Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

RESPEKT.CZ

Otřesy, recese, krize a deprese

18. 9. 2008

Banky si včera přestaly navzájem půjčovat, nejmocnější centrální banky světa pumpují na trhy novou likviditu ve výši stovek miliard dolarů, lidé prchají se svými úsporami do „bezpečných“ vládních dluhopisů a nakupují se ve velkém potravinářské podniky, protože investoři tuší, že „jíst se musí.“

Jaký je nejnovější vývoj na finačním trzích, který už některá média začala označovat za „krizi století“? Banky si včera přestaly navzájem půjčovat, nejmocnější centrální banky světa pumpují na trhy novou likviditu ve výši stovek miliard dolarů, lidé prchají se svými úsporami do „bezpečných“ vládních dluhopisů a nakupují se ve velkém potravinářské podniky, protože investoři tuší, že „jíst se musí.“ Může se opakovat vývoj po roce 1929, kdy vývoj na americkém finančním trhu vrhl zbytek světa do deprese?

Někteří ekonomové a publicisté (jako například Pavel Kohout v úterních HN) si myslí, že žádné opakování Velké deprese dnes nehrozí, především proto, že centrální banky jako regulátor jsou daleko zkušenější než před osmdesáti lety, mají díky technologiím daleko lepší přehled o tom, co se v každé vteřině na trhu děje, mohou velmi tržně a operativně zasahovat apod.

S kolegou Kohoutem v zásadě souhlasím, jsem též optimista a také bych si jako každý normální člověk přál, aby „vše dobře dopadlo“, existují nicméně i faktory, které jdou proti našemu přání (a prognóze), že to centrální banky a vlády tentokrát zvládnou.

1. Na konci 20.let se sotva začal rozmáhat rozhlas. Dnes jsou všichni díky televizi a internetu „instantně napojeni k nejnovějším zprávám“. Současná krize je především psychologická a zjevně jí živí média svým katastrofismem, který zprávy dobře prodává. Špatné zprávy (takže i nervozita a panika) se dnes díky technologiím šíří rychleji.

2. Technologie vedou k lepší i horší regulaci. Na trhu se dnes obchoduje s časem a expektacemi skrze matematicky velmi složité deriváty, kterým často rozumí jen obchodníci. Regulátoři jsou zjevně pozadu.

3. Stejně jako na konci 20.let regulátoři dodnes neumějí rozeznat, kdo se ocitl jen v krizi likvidity (schází mu momentálně hotovost, ale jinak hospodaří dobře a spolehlivě a lze mu tedy pomoci) a kdo je nesolventní, tedy kdo svoje hospodaření špatně (nebo příliš riskantně) vede a strukturuje a problémy s platební (ne)schopností jsou dlouhodobějšího charakteru. Ono to asi ani rozeznat nejde.

4. Centrální banky světa ani dnes nevědí a nemohou se shodnout na tom, do jaké míry sledovat bubliny na akciovém a nemovitostním trhu a do jaké míry pouze spotřebitelské ceny, inflační očekávání a peněžní zásobu. Kdyby centrální banky postupně „vyfukovaly“ bubliny na americkém a britském akciovém a nemovitostním trhu, mohlo být všechno jinak.

5. Jednou z příčin Velké deprese na konci 20.let byl shoda načasování finanční krize s nástupem izolacionismu a obchodního protekcionismu. Dnes bohužel svět opět koketuje s ochranářstvím, resp. není schopen pokročit dál v liberalizaci obchodu.

Opravdu nezbývá než věřit, že „vše dobře dopadne.“ Kandidátu Johnu McCainovi se dnes jeho oponenti smějí, že před dvěma dny pravil, že americká ekonomika má „zdravé základy“. On má ale svým způsobem pravdu! Amerika má skvělé produkty, výborné technologie, nejlepší university na světě, vynikajicí vědu. Američané jsou optimisté, věří si a dokáží neuvěřitelně rychle „poslat“ kapitál tam, kde se rychle zhodnocuje. A to bude platit i po té, co tato krize odvane. A proč by měl prezidentský kandidát pomáhat šířit katastrofické vize?

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.