Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Czech Business Weekly

Holzen’s verdict and the holes in Czech justice

11. 02. 2008
South African Judge Steven Holzen has given a lesson to the Czech judicial system that should be presented in legal textbooks.

At issue is how a system of ongoing self-education should work for judges in this country, who should oversee it and decide whether judges are really trying hard to educate themselves through their whole tenure. If I was in charge of the education of judges, I would order them all to memorize by heart Holzen’s verdict in the case of Radovan Krejčíř, the famous escapee from justice. It is only nine pages, and it is written in precise, logical, simple, convincing and understandable English. For those who do not know, South Africa has a traditional legal system inspired by the British and Dutch models.

We are not saying here that the escapee from the Czech judicial system, Krejčíř, is innocent, but if our police and attorneys are unable to generate and deliver sufficient evidence against him, it is not the responsibility of a South African judge to work on their behalf. It is also clearly not in the South African tradition to throw into custody everybody who behaves or lives in a suspicious manner (Krejčíř was escaping justice and tried to change his identity).

The archetypal image of a judge in the Czech system is of someone almost hidden behind giant pillars and huge piles of paperwork. It is also expected that his judgment and explication of a case should take hours to read. One can legitimately ask whether any human being is capable of reading such vast quantities of information and then making a rational judgment about it. Judge Holzen says at the start of his extradition verdict, that “a huge volume of documentary evidence has been tendered as evidential material in this extradition inquiry. … I have managed to peruse each and every document.” This is typical of Czech Police and attorneys who pick up “a huge volume” of operational materials (usually from listening devices and wiretapping) and then throw it on the judge. They did the same thing with the South African judge and it did not work. Not surprising.

By reading the judgment, we find out, that crimes like “abusing the revolving credit” or “misusing information in business relations” do not exist in South Africa. Such disputes are handled through the Civil Code and Business Code, not through the Criminal Code. The Czech side was unable to find out beforehand that these acts are not punishable in South Africa.

Charges of attempted murder and torture are also criminal offences in South Africa, but there was no evidence of the crimes in the material. What the Czech Police presented could have been done during a talk over a beer with Judge Holzen. And what about the guns in Krejčíř’s villa? They belonged to his wife, etc. … a big shame for the Czech judicial system.

Punishing judges

Last week, the Czech government approved an amendment to the law “on courts and judges,” which, in harmony with the Constitution, is supposed to prescribe precisely the relationship between judicial power and executive power and many other details about the functioning of the court system.

The trouble with the current system is that judges are hardly ever punished or called off even in cases where they systematically hand out irrational sentences. Judges are named for life and through old-boy network ties help each other through the current system of penal committees, which consist solely of other judges. So the new system of committees proposes a greater opening up to the outer world (three judges and three people from other legal and public professions). The other legal professions will include notaries, defense attorneys, distrainors and so on.

But there are at least four troubles emerging. One problem is distrainors. Their reputation in society is very low at present and the whole system of legal distraint needs to be fully reconstituted. The second trouble is that when choosing committee members from outside the judiciary, the chairmen of the lower house of parliament and Senate are supposed to have an influence over the nominees. This would increase the control of politicians and legislators over the judicial system.

A third problem is that new committees should punish judges who decide “against the law.” In this respect, there is clearly a lot of space for potential misuse of power. Finally, the principle of six people (three judges and three people from outside) may effectively lead to a deadlock.

A second controversial part of the law touches upon the topic of dismissing judges, who also serve as managers and functionaries of the court system. The new law increases the power of ministers and the president over the court managers. The power of the executive branch over the judicial will therefore be dangerously increased even though the opposite trend is occurring elsewhere.

In Byzantium

Selecting the members of the board of the central bank is the political prerogative of the president. Soon the last nominee of former President Václav Havel, vice governor Luděk Niedermayer, will leave his post. But there are only rumors circulating about who is going to replace him.

Sole, unchallenged authority does not mean that the process of choice should not be more transparent. The president should announce the names of candidates and then, after lengthy public and expert discussion, should make his choice. The way current President Václav Klaus approaches his duties is no less than Byzantine, and that is what, above all, makes Klaus a bad president. He does not seem to understand how a modern, open society should work.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Holzenův verdikt a díry v českém právu

Jihoafrický soudce Steven Holzen dal české justici lekci, která by se jednou snadno mohla objevit v právnických skriptech. Jde o to, jak v této zemi funguje systém průběžného samovzdělávání soudců, kdo ho kontroluje a posuzuje, zda se soudci doopravdy poctivě snaží po celý čas své kariéry usilovně zlepšovat.

Kdybych měl vzdělávání soudců na povel já, přikázal bych jim naučit se zpaměti Holzenův verdikt v kauze Radovana Krejčíře, slavného českého uprchlíka před spravedlností. Je to pouhých devět stran textu, napsaného precizně, logicky, s jednoduchou přesvědčivostí, jasně srozumitelnou angličtinou. Pro ty, kdo to nevědí, připomínám, že v Jihoafrické republice mají tradiční právní systém, vycházející z britského a holandského vzoru.

