Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Pomáhat a chránit, firma v maringotce a provokace

29.2.2008
Jakýsi dopravní expert Milan Bělka řekl »se vší rozhodností« středečnímu deníku Právo, že »ten nápis nemá na tom autě co dělat, ve vyhlášce je napsáno, že policejní auto je označeno zeleným pruhem a nápisem Policie. Nic jiného tam uvedeno není. Policie tu není od toho, aby obcházela předpisy«.
Nápad s nápisy vůbec inspiruje nejrůznější mudrlanty. Na serveru požáry.cz se píše o tom, že na hasičských autech bude napsáno »zachraňovat a hasit« a na žebřících »zasunovat a vysunovat« (hahaha). Má snad mít každý občan napsáno na triku »dodržovat Ústavu ČR?«, rozčiluje se na svém serveru představitel Strany zelených Jiří Korbel. Další vlastenci se zlobí, že jde o americký nápad.

Vtloukat do hlavy

To mají lidé starosti. Nápad s nápisem na policejním autě je možná nejlepší, který tady kdy šéfové policie dostali, a pokud ho dostal ministr Langer, musím ho - ač nerad - pochválit.
Že jde o americký nápad? A co má být? Jedním ze způsobů, jak dosáhnout civilizačního pokroku, je přejímání a vstřebávání cizích receptů a poznatků. Kdyby si měl každý národ na všechno přicházet sám, budeme pořád sbírat maliny a drtit mezi kameny divoký oves.
Nikdo nechce, aby zrovna policisté měli IQ 180. A permanentní vtloukání do hlavy je jedním ze základních způsobů, jak se naučit slušnému chování a profesní cti. Všimněme si, že i v tom New Yorku přišli na ten nápis teprve nedávno a to neměli žádných padesát let totality, kdy policie (respektive SNB) sloužila represi.
Policista ten nápis uvidí při každém braní za kliku dveří a my ostatní můžeme na něj zaťukat, až uvidíme policisty spát v autě někde za bukem. Nebo na něj ukázat, až si dopravní policista řekne o úplatek.
A že to není napsáno ve vyhlášce o policejních autech? Záleží na tom, jak se díváme na svět, a v tom se lidstvo dělí zhruba na dva typy. Ovce si myslí, že co není popsáno v instruktážní vyhlášce, se nesmí. A sebevědomí lidé věří, že se smí všechno, co vyhláška nezakazuje. Ovce jsou ve svém světě jistě šťastny. Potíž je v tom, když nám svou poddanskou mentalitou začnou otravovat život.

Podnik v dřevěné boudě

Deník MF Dnes přinesl reportáž o tom, že majitelé firmy Key investments, která půjčila peníze Stanislavu Grossovi a ve které se angažoval i kancléř prezidenta Jiří Weigl, sídlí ve Skotsku někde na farmě a nikdo tam firmu nezná.
Poukazování na podobnou věc v investigativní reportáži je poněkud laciné. Vlastnit firmu, která spí tuhým spánkem či dřímá polospánkem, je úplně legální. Je to normální a legitimní způsob podnikání. Spících firem, firem určených pouze k vlastnění jiných firem, podniků existujících za účelem jedné transakce, P. O boxů apod., jsou na světě miliony. Nikde není psáno, že správná firma musí mít osmihodinovou pracovní dobu, sekretářku a telefon. Nemusí. Když někdo hledá firmu v oprýskaném paneláku nebo se brodí k nějaké maringotce hnojem, dobře se o tom píše. To je ale tak všechno. Když zazvoníte na lichtenštejnskou či švýcarskou právní firmu, která spravuje tisíce či stovky takových firem, také nedostanete jedinou informaci. Je to sice totéž, ale pro reportáž nuda.
Když se nakupuje nějaká společnost, podnikatelé za tím účelem běžně zakládají podniky typu »special purpose vehicle nebo special purpose entity« - zařízení za zvláštním či jediným účelem.
V soukromém podnikání je používání těchto »vehiklů« víceméně normální. Jiná věc je, pokud je privatizován státní majetek. Pak je správné, aby byl prodán přehledným a nezpochybnitelným entitám, které »opravdu existují« - tedy mají například i ty sekretářky a telefony.
Je to případ prodeje ČSA Cargo i právě diskutovaných zámků, které prodává ministerstvo zdravotnictví. Smyslem privatizace není jen zbavení se majetku nebo finanční výnos, ale většinou i smysluplné využití prodávaného majetku do budoucna.

Kdo tady provokuje?

Podle německé kancléřky Angely Merkelové není případ daňových úniků důsledkem vysokých daní a složitého systému. Jde prý o dodržování zákonů. Kancléřka obvinila Lichtenštejnsko, že podněcuje k nedodržování zákonů.
Jak se to vezme, komentuje to americký deník WSJ. Totéž může být řečeno i o praxi Berlína. Tamní špionážní služba BND zaplatila informátorovi za ukradená bankovní data šest milionů dolarů. A takový »důkaz« soud asi nepřipustí. Podplácení v zahraničí je v Německu ilegální teprve od roku 1999. Třeba se do služby BND ještě nedoneslo.
Těžko Lichtenštejnsku vyhrožovat za to, že nedodržuje německé zákony, když na jeho území platí zákony jiné. K celému případu ještě jedna poznámka. Dozvíme se někdy, jak s informacemi z Německa naloží české finanční úřady?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.