Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Czech Business Weekly

Cannibalism in Greens, punishments in ČSSD

10. 03. 2008
Cannibalism in small parties in the Czech Republic is becoming almost typical. The Civic Democratic Alliance (ODA), Freedom Union (US), the European Democrats (SNK); all these parties once had good hopes of becoming a smaller, but solid alternative to the Civic Democrats (ODS).

    The ODS is creating a lot of space for a viable alternative through its euroskepticism, arrogance and blind allegiance to President Václav Klaus, who is by nature a very divisive person.

The ODS is based on the one hand on simple and vulgar use of ideology (euroskepticism and libertarianism) and on the other hand on tough pragmatism. Being right wing according to the ODS means owning a sport utility vehicle (SUV), a pink house built in the “entrepreneurial baroque” style and “leave-me-alone” attitudes. All this has always provided plenty of room for a political alternative—a liberal, pro-European party for people who think about life and values and are not swayed by right-wing slogans.

Although most Western European greens are historically tight to the left, it is not quite the same in this country. There is a major difference between activists and party members, and the green voters who enabled the party to make a showing in the Parliament. The Greens (SZ) under the leadership of Martin Bursík attracted a lot of voters who used to vote either for the ODA, Freedom Union or European Democrat (in municipal and regional elections). Also, most of the rational people in this country still remember the environmental damage inflicted by communism, therefore people who have a responsible attitude to the environment do not necessarily lean to the left.

After enjoying a successful period before and during the presidential vote (a party with six MPs successfully pushed through a candidate who “almost” made it to the Castle), recently the SZ seems to be doing everything it can to dismantle itself and follow the path of the ODA, Freedom Union, etc … Parties, that lost good positions due to in-fighting, personal squabbles, lack of clear goals, and so on.

After a personal e-mail in which one of the Green MPs was called a cow found its way to the media, the position of leader Bursík seems to be under threat.

Dana Kuchtová, a former anti-nuclear activist and former minister of education, even says that she is considering whether to run for the position of party chairman. Welcome, Greens, to the road to cannibalism! Personal revenge suddenly seems to have become more important than the future of the party. Without the calm and rational Bursík at the helm, the Greens could end up with only 1–2 percent of the vote. Czech voters can be extremely unforgiving in punishing internal party disputes or personal feuds conducted through the media.

As far as Bursik is concerned, the writer Ivan Klíma recently made a nice remark. It’s a pity, Klima said, that Bursik was not a dissident. As a dissident, he would surely have remembered the slogan “never write down anything anywhere, that a single person should not see” (nikdy nikam nepiš, co nemá někdo vidět).

All for one, or not at all

Local Social Democrats (ČSSD) from Náchod, in the Hradec Králové region of East Bohemia, decided to suspend the membership of Parliamentary Deputy Evžen Snitilý, who had supported President Klaus during one of the presidential votes. The only good thing about this decision is that it has at least been made by local members and not by party headquarters.

Excommunication has a bad tradition and connotation in our country. Between the wars, MPs of political parties could be expelled from parliament membership and replaced, if they voted against party lines. It was a major shadow over the otherwise quite clean face of First Republic parliamentary democracy.

After 1968, reform-minded communists were suspended from party membership and many people still remember that. The American system, where anyone can call himself a Democrat or a Republican and parties loosely connect people of similar ideological persuasion, seems to be more rational.

But even in Western European parliamentary systems, it is not impossible to imagine someone being punished for going or voting against a party’s most important program. But Klaus is not a political program, merely a single human being. Before the last parliamentary elections, the ČSSD proclaimed that they did not support Klaus’ tenure at the Castle, but they did not name their own candidate or promise to vote for rival candidate Jan Švejnar—they may not even have been aware who Švejnar was at the time.

But this is nothing in comparison with announcement by ČSSD chairman Jiří Paroubek last week. He said that those ČSSD MPs who support the U.S. radar will not make it to the list of candidates for the next elections.

This really is strange. The U.S. radar is a foreign policy, rather than a defense, issue. In this case, the major parties should try to find some common ground. But even if they do not, they should not organize a hate campaign around it. Also, negotiations over the radar began before the last parliamentary elections and Paroubek was very well aware of it, perhaps even in charge. Second, it will be very strange if the ČSSD takes power and the radar is under construction. Would they still consider it evil?

Paroubek seems to believe that the next U.S. administration will cancel the project, but he might be wrong, although delays are probable.

It seems that Paroubek and the ČSSD were peaking when they supported Švejnar’s presidential bid. If the party leader wants to continue by excluding or silencing anyone inconvenient, and if his party is not allowed to have internal disputes over foreign policy and security issues, it will quickly start to slip down the polls once again.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Kanibalismus u zelených, tresty u sociálních demokratů

 

Kanibalismus v malých politických stranách se stává už docela běžnou záležitostí. Občanská demokratická aliance (ODA), Unie svobody (US), Evropští demokraté (SNK-ED); všechny tyto strany měly kdysi dobré vyhlídky stát se sice menší, ovšem solidní alternativou vůči Občanské demokratické straně (ODS).

Protože ta poskytuje mnoho prostoru pro životaschopnou alternativu díky svému euroskepticismu a slepé oddanosti velmi rozvratnické osobě – prezidentu Václavu Klausovi.