Nechci zde tvrdit, že uprchlík před českou justicí Radovan Krejčíř je nevinen, avšak pokud česká policie a čeští právní experti proti němu nedokážou shromáždit dostatečné důkazy, není věcí jihoafrického soudce, aby za ně odváděl jejich práci. Také zjevně nepatří k jihoafrickým tradicím zavřít do vazby každého, kdo žije nebo se chová nějak podezřele (Krejčíř uniká před spravedlností a pokoušel se změnit svou totožnost).

 

Jak vypadá český soudce?

Archetypální obraz soudce v českém právním systému nám představuje osobu téměř neviditelnou za štosy a hromadami papírů. Od českého soudce se také očekává, že čtení jeho rozsudků a jejich vysvětlení trvá několik hodin. Člověk se zcela právem musí ptát, zda vůbec existuje lidská bytost schopná přečíst takový objem informací a potom ještě na jejich základě dospět k rozumnému rozhodnutí. Soudce Holzen na počátku svého verdiktu o extradici uvádí, že mu bylo „doručeno obrovské množství dokumentů jako důkazní materiál v tomto šetření o žádosti o vydání… Podařilo se mi pročíst každý z nich.“ To je typický postup českých policistů a právníků, kteří vezmou „obrovské množství“ operačních dokumentů (obvykle přepisů z telefonních a elek-

tronických odposlechů), a zavalí tím soudce. Zkusili to i s jihoafrickým soudcem, jenže to nefungovalo. Není divu. Při pročítání rozsudku zjistíme, že „zneužívání revolvingového úvěru“ nebo „zneužívání informací v obchodním styku“ se v Jihoafrické republice nepovažuje za trestný čin. Takové spory řeší občanskoprávní nebo obchodní zákoník, nikoliv zákoník trestní. Česká strana si předem vůbec nedokázala zjistit, že tyto věci v Jižní Africe nejsou trestné.

Pokus o vraždu a mučení v Jižní Africe trestné jsou, jenže o těchto zločinech v doručeném materiálu žádné důkazy nebyly. Všechno, co česká policie měla, mohla se soudcem Holzenem probrat za chviličku u sklenice piva. A co ty zbraně v Krejčířově vile? Ty patřily jeho ženě atd. Zkrátka, obrovská ostuda pro českou justici.

 

Trestání soudců

Minulý týden česká vláda schválila novelu zákona o soudech a soudcích, která by měla, v souladu s ústavou, přesně stanovovat vztah mezi mocí soudní a výkonnou a upravovat mnoho dalších detailů soudního systému.

Potíž se stávající úpravou je ten, že soudci bývají sotva kdy potrestáni nebo odvoláni z funkce i v případech, kdy systematicky vynášejí rozsudky v rozporu se zdravým rozumem. Soudci jsou do funkcí jmenováni doživotně a v současném systému kárných senátů, sestávajících výlučně z jiných soudců, se v rámci kolegiality vždycky navzájem „podrží“. Podle nového návrhu by tedy kárné senáty měly být otevřenější okolnímu světu (tři soudci a tři další osoby z jiných právnických profesí). Za jiné právnické profese lze považovat notáře, advokáty, exekutory apod.

Naskýtají se tu však nejméně čtyři zárodky možných potíží. Jedním problémem jsou exekutoři. Jejich pověst ve společnosti je nevalná a celý systém exekucí je třeba přestavět. Druhá potíž spočívá v tom, že při výběru členů kárných senátů mimo řady soudců budou mít na jmenování vliv předsedové Poslanecké sněmovny a Senátu. Tím se posílí možnost kontroly politiků a zákonodárné moci nad mocí soudní.

Třetí problém vidím v tom, že nově sestavované kárné senáty budou moci potrestat soudce, který vynese rozsudek „v rozporu se zákonem“. V tomto směru se zajité nabízí velký prostor pro zneužívání moci. A konečně za čtvrté: princip šestičlenných senátů složených ze tří soudců a tří outsiderů může samozřejmě vést k patovým situacím.

Druhá kontroverzní část navrhovaného zákona se týká otázky odvolávání soudců, kteří zároveň slouží jako manažeři a úředníci soudního systému. Moc výkonné složky tak bude nebezpečně navýšena, i když jinde tomu bývá právě naopak.

 

Byzantské mravy

Jmenovat členy dozorčí rady centrální banky je politickou výsadou prezidenta republiky. Zanedlouho ze svého místa odejde poslední muž, jmenovaný do funkce Václavem Havlem, viceguvernér Luděk Niedermayer. O totožnosti jeho nástupce však zatím kolují jenom nepodložené zvěsti.

Existence jasné, nezpochybnitelné výsady ne-znamená, že proces výběru nemůže být nanejvýš transparentní. Prezident by měl oznámit jména kandidátů a po dlouhé veřejné i odborné diskuzi se rozhodnout pro některého z nich. Přístup prezidenta Václava Klause ke svým povinnostem však zavání byzantinstvím, a především proto Klaus není dobrým prezidentem. Očividně nechápe, jak by měla moderní, otevřená společnost fungovat.

 

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.