Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

RESPEKT.CZ

Znárodnění nebo návrat do normálu?

12. 9. 2008  

Zatímco Amerika učila na počátku 90.let celý svět "privatizovat a deregulovat", dnes sama "znárodňuje a reguluje".

Ekonom Tomáš Sedláček publikoval ve včerejších Hospodářských novinách podnětný a provokativní článek pod názvem "Znárodnění - sprosté slovo, které se vrací do módy." Text reaguje na skutečnost, že americké hypotéční agentury Freddie Mac a Fannie Mae byly zestátněny a jejich bilance se stanou součástí amerického státního rozpočtu.

Když to při vší úctě k autorovi poněkud zjednodušíme, pak text poukazuje na to, že i deník jako Financial Times jásá: "znárodnění vedlo ke globálnímu nárůstu chuti riskovat." Sedláček vtipně upozorňuje na to, že zatímco Amerika učila na počátku 90.let celý svět "privatizovat a deregulovat", dnes sama "znárodňuje a reguluje". A investoři se radují, protože náklady bezhlavého rozhazování a riskování nese stát. Je to jako když táta "zaplatil rozbité auto", píše Sedláček a ptá se: "Jak se má ale člověk naučit slušně jezdit, pokud táta pokaždé vytáhne šrajtofli?"

Sedláčkův text se v mnohém podstatném trefuje. Přesto si dovolím něco dodat a s lecčím polemizovat.

1. Skutečnost, že americká vláda čas od času pomáhá problematickým podnikům není vlastně nic nového pod sluncem. Co jiného bylo poskytnutí gigantické státní garance na úvěry pro Chrysler na začátku 80.let? Výrobci letadel Boeing - pokud se dostane do problémů - pomáhá stát tučnými státními zakázkami. A první co udělal George W.Bush, když se dostal k moci, bylo, že pomohl ocelářským podnikům ochranářskými cly.

Dodejme, že podobné postupy společný trh Evropské unie již dávno úplně vylučuje, neumožňuje a tvrdě a přímo zakazuje.

2. Po skončení slavného skandálu "Savings and loan" (česky, řekněme krize spořitelen či spořitelních družstev) v druhé polovině 80.let musela americká vláda vytvořit speciální agenturu (podobně jako byla u nás konsolidační banka), která převzala špatné pohledávky. Postaráno bylo pochopitelně i o vkladatele.

3. Agentury Freddie Mac a Fannie Mae nebyly nikdy plně soukromé, tudíž nemohly být ani nikdy plně znárodněny. Obě agentury byly hybridem soukromého i státního kapitálu, tedy kočkopsem, který patrně - jak se ukázalo - mohl fungovat jen když se trhům daří. Po jejich převzetí lze očekávat, že Amerika bude - podobně jako Evropa - podporovat hypotéky skrze čistě státní politiku zatímco jejich poskytování bude už ryze soukromé. Místo "znárodnění" jde spíše o návrat k "normálu".

4. Amerika na počátku 90.let jistě radila novým trhům "privatizovat a deregulovat", ale také silně radila "regulovat": hlavně kapitálové trhy. To jsme jak známo nedělali.

5. To, že si Republikány a Demokraty spojujeme s levicí či pravicí je dáno převážně zkušeností 80.let. Republikán Nixon jak známo zavedl cenovou regulaci, zatímco Demokrat Clinton odevzal státní finance v přebytku. Rovněž v delší historii najdeme období, kdy se Demokraté (hlavně na jihu) jevili "pravicověji" než Republikáni.

Co se regulace a deregulace týče, střídají se spíše určité vlny. Regulace se vždy v reakci na nějaké průšvihy přežene a následuje silná poptávka po deregulaci, kterou doprovází libertariánské ideologické harampádí. Pak se zase přežene deregulace, začne se krást a defraudovat, vznikne poptávka po větší regulaci a tak pořád dokola.

6. Amerika se spíše kloní k tomu, že stát organizuje převzetí jednoho problematického ústavu jiným. S akcionáři se pak zachází dosti tvrdě. Akcionáři Bear Stearns přišli po nedávném převzetí tohoto ústavu o 90 procent hodnoty svých akcií. Lze čekat, že s bankou Lehman Brothers se během pár hodin stane totéž.

7. Vyjma uvedeného případu Savings and Loans má vyspělý svět s bankovními krizemi velmi malou a "dávnou" zkušenost. Do nedávného pádu banky Norther Rock nezažila například velká Británie útok (run) na banku více než sto let.

8. To, co řešila Česká republika v 90.letech, zažil vyspělý svět naposledy za Velké hospodářské krize. A odtud pochází jisté americké trauma. Mnoho ekonomů si myslí, že americká vláda i centrální banka to na konci 20.let s "tržním přístupem" přehnaly a na základě přílišné ideologické přísnosti nechaly banky ať se v tom vykoupou bez pomoci samy. Krize tak měla mnohem hlubší dopady než mít "mohla."

Jinak s kolegou Sedláčkem souhlasím v tom, že touha bankéřů privatizovat zisky a socializovat ztráty je nemravná. Ale je to touha věčná a nic nového pod sluncem.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.