Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Czech Business Weekly

Klaus’ New Year speech leads up to presidential election

07. 01. 2008
At the beginning of the traditional address to the nation, President Václav Klaus spoke about years ending with the number eight.

According to him, the most important events for this country were the birth of Czechoslovakia in 1918, the end of democracy and the First Republic after the Munich Agreement in 1938, the communists taking power in 1948 and the Soviet occupation in 1968.

It seems that the real reason why Klaus started with this historical excursion at the level of a high school student was probably not the number eight. Or it was the number eight, but only to serve as an excuse to speak basically about nothing or to avoid more important or sensitive topics. By the way, there are more “eights” in Czech history which mean more or less nothing: 1928, 1958, 1978, 1988, while there are also “nines” that —on the other hand—are quite fatal. For example, in 1939, the Nazi occupation, in 1969, the beginning of real collaboration with Soviet occupants, and in 1989, the fall of communism. In sum, this “number fatalism” is quite boring and meaningless.

What is our identity?

This time, Klaus avoided most of his usual warnings besides one about identity. According to him, with easily penetrable borders we must plant and protect our identity or we will lose our freedoms as we have many times in history. Our society is, to Klaus, united around land, language and nation. But what is this “Czech identity”? Klaus mentions only land, language and nation. Is it enough to constitute some Czech identity? What else is Czech identity? Is it also food, such as dumplings and beer? Is it culture, above all? Is it Czech national character? Is it this art of survival, the peculiar combination of skepticism and cynicism? Is it this typical Czech skepticism toward religion? Is it a peaceful mind, since in recent centuries we usually did not attack our neighbors? Is it hockey or some smart way to play football? Is identity defined by having some noble goals, which our society is quite lacking? We do not know, because Klaus does not tell us. Therefore, it is really hard to protect it.

Concerning the Czech language, it is important for Czechs to protect it while remaining competitive in a global world. Above all, Czechs should improve their foreign language capacity, which is still very low. The international success of all Scandinavian economies is very much connected with the fact that the state supports the learning of English, the global lingua franca.

Any regular address to the nation should be compared with previous speeches, which were— typically for Klaus—full of some dark warnings and gloomy scenarios. It was Klaus who warned against the “cold civil war” of political stalemate, too much legislation, the loss of sovereignty, “NGOism” and so on.

This year, Klaus is optimistic that we live in the best years ever for this country. Years 2005 and 2006 were also pretty successful, but Klaus was rather dark at the time. His message is now pretty clear: “You have such good times with me, under me. … Why seek any change?”

Some commentators said they think that this speech from Klaus was apolitical, but this is not true. The whole speech is focused on one purpose—his re-election. That is why it came with this conciliatory tone.

There was no criticism of the “reform backpack,” since this might alienate members of the Civic Democrats (ODS), no defending it as this might do the same for few “renegades” within the Social Democrats (ČSSD) who might vote for Klaus. There was nothing about the state of public finances because Finance Minister Miroslav Kalousek, a Klaus supporter, is in charge of them, and nothing about corruption – after all, controversial Christian Democrat (KDU-ČSL) head Jiří Čunek might still vote for Klaus. Speaking about 1948, the president said that we should not “fight the battles of the past.” This is a friendly gesture towards Communists (KSČM), who certainly do not like new fashion of anti-communism.

Without specifically mentioning the Greens (SZ), all the criticism went against them. Limits and regulations of the energy sector are responsible for the high price of electric power; and fashionable renewable resources, which occupy a space in arable land, are responsible for higher prices of food. There was no mention of India, China or the Middle East.

Some people within the ODS came up with a new strategy and spread it into the media. They tried to explain that the eventual election of Klaus’ rival candidate, Jan Švejnar, might be disastrous. One scenario is that if Klaus loses, the ODS will almost disintegrate, and the popularity of the “blue party” in a free fall would mean that Jiří Paroubek, chairman of the Social Democrats (ČSSD) and former prime minister, would come back to power through the preliminary elections. For a lot of people in the media world, hating Paroubek is a religion and even though they do not like Klaus, they would do anything to stop Paroubek’s comeback.

Another scenario is even better—vote for Klaus to avoid Klaus. If Klaus loses the presidency, he will seek ODS chairmanship. The ODS seems to be the biggest enemy of itself. Change in the presidency does not have to mean that this coalition government ends. The ČSSD also did not leave the government after Klaus was elected president. And if Švejnar wins, he will certainly not oppose any important reform steps.

Some critics attack Švejnar for speaking openly with Communists. Even though it is unpleasant, maybe it is better to speak with Communists openly rather than secretly. Deals between Klaus and the KSČM during the presidential vote in 2003 were never disclosed. And why on earth is Klaus such an opponent of the European Union and such a friend of Putin’s Russia? The answer is simple: because the Communists like it.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Klausův novoroční projev jako cesta k prezidentským volbám

 

V úvodu svého tradičního novoročního projevu k národu prezident Václav Klaus hovořil o letopočtech s osmičkou na konci.

Jako události s největším významem pro tuto zemi vyzdvihl vznik Československa v roce 1918, konec demokracie a tzv. první republiky po Mnichovské dohodě v roce 1938, nástup komunistů k moci v roce 1948 a sovětskou okupaci v roce 1968.


 

Skutečným důvodem, proč Klaus zahájil svůj projev tímto výletem do historie na úrovni studenta střední školy, nebylo zřejmě číslo osm. Anebo bylo, avšak jen jako způsob, jak hovořit v podstatě o ničem a vyhýbat se důležitým či citlivějším tématům. V českých dějinách mimochodem převládají „osmičky“, které víceméně žádný význam nemají: 1928, 1958, 1978, 1988. Najde se však i pár „devítek“, které jsou naopak zcela zásadní. Tak například počátek nacistické okupace roku 1939, rok 1969 a navázání skutečné kolaborace se sovětskými okupanty či pád komunismu v roce 1989. Celkem vzato takováto rekapitulace osudových čísel je spíš nudná a postrádá skutečný význam.