Totiž ODS vychází na jedné straně z jednoduchého a vulgárního využívání ideologie (euroskepticismus a indeterminismus) a na straně druhé z tvrdého pragmatismu. Být pravicový podle ODS znamená mít sportovní vůz, růžový dům postavený ve stylu „podnikatelského baroka“ a zastávat postoj „dejte mi pokoj“. To vše vždy vytvářelo velký prostor pro politickou alternativu – pro liberální, proevropskou stranu lidí, kteří přemýšlejí o životě a jeho hodnotách a kteří nejsou ovlivněni pravicovými slogany.

Ačkoli většina západoevropských zelených tíhne historicky k levé části politického spektra, v této zemi tomu až tak není. Je velký rozdíl mezi aktivisty, členy strany a voliči zelených, kteří umožnili této straně, aby zasedla v parlamentu. Strana zelených pod vedením předsedy Martina Bursíka přilákala mnoho voličů, kteří dříve hlasovali pro ODA, Unii svobody či Evropské demokraty (v komunálních a krajských volbách). Navíc mnoho racionálně uvažujících lidí si v této zemi také stále pamatuje, jak komunisté ničili životní prostředí, ale proto lidé s odpovědným přístupem k životnímu prostředí nemusejí nutně tíhnout doleva.

Jenomže…

Po úspěších před a během prezidentské volby (strana s šesti poslanci úspěšně prosadila kandidáta, který se skoro dostal na Hrad) jako by zelení nyní dělali vše pro to, aby se rozklížili a následovali ODA, Unii svobody, atd. Strany, jež ztratily dobré pozice kvůli vnitřním sporům, osobním hádkám, nedostatku jasných cílů a podobně.

Poté, co se osobní e-mail, ve kterém byla jedna z poslankyň Strany zelených nazvána krávou, dostal do médií, se zdá, že pozice předsedy Bursíka je ohrožena.

Dana Kuchtová, někdejší protijaderná aktivistka a bývalá ministryně školství, dokonce tvrdí, že uvažuje o tom, zda by se neměla ucházet o post předsedkyně strany. Zelení, vítejte na cestě ke kanibalismu! Osobní msta je náhle zřejmě důležitější než budoucnost strany. Bez klidného a racionálního Bursíka u kormidla by zelení mohli skončit s jedním až dvěma procenty voličských hlasů. Čeští voliči mohou velmi nemilosrdně potrestat vnitrostranické rozbroje či osobní sváry, jež se řeší přes média.

Co se týče Bursíka, trefně jej nedávno okomentoval spisovatel Ivan Klíma. Je škoda, řekl Klíma, že Bursík nebyl disidentem. Kdyby byl disidentem, určitě by si pamatoval poučku „nikdy nikam nepiš, co nemá někdo vidět“.

Problémy i v ČSSD

Členové náchodské organizace sociálních demokratů se rozhodli zbavit mandátu poslance Evžena Snítilého, který podpořil prezidenta Klause během jedné z prezidentských voleb. Jedinou dobrou věcí na tomto rozhodnutí je to, že tak učinili místní členové, nikoli šéfové strany. Exkomunikace má v této zemi zlou tradici a implikace. Mezi válkami mohli být poslanci zbaveni členství v parlamentu a nahrazeni, pokud volili v rozporu se stranickou linií. To byl největší stín na jinak poměrně čistém štítu prvorepublikové parlamentní demokracie.

Po roce 1968 byli reformní komunisté vyloučeni ze strany, což si mnoho lidí dosud pamatuje. Americký systém, kde se kdokoli může prohlásit za demokrata či republikána a strany jsou jen volným spojením lidí s podobným ideologickým smýšlením, je zřejmě rozumnější.

Ale i v západoevropských parlamentních systémech se může stát, že někdo bude potrestán za to, že jde anebo volí proti nejdůležitějšímu stranickému programu. Před posledními parlamentními volbami ČSSD prohlašovala, že nepodporuje Klausovo setrvání na Hradě, nepostavila však vlastního kandidáta ani neslíbila, že bude volit protikandidáta Jana Švejnara – sociální demokraté v té době možná ani nevěděli, kdo to vlastně Jan Švejnar je.

To však není nic ve srovnání s prohlášením předsedy ČSSD Jiřího Paroubka z minulého týdne. Řekl, že ti poslanci ČSSD, kteří podpoří americký radar, se nedostanou na kandidátní listiny pro příští volby.

To je vskutku zvláštní. Americký radar je spíše otázkou zahraniční politiky než obrany. V tomto případě by největší strany mohly nalézt určitou společnou půdu. Ale i když se jim to nepodaří, neměly by organizovat nenávistnou kampaň. Jednání o radaru kromě toho začala už před posledními parlamentními volbami, a Paroubek si toho byl velmi dobře vědom, možná to měl dokonce na starosti. Za druhé bude velmi zvláštní, jestliže ČSSD převezme moc a radar se již bude stavět. Budou ho pořád považovat za zlo?

Paroubek zřejmě věří tomu, že budoucí americká administrativa tento projekt zruší. Může se však mýlit a nelze vyloučit ani průtahy.

Zdá se, že Paroubek a ČSSD byli na vrcholu, když podpořili Švejnarovu prezidentskou kandidaturu. Jestliže stranický předseda hodlá pokračovat ve vylučování či umlčování kohokoli nepohodlného a jestliže v jeho straně nebude dovoleno diskutovat o zahraniční politice a bezpečnostních otázkách, začne sociální demokracie znovu ztrácet volební preference.

 

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.