Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nekonečný příběh českých financí

7.2.2000

Jedna banka prodána, další dvě v ohrožení

Uplynulé týdny přinesly jednu dobrou a několik špatných zpráv o našich bankách. Nejde pouze o bankovnictví, ale také o jeho vazby na politiku a o vážné souvislosti s celkovým stavem společnosti. Začněme dobrou zprávou: vláda rozhodla o prodeji většinového podílu v České spořitelně do rukou rakouské Erste Bank Sparkassen.

Dobrý hospodář z Vídně

Nemá smysl se ptát, zda bylo správné udělit při jednání o prodeji spořitelny rakouskému zájemci exkluzivitu a vyloučit výběrové řízení. Vše totiž nasvědčuje tomu, že ministerstvo financí jenom nechtělo přiznat, že zájem ostatních seriozních zahraničních finančních domů byl mizivý. Druhou příčinou exkluzivity byla rychlost. Výběrové řízení by trvalo nepoměrně déle a v našem případě platí, že čas jsou peníze. Za úspěch můžeme považovat, že se podařilo odmítnout snahy privatizovat do českých rukou. Bylo by hezké mít kapitálově silné banky, které budou expandovat do světa, bohužel ale platíme daň za čtyřicet let komunismu a nedotaženou transformaci, ve které se zapomnělo na vymáhání práva, budování institucí a posilování právního vědomí. Privatizace bank do rukou českých finančních skupin by znamenala otevřít černou díru, do které budou daňoví poplatníci sypat donekonečna desítky miliard korun. Naopak Erste bank má desítky let zkušeností s podnikáním ve vyspělé tržní ekonomice a věnuje se především správě vkladů obyčejných občanů, drobných a středních podnikatelů. Může pomoci i nám. Vadou na kráse je pouze to, že rakouské bankovnictví (podobně jako bankovnictví švýcarské) není zrovna proslulé svou průhledností, ale v tomto ohledu jsou Rakušané pod silným tlakem Evropské unie. Rakouské banky jsou také tradičně provázány s politickými stranami, mohou tedy podlehnout i tlakům a lobbismu české politiky. Toto nebezpečí ale nemusíme přeceňovat. Určité politické konexe bankéřů jsou něco jiného než vazby na finanční podsvětí, jaké do značné míry vycházejí najevo u nás. Erste bank není v evropském kontextu velkou bankou -- velikostí bilanční sumy je na 77. místě. V éře globalizace může její identita přežít pouze na základě dobře naplánované expanze do střední a východní Evropy. Může se také stát, že samotnou Erste brzy pohltí nějaká větší západoevropská banka. Významná přítomnost rakouského kapitálu na našem trhu může pomoci také naší integraci do Evropské unie, které by mohli podle některých předpovědí právě Rakušané bránit.

Test odolnosti

Minulé týdny přinesly rovněž špinavou mediální kampaň proti České národní bance (ČNB), ale také proti mnohým z těch, kteří se zastávali prodeje spořitelny Rakušanům. Investiční a Poštovní banka (IPB) tvrdí, že s profesionálně připravenou kampaní nemá nic společného. Hovoří ale proti ní pozdě podaná a nepříliš průhledná nabídka na koupi spořitelny, stejně jako znepokojivé výsledky dosud neuzavřené kontroly bankovního dohledu, který v IPB právě provádí centrální banka (viz minulé číslo Respektu). Rakovinou bankovnictví je všude na světě morální hazard a jeho síla. Pokud stát dává vlastníkům bank a vkladatelům najevo, že jejich problémy vždy vyřeší daňoví poplatníci (a to se u nás právě děje), vede to k nezodpovědnému hospodaření, korupci a kriminalitě a také k tomu, že nejrůznější nečisté lobbistické skupiny se pokoušejí vydírat a zastrašovat. V našem případě k tomu zřejmě zkoušejí využívat i politické konexe. Příkladem nebezpečí takových trendů může být domovní prohlídka u bývalého nuceného správce Agrobanky Jiřího Klumpara. Mohla být útokem na ČNB, jejímž jménem Klumpar před dvěma lety nastolil pořádek ve vykradené Agrobance -- k prohlídce totiž došlo v době, kdy bankovní dohled ČNB kontroluje IPB i Komerční banku. Obvinění Klumpara kontrastuje také s tím, že dosud nebyl pravomocně odsouzen žádný tunelář bank většího významu a pro kriminalitu na kapitálovém trhu platí totéž. Není policie podplacená? A proč ani v případě osmi ukradených miliard v Komerční bance dosud nevykazuje vůbec žádnou činnost? Skutečnost, že v Komerční bance sedí i po rekordním tunelu celé její vedení, je potom výsměchem slušné společnosti a všem jejím pravidlům. V této době musí celá společnost i její elity dát razantně najevo, že si podobnou praxi nenechají líbit. Lidé, kteří reprezentují právo a vládu zákona, nesmějí ukázat ochotu ke kompromisům se zloději, mafiány a politickými lobbisty a nesmějí se nechat zastrašit. Pokud se ukáže, že společnost nemá zájem, a strážci zákona ustoupí, může to znamenat návrat do časů stejného bezpráví a mocenské zvůle, jaké jsme zažili naposled za normalizace.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.