Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Soumrak nad Roverem

20.3.2000

Německý BMW to v Anglii vzdal

Před šesti lety, když německá automobilka BMW převzala kontrolu nad britským Roverem, byla tato událost pro mnohé ostrovní průmyslové nadšence tím, co vstupenka do automobilového nebe. Britové nabídnou novému konsorciu větší spektrum výrobků a pomohou bavorským kolegům, aby se stali mezi obry evropského trhu větším hráčem. Naopak BMW přinese do Roveru nové technologie a investicemi zaručí jeho prosperitu.

Z pohádky horor

Jenže během doby, jak napsal americký deník The Wall Street Journal, se z pohádky stal spíše tragický příběh. Manažeři z BMW na místě zjistili, že kvalita aut a součástek, vnitřní kontrola, systém řízení a organizace práce jsou zastaralé, stejně jako používané technologie. Když se němečtí manažeři pokoušeli o radikální řezy a řešení, Angličané je kritizovali, že chtějí v podniku za každou cenu dominovat a že se chovají povýšeně. Vše vyvrcholilo minulý týden ve čtvrtek, kdy Němci oznámili, že podnik opustí. Přesněji řečeno, rozdělí jej na několik skupin a všechny automobilové divize prodají britské finanční skupině s pozoruhodným názvem Alchemy partners. Český ekvivalent by mohl být "Alchymisté a partneři" nebo třeba "Alchymistický fond". Notná dávka humoru je vlastníkům fondům opravdu vlastní. Skutečně chtějí naznačit, že se pouští do dobrodružství a že zamýšlejí dokázat něco, čemu nikdo kromě největších snílků nevěří. Dosud zcela neznámá finanční skupina je v podstatě investiční fond, který se specializuje na financování rizikových projektů. Fondy nazývané anglicky "venture capital fund" vznikly v Americe a před válkou se do světa ještě nedostaly (podobně jako termíny likvidita či cash flow). Zpravidla jde o fondy malé a střední velikosti. Zakládají je lidé, kteří se rádi pouštějí do velice riskantních projektů nebo to chtějí zkusit u začínajících firem, případně firem, které může před úpadkem zachránit pouze radikální restrukturalizace. Zakladatelé riskují svoje peníze a prostředky dalších dobrodruhů, které pro věc získají. Přebírají totiž podniky, kterým žádná banka nepůjčí a které nemohou ani vydat vlastní akcie nebo dluhopisy. Je to jako sázka do loterie: větší riziko může znamenat peníze vyhozené oknem, nebo také pohádkový zisk. Nový vlastník značky Rover ovšem podle většiny analytiků uspět nemůže. Konkurence ve výrobě osobních aut je stále větší a investor podobného typu nemůže úspěšně řídit tak složitý podnik ani zaplatit schopné manažery. Značka s emblémem vikinské válečné lodi pravděpodobně zanikne a populární džíp Land Rover odkoupí americký Ford.

Špatná průmyslová politika

Británie musí čelit zjitřujícímu sentimentu: Rover byl poslední domácí automobilovou značkou. Přitom ještě dlouho po válce existovaly slavné značky jako Austin, Morris, Leyland, Riley, Triumph a další. Životní příběh firmy Rover připomíná sirotka, který se stěhuje od pěstounů do sirotčince, k dalším pěstounům a pořád znova. Po válce se vyzkoušelo znárodnění, privatizace, propojení s jinou firmou, zařazení do koncernu British Aerospace, společný podnik s japonskou Hondou a nakonec BMW. Britové tak ztratí nejen poslední značku, ale kus průmyslového dědictví. Angličanům dnes svazuje nohy a cestu k budoucímu úspěchu strach z toho, že budou mít nálepku neschopného národa, který neumí vyrobit vlastní auto. Možná je to smůla, ale také neřešitelné dědictví nesmyslného znárodňování, do kterého se pustili po válce doslova o překot. Národní správa přitom trvala dlouho a přinesla lenost a šlendrián, který v globální konkurenci nemůže uspět. Je také dobře možné, že anglické podnikatele a manažery produkce automobilů nebaví, protože je prostě baví něco jiného. Výroba aut jde naopak velmi dobře britským dělníkům: pracují v japonských automobilkách, které své evropské provozy umístily především na britských ostrovech, kde se jim daří mnohonásobně lépe než třeba v Německu. Všechny starosti s národní hrdostí tak mají hlavně politici a bulvární tisk. Myšlenku státní pomoci firmě Rover silně podporuje nejen vláda a celá Labour Party, ale především konzervativci. Evropská komise ale takovou pomoc skoro jistě neschválí. A je to pro Angličany dobře: zachmuřené tváře politiků, kteří koneckonců všude na světě "zachraňují pracovní příležitosti", už jsou omleté klišé. Není důvod, aby takový postoj uspěl právě v Británii, kde je nízká nezaměstnanost, kde kvetou nové technologie a životní úroveň trvale roste.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.