Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN rozhovory

Vladimír Michálek: O dvou mužích na procházce

15. 2. 2008
Někdy se o něm říká, že je chameleon, každý jeho film je totiž hodně odlišný. Možná je to proto, že "rukopisem" autora oceňovaných filmů Je třeba zabít Sekala či Babí léto je jistá pokora vůči scénáři. V českých kinech bude mít zakrátko premiéru jeho nejnovější dílo - film O rodičích a dětech.

07vik08.jpgKdybychom to vzali od pádu komunismu, točíte nový film tak jednou za tři, čtyři roky. Jiní vaši kolegové stihnout za rok i dva. Kdybyste tu možnost měl, točil byste taky dva filmy do roka?
To bych nedokázal a hlavně by mne to nebavilo. Když to vezmu s poctivou přípravou, tak film zabere rok práce. A já nejsem schopný dělat paralelně dvě věci.

A co ten režisér, když říkáte, že je to rok práce, celou dobu dělá?
Shání bílou šálu do kabrioletu.

Pardon, ale obecně se moc neví, co režisér pořád dělá, když se natáčí tak měsíc.
Nejdřív musím nachystat scénář natolik, abych s ním byl spokojený, abych věděl, co vůbec budu dělat. Pokud odečteme shánění peněz, tak mně například velmi dlouho trvá, než film obsadím. A když obsadím hlavní role, následuje druhá fáze - práce na scénáři s hlavními herci. To také trvá několik měsíců, někdy i déle. U posledního filmu to třeba trvalo rok. A během něj se musí dát všechno dohromady: lokality, kostýmy, záběrování. To je složitý proces a třeba pro mě je to daleko důležitější než samotné natáčení.

Máte film v hlavě, když ho připravujete?
Ano. Mám ho jak video, je to tam, ale trvá to, než naskočí. Někam si třeba lehnu a jede mi v hlavě prvních pět obrazů. Pak je patnáct minut černé pásky a pak mi to zase naskočí a takhle si to pouštím pořád dokola, až mi to pak naskočí celé...

A vypadá to "video" potom stejně, když ho vidíte natočené a stříháte, nebo je úplně jiné, než jste si představoval?
To první je samozřejmě fáze snění, kdy má člověk nějakou ideální představu, a pak přijde fáze reality, natáčení, která slouží k tomu, abyste se představě co nejvíc přiblížil. Někdy se to nepovede, z objektivních důvodů, z přecenění sebe sama nebo kvůli technické nemožnosti, ale zase na druhou stranu někdy je to daleko lepší, že si to člověk ani nedokázal v rámci toho snění představit.

Poslední film jste točil podle novely spisovatele Emila Hakla. Čím vás zaujal?
Čtu hodně literaturu; některé věci se mi vizualizují, jiné jenom čtu a nic obrazného to ve mně nevyvolává. A z toho, co vidím, pak zase nějak vyplývá, co je reálné nebo nereálné k tomu, aby se z toho dal natočit film. Sedmdesát procent literatury jde pak pryč a něco zůstane, což je případ téhle novinky.

07vik11.jpgAsi by se to dalo přirovnat k tomu, když muzikant čte básničku a v některé muziku necítí a v jiné ano. Už když ji čte, tak ji slyší zhudebněnou...
Ano, a navíc v člověku musí hlodat nějaké nutkání. Už samozřejmě ze zkušenosti ví, co je s tím práce, ještě to instinktivně zavrhuje, ale někde v hloubi duše už zároveň cítí, že by to šlo, že by s tím šlo udělat něco zajímavého, že by stálo za to se tomu věnovat třeba tři roky, což není málo. Člověk to nejprve zahodí a pak se k tomu vrací.

A uměl byste vyjádřit, co vás zaujalo v případě spisovatele Hakla?
Myslím, že v tom je mistrovsky napsaný dialog. A samozřejmě je to otec se synem na procházce. Pochopitelně "všechny budíky zvonily", ať jdu od toho, že je šílený nápad dostat do filmu, jak jdou dva chlapi na procházku a povídají si. Jenže - lidi sedí třeba dvě hodiny v hospodě a povídají si a je to zajímavý, nebo se jdou projít a povídají si a je to taky zajímavý. Už dřív jsem přemýšlel, jak by se dal natočit třeba film o dvou chlapech nebo lidech v baru, v hospodě, dva lidi kdekoliv...
To už ale existuje. Třeba Kafe a cigára od Jarmusche. Tam si taky dva chlápci povídají na kafi.
No, jenže to má 15 minut, že jo.

Existují road movie, ale vy jste možná první, kdo natočil walk movie. Nebo walk-talk movie.
Možná je takových filmů spousta, ale nejsem přesvědčený, že by byl nějaký o procházce. V jednom ruském filmu jde muž se svojí starou matkou dvě hodiny přes pustiny sibiřské, až dojdou k chalupě a matka tam zemře. To je zase taková ruská procházka.

