Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Naučte se v tom chodit

21.2.2000

Vláda vyhodila šéfy Komerční banky, na policii se čeká

V okamžiku, kdy všichni přestali doufat, se uskutečnila doslova smršť. Ministr Mertlík minulé pondělí večer v Londýně oznámil, že si nedovede představit Jana Kollerta v čele Komerční banky. Druhý den svou rezignaci na funkci předsedy představenstva oznámil sám Kollert. A ve středu odvolala dozorčí rada Komerční bance představenstvo celé. O nástupcích se jedná. Příčinou razantního zásahu vlády není jen aféra s rakouskou firmou B.C.L. - případ, při kterém banka vinou trestuhodné nedbalosti přišla o osm miliard korun, zveřejnil týdeník Respekt již v prosinci. Podnětem k personálnímu zemětřesení se stal další skandál, který Respekt odhalil před dvěma týdny. V podezřelých obchodech s firmami napojenými na fotbalového magnáta Františka Chvalovského Komerční banka utopí další zhruba dvě a půl miliardy korun (viz článek na str. 9 Jak Chvalovský prodával veprové půlky). Zprávou o Chvalovském přetekl pohár trpělivosti premiéra Miloše Zemana. Podle našich informací prosadil okamžitý odchod Kollerta a spol. na zasedání vlády minulé pondělí právě on.

Nepřehánějte s oslavami

Stalo se již smutným klišé, že každou vlaštovku dobrých zpráv většinou zaháníme s poukazem, že jedna dobrá zpráva sotva může stačit, když všechno je stejně na pendrek. Podobně střízlivá opatrnost je ale právě v případě Komerční banky (KB) na místě. Nelze popřít, že odvolání jejího představenstva působí na naše poměry svižně, elegantně a profesionálně. Vše začalo prohlášením ministra Mertlíka v Londýně, v srdci evropského finančnictví, kde KB emituje cenné papíry a kde pro ni stát hledá strategického partnera. Od veřejně vyslovené "úvahy" ministra o Kollertově nezpůsobilosti uplynulo pouze čtyřicet osm hodin do faktického odchodu celého představenstva. Takže: čistý řez, provedený dost rázně, aby nedošlo ke kšeftům a spekulacím, které mohou "informovaní" využít k manipulacím s akciemi banky. Vláda si byla vědoma, že nejistý postup by zkrátil nebo přímo zničil naději na privatizaci banky, a to i v případě, že do ní nasype další desítky miliard od daňových poplatníků. Radost nad samotným odvoláním - tedy nad tím, že se v našich krajích konečně řeší osobní odpovědnost - se ale snadno může obrátit proti všem, kdo by se chtěli bezstarostně radovat. Proč se Zeman například spravedlivě nerozčílil již před dvěma měsíci, když vyšel najevo případ firmy B.C.L.? Proč se stejně zapáleně nehněvá v desítkách jiných případů bezbřehé finanční kriminality, defraudací a korupce? Proč je jindy slepý a cynický? Radostí můžeme také dát najevo, že složení funkce nám připadá jako dostatečný trest pro ty, kdo odpovídají za zlodějny a podvody v řádech miliard. Je to jistě lepší, než jejich další vysedávání v teplých křeslech s nepřítomným výrazem Buddhy. Na druhé straně ale podezřelý z ozbrojeného přepadu banky také nemusí pouze odevzdat pistoli. Zkrátka a dobře: přehnaná spokojenost, že manažeři odešli, může dále zafixovat vědomí dvojího metru pro špinavý a čistý zločin, který naše společnost pomalu přijímá za své. Netvrdíme, že představenstvo KB má sedět v kriminále. Všichni jeho členové ale měli být již dávno vyslechnuti a vyšetřováni policií.

Dvojí metr, dvojí tvář a dvojí morálka

Do bank již léta a stále rychleji sypeme desítky miliard, desítky investičních fondů a stovky podniků byly vykradeny, kapitálový trh je stále v rozkladu, a přitom dosud nebyl pravomocně odsouzen jediný velký tunelář. Zato malých zlodějíčků máme plné kriminály. A srovnejme případ čtyř let za distribuci trošky konopí s beztrestností finančních podvodníků. Nebo třicet šest let kriminálu pro pět ozbrojených bankovních lupičů, kteří ukradli pár set tisíc korun, se zprávou o tom, že sanace polostátní banky před privatizací bude stát dalších šedesát až osmdesát miliard. Mnoho lidí brumlá, kritizuje korupci a beztrestnost těch nahoře. Ve skutečnosti většině z nás mnohem víc vadí násilná trestná činnost či obyčejná pouliční loupež. Podle hesla košile bližší než kabát se všichni bojíme o svá auta, byty, chaty, o své zdraví či život při nočním návratu domů. Policii se relativně daří chytat obyčejné pistolníky a lupiče - možná právě proto, že si to všichni přejeme. Kriminalita bílých límečků se nás ale, zdá se, tolik nedotýká. Lidé, kteří ji provozují, vypadají velmi slušně. Jsou čistí a upravení, a fakt, že kradou, nás zdánlivě neohrožuje. Skutečnost, že částečně kvůli nim platíme vysoké daně, si uvědomuje jen málokdo. Celkový dopad jejich zločinů na stav ekonomiky přitom pocítí ještě generace našich potomků. Přitom z etického hlediska je tato kriminalita mnohem horší. Zloděj v masce slušného člověka krade zpravidla mnohonásobně víc než zloděj z bambitkou. Je asi také větší hříšník, protože se přetvařuje a dává špatný příklad. De facto říká, abychom ho následovali, protože jeho jednání je málo riskantní a z potíží se snadno vybruslí. Jeho kriminální činy jsou díky technologiím neviditelné, sterilní, hygienické. Otrhanost a umouněnost kapsáře jako by na jeho záda psala velkými písmeny: "Kapsář, zloděj, násilník". Na drahých černých limuzínách a značkových oblecích podvodníků ale slovo "Tunelář" nikdo nevidí. Navíc tuneláři platí lobbisty, kteří ovlivňují soudce, politiky i policisty, korumpují úředníky a sponzorují politické strany. "Umějí v tom chodit", a nám všem říkají: naučte se to také. Nabízí se drsná, ale bohužel trefná historická analogie: upachtěné podřezávání hrdel proti hygienické, efektivní a tiché likvidaci ve "sprchách" s cyklonem B.

Zlatý padák

Největším tématem minulých dní se stalo odstupné členů představenstva KB, jejich zlatý padák. O tom, že čeští bankovní manažeři mají toto ustanovení ve smlouvách, se ví dlouho, přestože jeho výše zůstává tajemstvím. Zlatý padák je věc zcela běžná v amerických korporacích. Jeho výše se obvykle stanoví podle toho, nakolik si vás majitel cení. V případě našich bank, které nejsou soukromé, jde ovšem o protimluv, protože padák bude doplácet daňový poplatník. Je to příklad kapitalismu se všemi výhodami, ale bez odpovědnosti. Vláda nemusí padák proplatit a čekat, zda se manažeři odváží svůj nárok předložit soudu. Existuje ale ještě jedno, mnohem horší řešení. Zástupci vlády mohou vyjednat s propuštěnými manažery handl: Vzdejte se padáku, a my vám slíbíme beztrestnost. Měsíc starý případ pravděpodobného zneužití policejních vyšetřovatelů v případě nuceného správce Agrobanky Klumpara varuje, že podobné sliby, o kterých v právním státě nemůže být ani řeči, se u nás mohou stát realitou.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.