Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Prezident všech lidí, vyvolení a Paroubkův problém

22.2.2008
Když Václav Klaus v neděli po skončení diskusního televizního pořadu na Primě hovořil s novináři, pravil, že bude prezidentem »sta procent občanů« a že je to dokonce jeho »povinnost.«
Z mikrofonů nestačil ještě odvát prezidentský dech a hned záhy bylo všechno úplně, ale úplně jinak.

Před rok 1989

V rozhovoru s Václavem Klausem, v deníku MF Dnes jsme se mohli dočíst, že cílem švejnarovské koalice byl boj »proti všemu, co se tady odehrálo od 17. listopadu 1989.«
I kdyby »švejnarovci« čítali jen Švejnara a pár »zločinců«, už to sto procent nedělá. Je-li někdo osočován z toho, že chce vrátit zemi před rok 1989, těžko bude Klaus jeho prezident.
Švejnarovská koalice čítala »spolehlivě« přes sto dvacet poslanců a senátorů (v některých kolech obou voleb více) a sám Švejnar měl podporu poloviny občanů. Nikdo po Klausovi nechce, aby byl prezidentem všech. On je člověkem silně polarizujícím, takový zůstane (v 65 letech se člověk těžko změní) a je úplně zbytečné říkat nebo doufat v něco jiného.
Jakkoli je ale naivní čekat od Václava Klause něco velkorysého ve smyslu, že se těší, že bude »prezidentem svých kritiků«, je návrat před listopad 1989 přece jen silná káva. Představa, že do Česka přijede kandidát z USA, světové bašty kapitalismu, a bude zde reinstalovat Jakeše, Švorcovou a Prognostický ústav je opravdu pozoruhodná. Dovede si někdo představit, že by jeden prezidentský kandidát -třeba v USA - osočoval druhého z toho, že chce zavést zemi zpátky do otroctví? Nebo že by se soupeři o post španělského premiéra osočovali, kdo chce zavést zemi zpátky do frankovské diktatury?

Volení a vyvolení

Lidem, kteří nejsou poslanci, ale zajímají se o společenské dění, říká prezident Klaus »vyvolení«. Tito samozvanci a ztroskotanci sice nemají mandát, ale mají - jaká hrůza - drzost strkat nos do věcí veřejných. Kandidátem elitářského spolku vyvolených byl podle Klause i Švejnar. Jenže i zde je Klaus vedle. Celý národ totiž v televizi viděl, že prezidenta vybírají volení poslanci a senátoři, kteří si pro těchto pár prchavých okamžiků říkají volitelé. Proč otravuji čtenáře s takovou banalitou? Protože Klaus byl podle všeho svědkem nějaké jiné procedury.
Autora diáře zaujal také nedělní výrok Pavla Béma. Na otázku České televize, zda by se mohl Jan Švejnar stát místo Karla Schwarzenberga ministrem zahraničí, odpověděl pražský primátor: »To tedy nevím, jestli po tom, co jsme si prožili, by něco takového někdo z ODS skousl.« Není sice známo, jak na ten nesmysl s ministrem zahraničí v televizi přišli, je ale důležité, že ODS má pocit, že něco »strašného« prožila, že prošla utrpením. ODS je strana, která se považuje za pravicovou a vítá konkurenci na trhu. ODS je strana, která miluje i sportovní soutěžení a zápolení. Kvůli tenisu si premiér plete dálnici se závodní dráhou, kvůli lyžařským závodům se sváží z hor sníh těžkými náklaďáky, kvůli olympijskému zápolení by ODS neváhala utrácet desítky miliard z našich daní.
Když jde však o konkurenci a otevřenou (a tvrdou) soutěž v politice, není za ni modrá strana vděčná, má pocit, že prošla něčím nezapomenutelně strašlivým. Lepší je to asi někde ve Střední Asii, kde se různé podržtašky hlavy státu a jiní olizovači polobotek žádné soutěže opravdu bát nemusí.

Nečitelná masa ČSSD

Poslanec Evžen Snítilý byl už vyloučen z poslaneckého klubu a brzy bude také vyloučen z ČSSD. Je to opravdu poslední přeběhlík? Jiří Paroubek má pravdu v tom, že případy Snítilý a Zubová poněkud zapáchají.
V české kotlině se mimochodem ujal zajímavý termín »politická korupce«. Na jedné straně je to pochopitelné, protože kdyby se vynechalo to slovo »politická«, bylo by to snáze žalovatelné, protože by se u soudu řeklo, že nemusí jít přímo o peníze. Jenže se tím vytváří dojem, že zatímco korupce je trestný čin, ta »politická« je realitou, se kterou se nedá nic dělat.
Pokud někdo přetahuje, musí se také někdo nechat. Pokud někdo nabízí úplatek, musí si ho taky někdo vzít. Potíž ČSSD je její nevypočitatelná masa poslanců. Těch, které neznáme. Známe Paroubka, Škromacha, Sobotku, Haška, Zaorálka, Jičínského. Jenže tím to končí. Kolik těch dalších poslanců odejde někdy příště?
Tu poslaneckou sestavu ČSSD málokdo zná, ale Miroslav Šlouf ano a čile s tím obchoduje. Kdyby Jiří Paroubek direktivně měnil poslance, získá zaslouženě ještě horší pověst stranického diktátora, než má nyní.
Paroubek měl šanci svézt se na určitých sympatiích spojených s Janem Švejnarem, který opravdu nevypadá jako okresní fotbalových bafuňář. Ale místo aby se odlišil od Topolánkových a Langerových sprostot (vytřít p..el a podobné lahůdky), mluvil v neděli o »kreaturách z ODS«.
Jak chce takhle Paroubek přilákat do strany mladé a vzdělané lidi, bez kterých bude přeběhlictví věčné?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.