Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Prodeje po částech, cizinci, sedláci a lokajové

20. 6. 2008

Bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka kritizoval v nedělních Otázkách Václava Moravce plán na privatizaci pražského letiště. Vláda by podle něj měla letiště dlouhodobě pronajmout nebo prodat jenom část.

V demokracii to samozřejmě chodívá tak, že tvrdí-li vláda A, musí opozice říkat B. Ale přece jen je směšné, když tak činí s přílišnou průhledností. Když ještě Sobotka seděl v křesle ministra financí a koaliční vláda pod taktovkou ČSSD prodávala Český Telecom, také nikdo neuvažoval o tom, že by se podnik pouze dlouhodobě pronajal, nebo že by vláda nejprve prodala ústředny, pak kabely, posléze vozový park a následně oddělení marketingu.

A když opozice říká "prodejte jenom část", mohla by také dodat, že jde hlavně, a především o to, aby tu zbylou část mohla prodat ona, až se zase dostane k moci.

Pro Českou republiku i pro celou řadu jiných tranzitních zemí je ostatně docela typické, že privatizace se líbí stejně tak pravici jako levici. Bez ohledu na ideologii potřebují vlády privatizační výnosy, a navíc je rozhodování o prodeji majetku pro politiky tak příjemné...

Mluví se o tom, že letiště je strategické. To ale není tak krystalicky jasné, jak by se mohlo zdát. Letiště přece nikdo neodnese. Důležité otázky spojené s ním jsou dvě. Je třeba důkladně promyslet, zda nemůže být v zájmu konkurentů, jako je Mnichov nebo Vídeň, omezit rozvoj a regionální význam pražského vzdušného přístavu.

A z opačného pohledu se zase stát a hlavní město musejí rozhodnout, do jaké míry chtějí - s ohledem na životní prostředí - pražské letiště rozvíjet. Jinými slovy: do jaké míry se má a může stát evropskou přestupní stanicí.

Cizinci - pilíř růstu

Od začátku letošního roku přibylo v Česku legálně 27 000 zahraničních dělníků, za poslední dva roky 100 000 a celkově jich u nás oficiálně pracuje čtvrt milionu. K tomu si připočtěme, že jich tady klidně může být načerno dalších sto až dvě stě tisíc. Odhady se liší.

Ukrajinci už zde nepracují pouze jako stavební dělníci; a Vietnamci už nejsou pouze trhovci, obchodníčci, pašeráci a padělatelé. Stále více Asiatů pracuje například v továrnách nebo jsou najímáni jako řidiči.

Cizinců zde začíná žít opravdu docela úctyhodné množství. Čísla statistického úřadu dokazují, že trh práce je u nás díky jejich masivnímu přílivu velmi flexibilní. A že tato pružnost je jedním z hlavních pilířů našeho hospodářského růstu, i když se na ni jako na jakousi popelku dosti zapomíná.

Příliv zahraničních pracovníků působí krom jiného také jako důležitý protiinflační faktor. Bez nich by růst mezd byl daleko prudší. To je ale i svého druhu nákladem pro českou málo kvalifikovanou pracovní sílu. Její mzdy totiž pod tímhle vlivem stagnují a stagnovat budou.

Je zajímavé, jak se ta velká pružnost děje bez ohledu na různé vládní pilotní i nepilotní programy. Stejně jako bez ohledu na hrozící represe. To je koneckonců typické i pro Ameriku: čím víc zdí, plotů a stráží; tím víc Mexičanů ve Spojených státech.

(Ne)akceschopná Evropa

Po irském NE začínají někteří komentátoři spekulovat o tom, že my Češi a Irové jsme si vlastně podobní, že máme rádi pivo a jsme skeptičtí k Evropě. Tohle si paradoxně myslí i leckdo ve světě, kde - když jim na to zbude čas - tuší, že český prezident je se svou eurofobií reprezentantem národních nálad.

Ve skutečnosti nic jako český sklon k euroskepticismu založenému na selském rozumu neexistuje. Existuje pouze český sklon k podlézavému vtírání se do přízně mocným a důležitým lidem. A když má česká hlava státu svoji obsesivní libůstku (názory na Evropu a počasí), jaksi se sluší a patří to po ní papouškovat. Klaus se navíc osobně vyznačuje povahou, která mu velí honorovat ty, kdo servilně opakují jeho názory. A zavrhuje ty, kdo mají názor odlišný, ba dokonce kritický. Názory konvenující jemu samotnému Klaus poptává a odměňuje. O nic jiného pochopitelně nejde. Takže nejde o "český nedůvěřivý selský postoj", ale výhradně o "český postoj lokajský".

Ať už se Evropa vrátí k institucionálnímu základu smlouvy z Nice, nebo poběží podle not lisabonské smlouvy, je důležité, aby přestala řešit institucionální rozepře a pustila se do práce na strategiích a vizích. Nelze vyloučit, že po příštích volbách změní Amerika orientaci a přestane být tahounem liberalizace světového obchodu. Evropa musí mít adekvátní strategii. Ve věci energetické bezpečnosti a vztahu k Rusku má smysl pouze společná evropská strategie. Tyto věci - a mnohé další - jsou důležité. Jenže institucionálně destabilizovaný spolek je řešit nedovede...

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.