07vik10.jpgProcházka je takový středoevropský, rakousko-uherský fenomén, který mizí z našich zrychlených životů. Zajímalo vás na tom i tohle? Kdo dneska chodí na procházku?
Je to samozřejmě velký fenomén této oblasti a je to fenomén umírající, protože procházka je pomalá a lidi mají už všechno zrychlené, potřebují mít zrychlené vjemy, alespoň v rychlosti kola, v rychlosti motorky nebo v rychlosti klipu. Ale jen tak si posedět a koukat? To by lidi asi měli pocit, že jim život protéká mezi prsty.

Nebojíte se, že jste udělali film jenom pro muže středního věku, případně pro starší, kteří procházku ocení? Bude se ten film líbit třeba mladým holkám?
Myslím, že právě holky chtějí chodit na procházky. Vlastně by mohla nastat taková renesance. Chlapi utíkají ženským do různých aktivit a žena je většinou šťastná, když se s ní jde člověk jenom projít - ženy také milují Petříny a parky. Vlastně si myslím, že ženy mají daleko raději procházky než chlapi, chlap si myslí, že jít na procházku není moc chlapácké. Takže naopak, řekl bych, že je pár chlapů, co se jdou rádi projít, a že ženy to naopak budou kvitovat.

Pro lidi, kteří otce dávno nemají, jako vy nebo já, může ten film mít určitou nostalgii. Protože jsme si s otcem na dlouhé procházce nepopovídali...
Je tam i z mé strany hodně deficitu, že jsem otce neměl, nebo přesněji měl, ale od tří let byli naši rozvedení, takže jsem si s ním jako dítě nikdy nepopovídal.

Film je zajímavě otevřený. Například se v něm mluví o hemoroidech, což je pro spoustu lidí tabu. V zemi, kde tolik lidí umírá na různé střevní rakoviny...
Ten rozhovor má jakousi strukturu, nějakých svých pět kapitol, jako je jídlo, nemoci, vztahy, smrt a normální shrnutí, o čem ten život asi je. Nemám problém o těchto věcech otevřeně mluvit, protože vůbec nechápu, proč se nějak tabuizují. Možná jen záleží na míře studu.

Proč jste si vybral pro roli otce Josefa Somra a jak se vám s ním pracovalo?
Dlouho jsem přemýšlel, kdo by to mohl zvládnout, protože role otce je strašně těžká. A druhá věc je, že tam není jenom on, ale je tam i syn a potažmo vnuk, takže jsem věděl, že tyhle tři charaktery musí být obsazený hodně silnými herci a navíc si musí být podobní. Nicméně pan Somr byl jednoznačný a nevěděl jsem, kdo jiný by to mohl zvládnout. Kdyby on odmítl, tak nevím.

07vik12a.jpgČasto pracujete s neherci, v jednom filmu jste měl dokonce jenom neherce, ale v tomhle snímku jste obsadil jednu neherečku, Marianu Kroftovou. Proč vlastně? Není lepší dělat buď jenom s neherci, nebo s herci?
Herecká sestava je mozaika, takové leporelo. Samozřejmě jsem hledal i u ženských hereček. Po několika měsících jsem byl v jedné kanceláři, která se živí tím, že obsazuje herce, a tam měli ohromnou nástěnku, kde bylo asi 200 malých foteček - a mezi nimi jsem viděl oči takové lišky, hledal jsem i někoho, koho Hakl ve své knize popisuje... Zeptal jsem se, kdo to je, viděl jsem nějaké fotky, viděl jsem pak nějaká natočená videa, a tak jsem vzal herce, které už jsem měl vybrané, a postavil je vedle ní. Pár hodin jsem ji mučil a pak jsem řekl, že bych to mohl zkusit.
Je to vždycky risk. Potřeboval jsem v té roli někoho, kdo si to odžije, nejen zahraje. Věděl jsem, že nepůjde o úplné psychodrama. Pak jde o dohodu mezi hercem a nehercem. Dobrý herec není hajzlík a nepotopí neherce, spíš mu pomůže.

Většinou pracujete se slovenským kameramanem Martinem Štrbou. Proč zrovna s ním?
Máme strašně blízké vidění a nemusíme o tom mluvit, stačí nám strašně málo slov, která si řekneme, a funguje to. Martin má jeden ohromný dar, nemá v sobě exhibici, nemá zapotřebí dokazovat, že je světový kameraman. On prostě poctivě podřizuje kameru atmosféře filmu.

Říká se o vás, že jste věrný služebník scénáře, a taky že jste jako chameleon, každý váš film je jiný...
Nejsem spisovatel, nejsem scenárista, v podstatě jsem řemeslník. To není nic pejorativního, někdo komponuje hudbu a někdo prostě pak jde a zahraje ji na piano. A někdo to zahraje hůř a někdo líp. Kdyby scénář Sekala nebo Anděla točil někdo jiný, vypadal by ten film úplně jinak. Nedělám tři filmy do roka a látku si vybírám, a to ne proto, abych na ní zbohatl.

