Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2008

Slováci jdou do eurozóny, čeští chytráci sedí venku

2. 5. 2008

Zdá se, že přijetí Slovenska do eurozóny už opravdu nestojí nic v cestě a již od ledna příštího roku budeme platit v Bratislavě či Tatrách eury.

Vzhledem k tradiční ideologičnosti zdejší debaty poskytne příklad našich východních sousedů dostatek potravy oběma stranám sporu. Jak těm, kdo jsou přesvědčeni, že společná evropská měna národním ekonomikám škodí, tak těm, kdo euru fandí, ať již z důvodů pragmatických, prestižních nebo kvůli víře ve federální Evropu.

Ani po slovenském přijetí eura zkrátka nic nebude vyznívat jednoznačně, i když by si to milovníci jednoznačnosti asi přáli.

Všichni si přijdou na své

Jak je to možné? Protože výhodnost eura není jednoznačně ekonomicky měřitelná.

Je pravděpodobné, že na Slovensku stoupne po přijetí eura inflace. Varují před tím (či spíše na to upozorňují) jak členové současné koalice, tak Ivan Mikloš a jiní představitelé minulé, reformní vlády. Cenová hladina na Slovensku se nachází zhruba na 60 procentech evropského průměru (u nás je to jen o pár procent více). Je tedy jasné, že nebudou-li se ceny vyrovnávat pomocí kurzu, bude se tak dít skrze vyšší inflaci.

Zdaleka ne všechno zboží má ale všude v Evropě stejné či podobné ceny. Spousta služeb a zboží (tzv. non-tradables) zůstane na Slovensku výrazně levnějších ještě dlouhá desetiletí. Těžko zaplatíte za kadeřnici někde u Bardejova tolik jako v Mnichově. Propastně rozdílné zůstanou ceny bydlení, hlavně mimo velké aglomerace.

I tak budou kritici eura říkat: Podívejte se, jak na Slovensku po přijetí eura stoupla inflace! A zastánci eura budou odpovídat: Ano, inflace šla nahoru, ale to se přece čekalo, mohlo to být horší. Vždyť návrat inflace je globální fenomén.

Po přijetí eura také možná na Slovensku mírně zpomalí hospodářský růst a bojovníci proti euru budou jásat: Podívejte - slovenská ekonomika roste pomaleji! Zastánci eura ho budou bránit tím, že zpomalení růstu se společnou měnou vůbec nesouvisí, protože slovenská konjunktura má svůj vrchol za sebou. A tak to bude i s lecčím jiným. Vítězství žádné strany nebude dosaženo, protože nejde pochopitelně dokázat, "co by bylo (nebo nebylo), kdyby".

Lze snadno měřit úspěch?

Nebudu ale servírovat čtenářům nějaký vyvážený komentář. Za prvé, autor se hlásí k myšlence federální Evropy a euro je jejím stavebním kamenem. (Pro ty, kdo by si to snad mysleli, dodejme, že federalismus nerovná se centralizace a už vůbec ne homogenizace. Federalismus stojí a padá s myšlenkou silné vnitřní konkurence.)

Za druhé, euro na Slovensku bude i ekonomickým úspěchem. Slovensko se v posledních letech stalo důležitým průmyslovým (především automobilovým) producentem, silně integrovaným do Evropy. Není to žádný zaostalý stát.

Za třetí, a především, jde však o to, že členství v eurozóně přináší spoustu pozitiv, která nejsou okamžitě měřitelná. Například prestiž. Ne ve všech členských zemích je eurozóna vnímána jako prestižní klub, ale třeba v takové Francii ano. Francouzi byli v kuloárech dlouho vnímáni jako odpůrci plného členství Slovenska, a nakonec změnili názor či ustoupili (informace o vstupu Slovenska jsou toho důkazem). Je-li nějaká země vnímána jako člen prestižního klubu, přináší to své ovoce. Proto Česká republika dělá chybu, že členství v eurozóně odsouvá stále dál, na neurčito.

Podobně jako Slovensko máme totiž ekonomiku otevřenou světu a Evropě - nejsme zemí s polohou na kraji kontinentu jako Portugalsko.

Pýcha předchází pád

Jsou tu ale i jiné věci související s kvalitou života, třeba i politického.

I když necháme stranou úspory při transakčních nákladech, euro je zásadním nástrojem pro kontrolu a porovnání. S eurem občan získá nástroj skrze který může srovnat schopnost vlád, efektivitu státu či prostě to, jak se jemu samotnému (či jeho profesi) ve srovnání s Evropou daří.

Bez složitých mechanismů, jako je parita kupní síly, jasně vidí, kolik vydělává, jaké platí daně, kolik ho stojí politici a kolik mu za to vracejí zpátky. A to si může snadno porovnat s Německem, Španělskem nebo s bývalými sovětskými satelity. A člověk pak ví, zda má právo od politiků (ale také třeba sám od sebe) žádat víc, nebo jestli se má raději usadit jinde.

Česko jako by teď znovu propadalo jakési pýše, která připomíná polovinu 90. let. Tehdy jsme si připadali jako premianti regionu, dnes jsme - my, čeští koumáci a chytrolíni - v regionu nejchytřejší: kdepak abychom jako naivní Slováci přijímali euro. Čím později, tím lépe, "zbohatneme přes kurz" a celý svět nám bude závidět...

Jenže ne nadarmo se říká, že pýcha předchází pád. Až začneme po euru toužit, možná zrovna nedokážeme plnit kritéria. A nezapomínejme, že do eurozóny lze vstoupit i s nadhodnoceným kurzem.

Na závěr ještě jednu poznámku. To, jak si euro dobře vede vůči dolaru v době finančních turbulencí, potvrzuje, že jde o úspěšný projekt a že Evropská centrální banka se stala solidní, kredibilní institucí.

A že jsou v Evropě vysoké daně, málo flexibilní trh práce nebo že je tu oproti Americe relativně slabá věda a výzkum? Za to euro opravdu nemůže. Všechno na společnou měnu svádět nelze.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.