Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Evropan v Čechách

28.2.2000 - PETR HOLUB, JAN MACHÁČEK

Václav Havel začíná využívat možnosti, které mu nabízí prezidentský úřad

Všechno ještě není ztraceno, naše společnost není ještě úplně mrtvá. Tak zní dobrá zpráva, kterou jsme dostali už měsíc po uzavření opoziční smlouvy číslo dvě. Když 26. ledna podepsali pravicový Klaus s levicovým Zemanem podrobný plán, jak se tady bude napříště vládnout, a když jejich spolustraníci poslušně smlouvu uznali, už se zdálo, že veškerá zdejší politika bude probíhat pouze v neveřejných diskusích mezi oběma vůdci. Ale přes všechna hrozivá varování, jakými jsou útoky opozičněsmluvních politiků na nezávislé instituce, především centrální banku a Českou televizi, se objevila i naděje. Nadějí jsou chvályhodné činy, které podnikl v posledních dvou týdnech prezident Václav Havel.

Jeden život

Především není snadné docenit, jak atmosféře ve společnosti pomohla prezidentská milost učni Stanislavu Pobudovi, který byl odsouzen na čtyři roky do vězení za to, že rozdal osmnáct cigaret marihuany. Nesmyslně tvrdý zákon, který schválili populističtí poslanci před minulými volbami, tak nedostal šanci zničit život jednoho člověka. Prezident dal jasně najevo, že ani napříště by životy ničit neměl. Existuje také širší rozměr. Marihuanu občas kouří víc než polovina české mládeže. Zákon proti drogám tak staví mimo zákon celou generaci a umožňuje ji šikanovat dokonce pomocí policie. Kdo zažil sedmdesátá léta, ten si dobře pamatuje, že také tehdy byl dospívající člověk na každém kroku ohrožen konfliktem se zástupci komunistické moci: stačilo, když nosil dlouhé vlasy, džíny nebo když se třeba jen vypravil na taneční zábavu do města, kde ho policisté ještě neznali. Myšlenka protidrogového zákona vychází z návyků normalizace, a když se zákon začal tvrdě uplatňovat, bylo to jako návrat do doby staré dvacet či třicet let. Vzkaz nejvyššího ústavního činitele, že se nevracíme, je důvodem k radosti. Prezident svou milostí nepřímo připomíná ještě jednu obecnou pravdu: nastupující generace musí prosadit svou, přesněji řečeno nový styl života. Pochopitelně nejde o zvýšený konzum výrobků z konopí. Jde o to, aby co nejméně 18-30letých muselo ze samých starostí o existenci podřídit svůj život stylu ustrašené a uzavřené rodičovské generace, případně aby nebyli jako Stanislav Pobuda vytlačeni za hranici zákona. Měli by dostat možnost rozhodovat o svém životě co nejvíc svobodně. Spíše než posilovat represe vůči mládeži je tedy na místě poradit, jak se nejlépe hledá práce či bydlení.

Nevzdávat se předem

Václav Havel také využil jednu ze svých silných pravomocí a pozval na Hrad ministra vnitra Václava Grulicha. Je běžné, že za prezidentem chodí ministři, Grulichova audience ale byla výjimečná, protože ji doprovázelo ostré Havlovo komuniké. Prezident nemá příliš možností, jak vyjádřit hlasitě nespokojenost s určitým vývojem. Tentokrát se rozhodl bránit nezávislost České národní banky. ČNB se nachází pod silným tlakem některých skupin uvnitř opoziční smlouvy. Politici otevřeně a nezakrytě připravují novelizaci ústavy, která má centrální banku nezávislosti zbavit. Z případu nesmyslné a neodůvodněné bytové prohlídky u bývalého zaměstnance ČNB Jiřího Klumpara (blíže článek na str. 6) dokonce vysvítá podezření, že policie pracuje na zakázku finančních skupin, které jsou spojeny s politiky proti centrální bance zaujatými. Klumparova aféra nakonec vyvrcholila, když vyšetřovatel řekl do novin, že zvažuje trestní stíhání celé bankovní rady. Prezident se ozval především proti této nebezpečné nehoráznosti. Navíc zcela správně upozornil, že obvinit Jiřího Klumpara, který jako nucený správce vykradenou Agrobanku zachraňoval, a nikoli ty, kteří ji úspěšně vytunelovali, je naprostým výsměchem spravedlnosti. Opoziční smlouvou byly oslabeny demokratické mechanismy, které kontrolují chování předních lidí státu. Proto jistě uklidní, když se prezident přihlásí k názoru, že i v této situaci by měly platit běžné právní jistoty a že především policie by neměla přestupovat meze slušnosti. Prezident se na schůzce s Grulichem zastal centrální banky. Tím zároveň připomněl, jak je podivné, když se o nic podobného dosud ani nepokusili samotní představitelé ČNB. Nehájili svého bývalého zaměstnance, nebrání ani svou nezávislost. Prezident tedy i v časech opoziční smlouvy říká: Vždy je možné bojovat, a kdo nebojuje, ať si potom stěžuje především sám na sebe.

Rozumíme i my

Předminulý čtvrtek prezident hovořil ve Štrasburku před Evropským parlamentem. Navrhl sepsat evropskou ústavu, které by rozuměli i školáci, a zřídit po vzoru amerického Kongresu horní komoru Evropského parlamentu, kde by měla každá z členských zemí tři zástupce. Připomněl nutnost evropské rovnováhy tvrzením, že samotná Unie musí umět čelit těm, kdo porušují lidská práva, i za svými hranicemi. Odsoudil v narážce na rakouského radikála Jörga Haidera nenávist k menšinám a vyzval evropské státy k podpoře občanské společnosti v zemích, které o ni přišly pod panstvím komunistů. V tuzemsku prezidentův projev narazil na obvyklou kritiku z řad tvůrců opoziční smlouvy. Ale i někteří komentátoři v tisku se spíš než na věcnou diskusi o štrasburských návrzích soustředili na pátrání, zda si je Havel vymyslel sám, nebo zda je někdy v minulosti nevyslovil už někdo jiný. Na pozadí takto laděných úvah je však nutné připomenout důležitou věc: prezident dal svou řečí poslancům ve Štrasburku na vědomí, že ač se to občas nezdá, i Česká republika dobře chápe všechny hodnoty vyznávané dnes Evropou a hlavně - že je chce dále poznávat. Význam projevu opět není nutné hledat jen v prvním plánu. Havlova slova o změnách v Unii znamenají, že i jeho země má co říci ke společným záležitostem, a že tedy do Evropy patří. Chvály Václava Havla se v českém tisku pravidelně střídají s ostrou kritikou a pochybnostmi o jeho kompetenci. Nakonec také on je pouze člověk, který dělá chyby a navíc je nechce přiznat (viz třeba jeho neslavný prodej Lucerny Chemapolu). Dnes ale může opět hrát pozitivní roli. Stačí, když začne opravdu využívat možnosti, které mu nabízí prezidentský úřad, i svou neformální autoritu. Potom mohou jeho aktivity otevírat veřejný prostor, kde se může uplatnit každý člověk, a zároveň udržet snesitelné poměry i v zemi opoziční smlouvy.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.