Čím vám vyhovuje Jiří Křižan jako scenárista?
Jako jeden z mála dokáže věci pojmenovávat, i když mu mnoho lidí vyčítá, že je moc direktní a že pracuje s modely. On je ale přesný a přesně věci pojmenovává. Spoustě lidí to vadí, ale mně to naprosto vyhovuje a hlavně mi vyhovuje jeho styl psaní. Nepíše podrobné návody pro režiséra, ale víceméně osnovy. Jsem pak svobodný v tom, jak si to uchopím, a je pro mě ohromná úleva, že nemusím přemýšlet, jestli struktura funguje správně nebo nefunguje. Prostě dostanu dobrý noty, tak si je jdu zahrát. To mě baví.

07vik12b.jpgCo jsou pro vás v českém filmu inspirační zdroje? Co máte a nemáte rád z 60. let?
Z 60. let mám rád Intimní osvětlení od Ivana Passera, ale nevím, jestli je to inspirační vzor, protože je to pro mne nedostižná meta. Je ale radostné kdykoliv se s tím potkat. Jinak mne nedojímají ani Sedmikrásky ani Juráček, rád se podívám třeba na Černého Petra.

A co je pro vás zdrojem inspirace ze světového filmu?
Jsou jen takové impulsy. Líbila se mi anglická vlna konce 50. let a začátku 60. let. A americká vlna konce 60. let a začátku 70. let. Jména jako Lindsey Anderson, John Ford, John Huston, Francis Coppola, Martin Scorsese. Teď se mi líbil Americký gangster Ridleyho Scotta.

Proč neučíte na FAMU?
Nikdo mi to nenabídl. A taky sám nevím, jak se to dělá. Mně by bylo divný někomu říkat, že nevím, jak se to dělá.

Ptám se, protože vím, že jste několikrát učil v létě v Dánsku a že vás to bavilo.
Tam je ale úplně jiný styl práce, člověk neučí, je spíše nějakým poradcem a lidi se utvrzují ve svém talentu nebo se hledá jejich talent. Ta škola je úplně jinak strukturovaná. Lidé dělají všechno, od psaní přes kameru a režii až po střih a vůbec se hledají, kde je jim dobře. Hodnotí se kolektivně, což je bezvadné, lidé se učí pracovat dohromady. Nejde o to předvést, že jsem o sto procent lepší než někdo jiný, a pak se někde chytit a dělat kariéru. Mám pocit, že tam ti lidé jsou s úplně jinými úmysly.

A proč by to v Čechách nešlo, kdybyste si jako pedagog řekl, že to chcete dělat podobně?
To je úplně jiná struktura školy. V dánské škole studenti žijí, bydlí, tam mají všechno k dispozici, od střižen po lampy, kamery, po kuchyň, a to je úplně jiný model. Tady mají palác v centru města a kavárny, kluby a jinou tradici. V Dánsku jsem zažil, že když někdo absolvoval rok na FAMU, hned ukazoval film, který byl načuchlý tou hrabalovskou poetikou. Ježily se mi z toho všechny chlupy na těle. Říkal jsem si, to přece není možný, že by ta škola produkovala samé pábitele. Takže já nevím.

07vik13.jpgMáte tři děti. Co dělá režisér ty tři roky, když netočí film?
Ještě ne tak dávno jsem natočil ve Vysokých Tatrách šestidílný seriál o záchranářích. To jsou v podstatě tři celovečerní filmy, opět podle scénáře Jiřího Křižana, a také další filmové povídky. A třikrát do roka natočím nějakou reklamu.

Prý říkáte ženě, že když se koukáte z okna, tak pracujete.
To říká moje žena - že jí trvalo asi šest let, než pochopila, že když koukám čtyři hodiny z okna, tak pracuju. No tak to je. Když jdu třeba na procházku, tak taky pracuju. V podstatě pracuju pořád, od rána do večera.
-
Vladimír Michálek (*1956)
Filmový a televizní režisér. V 70. letech se vyučil elektrikářem v ČKD, později vystudoval gymnázium a nastoupil na medicínu, kterou takřka dokončil. Na FAMU se přihlásil relativně pozdě, až v 28 letech. Debutoval celovečerním filmem Amerika (1994), následovaly snímky Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala, Anděl Exit, Babí léto a O rodičích a dětech. Pro televizi natočil mj. seriál Záchranáři podle scénáře Jiřího Křižana. Za své dílo získal několik významných zahraničních i tuzemských cen včetně Českého lva za nejlepší režii (Je třeba zabít Sekala).

Snímky HN - David Raub, ČTK: Vladimír Michálek s Českým lvem za výtvarný počin. Převzal ho v roce 2001 za film Anděl Exit. Se Stellou Zázvorkovou a Jiřím Lábusem na tiskové konferenci v pražském kině Evald po promítání filmu Babí léto (2001).

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.