Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Proč ten spěch

29.10.2001

Kartel ČSSD-ODS se snaží o co nejvíc nezvratných privatizačních rozhodnutí

Před čtrnácti dny zařadila Zemanova vláda na svůj seznam prodávaného majetku i ruzyňské letiště. Teď už tedy zbývá prodat jen Pražský hrad, Karlštejn a Karlův most, vydražit kriminály a nakonec by se možná dala zpeněžit i centrální banka (je to přece "banka", tak by ji snad někdo koupil). V privatizačních kuloárech pomalu narůstá skepse k časové uskutečnitelnosti vládních záměrů. Kabinet zatím žádný prodej nezrušil ani neodložil (umí si ostatně někdo představit přiznání této vlády, že jí něco nejde, že měla velké oči nebo že něco vzdala?). Ministrům ovšem zjevně nejde o peníze, ale především o to, aby do voleb učinili co nejvíc nezvratných rozhodnutí. K tomuto závěru se lze dobrat jednoduchou vylučovací metodou.

Ani Margaret, ani Tony

Proč vláda najednou propadla prodejní obsesi? Věří snad, že privatizace je dobrá věc pro tuto zemi, a bojí se, že příští "nerozumný" kabinet se bude prodejům bránit? Takové přesvědčení bylo až dosud přisuzováno skalním liberálům či tzv. novým konzervativcům. Ódy na blahodárnost soukromého vlastnictví či zahraničních investorů nebyly v programu ČSSD a kvůli prodejní agilnosti ji lidé nevolili (a volit nebudou). Levicoví voliči a odboráři bývají k privatizaci spíše nedůvěřiví. Kdyby Zemanova vláda tolik věřila v blahodárnost strategických investorů, nemusela prodávat až poslední půlrok svého funkčního období. Zkusme být o něco milosrdnější: britský premiér Tony Blair také není skalním liberálem, a přesto se zdá být pevně rozhodnut privatizovat londýnské metro. Motivy mohou být proto spíše pragmatické - služby pro většinu občanů (a voličů) se v důsledku prodeje zlepší. Zprivatizované firmy jsou zpravidla méně náročné pro daňového poplatníka a mohou dokonce vytvářet zisk a platit daně. Žijeme v globálním kapitalismu a najít velké zkušené partnery je pro české firmy jedinou možnou strategií. Ovšem kdyby to vláda takto viděla, mohla by nás o tom zkusit přesvědčit -- a to nečiní. A ani tato teorie nevysvětluje spěch před volbami.

Peníze nebudou včas

Nejrozšířenějším mýtem je, že vláda privatizuje proto, aby mohla splnit své nejrůznější sliby, například vyplácet sociální příspěvek na každé dítě. Většina demokratických vlád všude na světě koneckonců podléhá zákonitostem či pokušením volebního cyklu. Jenomže i tato teorie má dosti zásadní vadu na kráse. Ani za jeden plánovaný prodej totiž nedostane vláda zaplaceno v takovém termínu, který by jí umožnil "nasypat" voličům tak, aby to před volbami pocítili na své peněžence. Opravdové motivy k privatizační horečce jsou jinde. ODS plánovanou privatizaci nenapadá, nekritizuje a ani se jí nesnaží v parlamentu zastavit. Naopak sama připouští, že mezi ní a ČSSD existují dohody o privatizaci. Nejrůznější zájmové skupiny uvnitř kartelu opoziční smlouvy se obávají povolebního vývoje: o případných privatizacích může po volbách rozhodovat nebo spolurozhodovat někdo, koho tyto skupiny zatím dobře neznají (a s kým se nebudou umět dohodnout). Být u privatizace je jako být u zlatého dolu. Jak jsme byli svědky v případě Miroslava Macka, i seriózní zahraniční investoři jako Erste Bank jsou ochotni využít služeb místních politiků. Jde zkrátka především o to, aby si kartel ODS-ČSSD v maximální možné míře užil ekonomické moci ve všech jejích formách. V navržených prodejích strategických firem se právě teď láme chléb moci a postup těchto prodejů může ovlivnit na dlouhou dobu dopředu konstelaci české politiky. Proto ten spěch.

Nic pro spotřebitele

Vládou navrhovaná privatizace je po všech stránkách špatná. Ekonomové uznávají přínos privatizace síťových a distribučních monopolů pouze v případě, že je doprovázena demonopolizací. Nestačí pouze "tolerovat" zbytkovou konkurenci -- vláda musí přímo a aktivně podporovat vznik konkurenčního prostředí. V opačném případě z privatizace spotřebitel nic nemá. V případě ČEZu i Transgasu vláda prodává nesmyslné balíky výrobců spolu s páteřní sítí i distribučními společnostmi. Výmýšlejí se nesmyslné podmínky -- například nerozprodávat nabytý balík deset let. Zdá se, že vše má vyhovovat jenom určitým předem dohodnutým investorům. Navrženou privatizaci zpochybňuje to, že několikrát byli netransparentně vyměněni vládní privatizační poradci. V kuloárech se tolik mluví o tom, že favoritem pro elektroenergetiku je francouzská EdF, až celá záležitost začíná být silně podezřelá. Francouzská společnost je státní, takže pokud uspěje, o privatizaci ani de facto nepůjde. (Mimochodem: Francouzům radí firma EPIC, která stojí také za deníkem Super.) Unipetrol je nesourodý konglomerát, který by měl být před privatizací rozebrán. Pokud jde o Český Telecom, na trhu není vhodná doba pro prodej telekomunikací, takže zájem mají v tuto chvíli pouze finanční investoři. Tím, jak vláda dává najevo svůj hlad a touhu prodat, snižuje pochopitelně potenciální privatizační výnos. V neposlední řadě kabinet nemá připraveny žádné rozumné projekty, na které by mohl privatizační výnosy použít. Není připravena ani penzijní reforma ani reforma financování školství, tedy dvě věci, které vyžadují vytvoření silného rezervního fondu.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.