Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

První velká globální krize

23.1.2008
Americká centrální banka včera velmi agresivně a nečekaně strhla úrokové míry dolů, o celé tři čtvrtiny procentního bodu. Trhy zareagovaly nejprve posílením a pak začaly zase rychle padat. Světová ekonomika prožívá patrně nejtemnější dny po pádu železné opony. Většina médií hodnotí současnou situaci pro svět jako nebezpečnější, než byla reakce na 11. září 2001, než bylo splasknutí internetové bubliny, než byla krátká americká recese, která v roce 1992 přinesla do prezidentského křesla Billa Clintona. Někteří analytici a věštci mluví rovnou o »návratu« velké hospodářské krize, která začala v roce 1929.

Co je a není virtuální

Není to přehnané? Není současná »krize« především virtuální? Není to »osmdesát procent paniky« a »dvacet procent reálu«? Potíž je, že současný instantně propojený svět globálních financí moc nerozlišuje mezi reálným a tzv. psychologickým. Panika předurčuje očekávání a nahlodává fundamenty.
Vezměme si konec minulého týdne a začátek týdne tohoto. Bývalý šéf amerického Fedu Alan Greenspan minulý týden zopakoval, že Spojené státy se už pravděpodobně nacházejí v recesi. Přitom je-li nějaká země skutečně v recesi, je statisticky zjistitelné až s půlročním zpožděním. Recese je totiž přesně definována jako hospodářský pokles ve dvou čtvrtletích za sebou. Jenže v tuto chvíli ještě nevíme, jestli americká ekonomika vůbec poklesne.
Důležité ale není, jak to na základě tvrdých fakt je, ale jak si lidé myslí, že to je. Třeba včerejší titulky: »Varovná znamení ukazují na hlubokou recesi v USA« (hlásá titulek deníku The Wall Street Journal) nebo na »tvrdou recesi« (Financial times) či dokonce rok 1929 (webová stránka BBC). Provázanost je pak jasná. Je-li Amerika v recesi, sníží se její schopnost absorbovat dovozy a poklesnou akcie asijských i evropských firem.
Sníží-li se vývozní možnosti asijských firem, neporoste životní úroveň v Asii tak rychle a tím se zase zatemní růstové vyhlídky evropských a amerických firem, které v Asii investují, a tak pořád dokola. Má-li být země v recesi, je logické, že banky prudce zpřísní svoji úvěrovou politiku a podobně se zachovají lidé v roli spotřebitelů a zákazníků: nebudou si kupovat to, co nutně nepotřebují. Omezí nebo odloží spotřebu.

Vláda je moc pomalá

V pátek prezident George W. Bush oznámil záchranný plán ve výši 160 miliard dolarů. Jenže trh Bushův plán neocenil. Otázka je, jestli byl trh ve stavu ocenit jakýkoli plán. Vždy se najdou kritici, pro které je záchranný plán příliš velký, pro jiné zase každý plán příliš malý. A zastánci principů si myslí, že vláda neměla dělat program vůbec žádný.
Centrální banka to má ale snazší. Může rozhodnout během minuty, zatímco prezidenta čekají dlouhá jednání s kongresem.

Co se musí změnit

V okamžiku, kdy na trhu vládne iracionalita, je situaci obtížné rozumně a s nadhledem analyzovat. Už nyní je však jisté, že ať už snižování úrokových sazeb zabere, či ne (zatím to moc nevypadá), ve Spojených státech se toho musí hodně změnit.
Je zjevné, že úvěry (a nejen hypotéky) byly v USA poskytovány zcela neopatrně, hazardně a proti zásadám zdravého rozumu. Americké banky se musí odnaučit hamižnému nahánění snadných zisků a musí zpátky pobrat selský rozum.
Regulatorní systém amerických bank musí být jednodušší a efektivnější. Není možné, aby banky půjčovaly na úvěrová portfolia o jejichž obsahu nic netuší.
A Američané (a platí to pro vládu i občany) se musí naučit zase spořit, tedy dělat něco na co celá jedna generace zapomněla. Až se toto spraví, bude stát americká ekonomika, sama nesmírně flexibilní, dynamická a novátorská zase na zdravých nohou. Fatálně špatné by však bylo, kdyby »krize« poškodila reputaci svobodného obchodu a globalizace. Kdyby v Evropě, USA i Asii vynesla k moci izolacionisty a protekcionisty. Stát se to může.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.