Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Přehřátý ledový ostrov a česká výuka angličtiny

28.3.2008
Mezi oběťmi neklidu na finančních a úvěrových trzích nenajdeme pouze investiční banky, specializované hypoteční instituce nebo hedgeové fondy. Nově přibyl i celý jeden stát - i když stát s HDP o velikosti menší banky z Wall Streetu: Island, nejmenší členská země OECD.

Dynamika a rozum

Obětí tání nejsou zjevně jenom opravdové ledovce, ale celá finanční stabilita »ledového státu«.
Islandská centrální banka byla nucena začátkem týdne zvýšit úrokovou sazbu ze 3 na 15 %. Ani tak není jisté, že se jí podaří zabránit prudké devalvaci tamní koruny a následné hluboké recesi.
Podobný postup centrálních bank si pamatujeme z dob mexické (1994) či asijské (1997) krize. V západní Evropě, za jejíž součást je Island civilizačně považován, naposledy takto bránila Bank of England libru před útoky George Sorose v roce 1992. A dodejme, že neúspěšně.
Islandská ekonomika na tom není od základu špatně: země má dokonce v tradičně skandinávsky zodpovědném duchu značný rozpočtový přebytek.
Jenže stát, jehož ekonomika až donedávna stála na rybolovu, se stal obětí přehřátí, investorské horečky a příliš rychlé strukturální změny. Prudce rostly investice do hotelů, nemovitostí a bankovnictví. Tradiční rybolov už vytváří pouhých 6 procent ostrovního HDP, zato nemovitosti více než jeho čtvrtinu (26 %).
Islandské banky agresivně nakupovaly akcie od finských technologických firem po menší britské banky. Aktiva bankovního sektoru tak dnes činí neuvěřitelných 800 % islandského HDP. Fúze a akvizice tam svou svižností a agresivitou dosahují amerických proporcí. Schodek běžného účtu platební bilance Islandu ale činí 16 % HDP. I oslavovaný dynamický růst musí mít zkrátka rozumné rozměry...

Kde je přesně dno

Sahá si americká ekonomika právě v těchto dnech na dno nebo se bude dále propadat? Anebo na tom dně může zůstat dlouhé měsíce či roky? To pochopitelně s jistotou nikdo neví. Záleží totiž na psychologii, včetně »psychologie velkých institucí a bank«. Pokud budou banky hromadit hotovost a nebudou ochotny k riziku, pokud spotřebitelé omezí na dlouho utrácení, pokud dále porostou ceny klíčových surovin a komodit; pak mohou Spojené státy vězet v krizi poměrně dlouho.
Kursy amerických akcií se na začátku týdne poněkud vzpamatovaly. Techničtěji zaměření analytici vypočítali zajímavou věc. Dva měsíce před statistickým koncem každé z uplynulých pěti recesí se začaly akcie vzpamatovávat. Jsou-li tedy USA v recesi řekněme od ledna, pak by mohla někdy v červnu skončit. Akciové trhy jako by dokázaly historicky předvídat, že recese skončí. Jenže jistota to není. Že se něco stalo pětkrát za sebou, neznamená, že se to stane i po šesté.
Dobré zprávy přicházejí z EU. Recese-nerecese v USA, ze středečních dat vyplývá, že podnikatelská důvěra v Německu a Francii je nejvýše od loňského května.

Jde to jednoduše

Ekonom Ondřej Schneider ve středu na těchto stránkách vyzýval Prahu, aby místo olympiády investovala do vzdělání. A každé základní škole přidělila jednoho rodilého mluvčího, aby se děti naučily anglicky.
Samozřejmě souhlasím a dovolím si připomenout levné opatření, které jsem v diáři navrhoval již vícekrát. A pořád nic, jako by člověk hrách na stěnu házel. Jedním ze základů ekonomické konkurenceschopnosti Skandinávie je znalost angličtiny. Ta je zase dána tím, že v televizi se nedabují filmy...
Vyjma pořadů pro nejmenší sledují děti ve Švédsku či Norsku americké či anglické filmy v originále. Nejen že jim to pomůže naučit se jazyk, také nemusí poslouchat kvákání dabingových herců, což má ozdravný vliv na jejich psychiku. Mezi námi: čím by se pak tito žabáci živili?
Tato vláda se tváří jako proamerická, moderní a prozápadní. Premiér angličtinu rád. Říká šit a misájl dyfens. Proč tedy vláda nezařídí tuto maličkost také u nás? Je důležitější libertariánské dogma o tom, že by to byl zásah do svobodného podnikání?

Smlouva má být veřejná…

V rozhovoru pro úterní vydání Hospodářských novin řekl ředitel mezinárodně-právního odboru Ministerstva financí Radek Šnábl o dosud tajné smlouvě státu s Nomurou dvě zajímavé věci.
1. »Dohoda je utajená proto, že uzavíráme spor se třemi účastníky - státem, ČSOB a Nomurou.«
K tomu je třeba dodat, že takto věc opravdu nestojí. Stát se pokoušel řešit spor s Nomurou a ČSOB jako trojstranný. Jenže ten spor už trojstranný dávno není, pokud takový kdy vůbec byl. Stát se rozhodl pro smír s Nomurou. ČSOB vede se státem arbitráž a stát zase s ní. ČSOB proti zveřejnění smlouvy s Nomurou přece nic nenamítá.
2. »Minimálně v rozsahu té ekonomické kompenzace si přejeme následné zveřejnění smlouvy.«
To je divné. Jak bychom mohli jako občané zkontrolovat, co stát zveřejnil a co ne? A kdo rozhodne o tom, co je »ekonomické« a co je ten neekonomický zbytek?
K celé věci je třeba dodat, že na zveřejnění plného znění smlouvy mají občané ze zákona nárok. Již podané žaloby v této věci stát nepochybně prohraje.
Poslední komentáře
28.01.2015 14:08:04: Angličtina pro začátečníky a mírně pokročilé: http://www.jazykyprovas.cz/aj-mirne-pokrocili smiley...
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.