, že si zbourání kolejí přejí developeři nepřekvapí. Vily pro bohaté jsou asi to jediné, na čem se dá na Strahově vydělat. Výškové administrativní budovy tu nikdo, v blízkosti Malé Strany a Pražského hradu, stavět nepovolí a navíc je ze strahovského kopce daleko na metro. A majetní i nejmajetnější budou ochotni za pozemky se skvělým výhledem na Prahu hodně zaplatit. Asi taky nepřekvapí, že podobné akce podpoří magistrát, který často podporuje zájmy silných developerů...

Překvapí ale, že ČVUT nevadí, že se koleje mají ocitnout někde v betonové džungli. Pokud vlastní nějaká univerzita areál v centru města, měla by si ho držet. Do Dejvic, kde sídlí ČVUT je to kousek, stejně jako do centra. Ke studentskému životu má patřit i kus kultury, tradice. Studenti mohou přijít z Dejvic pěšky, přijet pár stanic autobusem, vyjet z Újezdu lanovkou. Ze Strahova je to kousek do Klementina, bude to blízko do nové technické knihovny v Dejvicích a bude-li někdy postaven blob na Hradčanské, bude to blízko i tam. Blízko je zeleň, parky a studenti si mohou užít výhledu na Prahu.

Koleje na Strahově jsou zanedbané, bydlení v nich nekvalitní. Za to ale může primárně stát, který dává školám málo peněz a nechce připustit školné. Školy i nezbytná infrastruktura existují běžně v centrech velkých měst. Vezměme si pařížskou Sorbonnu, newyorskou Columbii nebo New York University (NYU), která je po katolické církvi největším vlastníkem nemovitostí na Manhattanu.

V dlouhodobém zájmu škol je udržet si majetky v centru. Ale v Česku se ty nejlukrativnější parcely prodají developerům, a studenti se odstěhují na betonová předměstí. Jen proto, že zrovna nejsou peníze... Je to krátkozraké a hloupé. Jako si Pražané nestačili všimnout, že místo Letné bude hnusná díra, možná si teď nestačí všimnout, že vedle Petřína vyroste milionářská čtvrť na závoru.

Konec "27" a solidarity

Joschka Fischer, bývalý německý ministr zahraničí, napsal v deníku Die Ziet, že irské NE je pro Evropu katastrofou, protože znamená pokračování únavné introspekce, konec rozšiřování a hlavně nedostatek solidarity.

Můj oblíbenec Wolfang Munchau napsal v deníku FT Deutschland, že Lisabonská smlouva byl poslední pokus udržet evropskou sedmadvacítku pohromadě jako celek. Na řadě jsou dnes pouze různé varianty vícerychlostní Evropy, respektive různé varianty evropského integračního jádra.

Uvádím to pro to, že způsob české debaty nad celou věcí zdá se mi poněkud lehkomyslným. Tím končí poslední diář. Se čtenáři se loučím.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.