Jakou máme identitu?

Tentokrát se Klaus vyhnul svým častým nesčetným výstrahám, až na varování týkající se naší identity. Když teď máme snadno prostupné hranice, je prý potřeba si pěstovat a chránit národní identitu, jinak přijdeme o svobodu, jak se nám to již několikrát v minulosti stalo. Českou společnost podle Klause spojuje intenzivní vztah k zemi, jazyku a národu. Ale co je myšleno onou „českou identitou“? Klaus hovoří pouze o zemi, jazyku a národu. Je to dost na vytvoření české identity? Co dalšího ji utváří? Snad jídlo, například knedlíky a pivo? Je to česká kultura? Česká národní povaha? Je to naše typické umění všechno přežít díky vrozené skepsi a cynismu? Nebo typicky česká nedůvěra vůči náboženství? Je to snad naše mírumilovná povaha, vzhledem k tomu, že jsme v poledních několik staletích skoro vůbec neútočili na své sousedy? Je to lední hokej nebo umění hrát fotbal? Lze identitu definovat jako soubor ušlechtilých cílů, které, popravdě řečeno, naší společnosti spíše chybí? Nevíme, protože Klaus nám to nechce sdělit. A proto také je velmi obtížné naši identitu chránit.

Pokud jde o český jazyk, Češi si jej musí chránit, avšak zároveň musí umět obstát i ve světě. Češi si musí především zlepšit znalosti cizích jazyků, které jsou stále nedostačující. Mezinárodní úspěch skandinávských ekonomik velmi úzce souvisí s tím, že tyto země podporují výuku angličtiny, která je univerzálním dorozumívacím jazykem na celém světě.

Každý novoroční projev k národu by měl být porovnán s předchozími projevy. V nich měl Klaus ve zvyku nešetřit chmurnými výstrahami a skličujícími scénáři. Právě Klaus varoval před „studenou občanskou válkou“, kterou by mohla vyvolat patová politická situace, před přemírou legislativy, ztrátou suverenity, rostoucím vlivem nevládních organizací apod.

Letos Klaus vyjádřil optimismus, protože prý podle něj tato země prožívá svá nejlepší léta. Roky 2005 a 2006 byly také vcelku úspěšné, ale Klaus toho na nich moc pozitivního neviděl. Tentokrát je jeho poselství poměrně čitelné: „Se mnou se vám daří velmi dobře… Proč to měnit?“

Podle některých komentátorů byl tento Klausův projev apolitický, ale není to pravda. Celý se točil kolem jediného cíle, totiž aby byl Klaus znovu zvolen prezidentem. Proto ten smířlivý tón.

V projevu nezazněla kritika „reformního batohu“, protože tím by prezident mohl podráždit občanské demokraty, ani obrana reforem, protože tím by zase rozhněval několik odpadlíků z řad ČSSD, kteří by mohli jeho zvolení podpořit. Nezaznělo ani nic o stavu veřejných financí, neboť ty má přece na starosti ministr financí Miroslav Kalousek, Klausův příznivec, a nic o korupci, vždyť kontroverzní předseda lidovců Jiří Čunek by pro Klause také mohl zvednout ruku. Při zmínce o událostech roku 1948 prezident připomněl, že bychom neměli „bojovat včerejší bitvy“. To si lze vykládat jako přátelské gesto směrem ke komunistům, kterým nová vlna antikomunismu zcela jistě není lhostejná.

Přestože prezident konkrétně nezmínil Stranu zelených, veškerá kritika byla namířena právě proti ní. Za vysoké ceny elektrické energie mohou limity a omezení v energetickém sektoru a módní obnovitelné zdroje, které zabírají ornou půdu, jsou zase zodpovědné za vysoké ceny potravin. O Indii, Číně ani Blízkém východu prezident vůbec nehovořil.

Někteří členové ODS přišli s novou strategií, kterou šíří v médiích. Pokoušejí se přesvědčit občany, že případné zvolení Klausova protikandidáta Jan Švejnara by mělo katastrofální důsledky. Podle jednoho scénáře dojde v případě Klausovy prohry takřka k rozpadu ODS, přičemž vzhledem ke slábnoucí popularitě této strany by předčasné volby vynesly k moci opět předsedu ČSSD a bývalého premiéra Jiřího Paroubka. Velmi mnoho lidí z médií si nenávistný vztah k Paroubkovi vytklo do štítu, a přestože nemají v lásce ani Klause, pro znemožnění Paroubkova návratu udělají cokoli.

Další scénář je dokonce lepší – zvolením Klause se Klause zbavit. Pokud Klaus přijde o prezidentský úřad, bude se ucházet o funkci předsedy ODS. A právě ODS je podle všeho sama sobě největším nepřítelem. Změna ve funkci prezidenta nemusí nutně znamenat, že tahle koaliční vláda skončí. ČSSD také neodešla z vlády, poté co byl za prezidenta zvolen Klaus. A pokud zvítězí Švejnar, nebude jistě proti žádným významným reformním krokům.

Někteří kritici útočí na Švejnara za to, že otevřeně jedná s komunisty. I když je tahle skutečnost nepříjemná, je možná lépe mluvit s komunisty otevřeně než tajně. Dohoda mezi Klausem a KSČM při prezidentské volbě v roce 2003 nebyla nikdy zveřejněna. A proč se, proboha, Klaus tak rozhodně staví proti Evropské unii a proč tak fandí Putinovu Rusku? Odpověď je jednoduchá: protože to vyhovuje komunistům.

 

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.