Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Czech Business Weekly

Reforms, stravenky and what should be explained

24. 03. 2008
After a few months of existence, it seems clear that regulatory payments for visiting the doctor (together with a receipt for prescriptions) are working economically and bringing results.

        Logically, these payments are the tool that makes patients think carefully about whether it is really necessary to see the doctor.

Maybe it is almost politically incorrect, but it is clear that many people, especially the elderly, regarded visiting the doctor as a social occasion, as a chance to speak with someone and make small talk—it is like looking forward to speaking with the postman when he delivers the pension. There is no doubt that these people, unless they really have a problem, will limit their visits to the doctor unless they really feel some trouble or pain.

It is also clear that many people go directly to pharmacies for cheap medications (like Paralen) these days instead of paying to go see the doctor and then paying again when they go to the pharmacy.

But the sole fact that it is rational and that it works economically does not mean that it is without serious flaws. The system of veterinary medicine is a 100 percent market-driven system, and we can see how it would work when applied to people. Veterinary doctors often take advantage of sentiment, fear and anxiety and make people to pay enormous amounts of money for expensive medicine—and their little puppies or kittens often die soon  anyway.

If poor or old people seriously consider whether to visit the doctor, it can have serious consequences for their health.

Political pendulums

Payments at the doctor survived the vote in Parliament last week, when the opposition wanted to abolish them, but their long-term existence is not guaranteed. One reason is politics. In Slovakia, Prime Minister Robert Fico’s opposition, when they took power, cancelled these payments. In Hungary, a public referendum pushed through by the opposition also resulted in the cancellation of payments. And our opposition promises to do the same thing if it makes it back into power.

It is clearly also a matter of political culture. The Civic Democrats (ODS) did not include the payment issue in their electoral program. So the ODS should not be surprised that people oppose it. Important things the government does and wants to do should be part of both the electoral and government programs. There was enough time for the opposition to calculate what is and what is not necessary. This is also the case in other ODS ideas for health care reform: both electoral and government programs did not mention privatization of health insurance companies and transformation of university hospitals into joint-stock companies.

It should be also considered normal that such important steps should be discussed beforehand with the opposition because when things like payments at the doctor are cancelled and implemented repeatedly, it is very expensive for society, and for its trust in the political system. On the other hand, we know that shadow health care minister David Rath was also considering implementation of same payments when he was in power.

Other problems are legal and constitutional. Our constitution guarantees free health care, based on universal insurance. Therefore, we should change the constitution before the Constitutional Court will have to cancel the system of payments.

Anything except exceptions

What is certainly not a good path is bringing exceptions into the system—for example, canceling payments for old people. Sorry to say that, but the payments were introduced, above all, because of old people. Normal hard-working people do not usually have time to see the doctor just for fun. The government should also not consider canceling the payment requirement for children. Payments are income for a doctor, and in canceling them we could create a system in a hospital in which a pediatric doctor will be forbidden to accept payments but next to him a general practitioner will accept payments. Once we start with exceptions, the whole thing will break apart.

The cancellation of stravenky (meal tickets) was supposed to be a “flagship” of government reform. Meal tickets were supposed to be a spectacular example of the courageous fight of this government against undeserved exceptions and lobbyism. There are hundreds of exceptions and breaks and deductions within our tax system, with meal tickets being the most visible ones.

The ODS has already tried to cancel the support for stravenky. It was originally part of a so-called government package, but it was pulled out because the so-called refugees from the Social Democrats (ČSSD), on which this government relies, were against it.

Prime Minister Mirek Topolánek has again raised the meal ticket issue in January, but once again he is going to fail. This time there are opponents even within his own ODS.

The trouble with meal tickets is that they are the only exception out of hundreds that the government has decided to cancel. And the government has decided to keep tax breaks for dining rooms in factories and offices. So the fight against meal tickets has become the fight against individual choice (where to go for a lunch) and has ended up with support of collective eating in giant white cafeterias.

Accountability matters

Things being said during a presidential vote would disappear from the media only after they are definitely solved, but in this country they disappear within a few days. Topolánek said that presidential nominee Jan Švejnar is an agent of corruption circles around Československá obchodní banka (ČSOB) and said he does not have to prove it.

The opposite is true. Will he ever at least try to prove it?

Minister of the Interior Ivan Langer, who is in charge of the police, said that many people will go brucet (to prison). He also does not feel obligated to explain this statement. But the society and media should demand his explanation, if not his resignation.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Reformy, stravenky a co je třeba vysvětlit

 

Po několika měsících jejich existence se zdá být zřejmé, že regulační poplatky za návštěvu u lékaře, stejně tak jako za lékařské předpisy, působí úsporně a přinášejí výsledky.

Poplatky jsou logicky nástrojem, který nutí pacienty k tomu, aby si dobře rozmysleli, zda je návštěva lékaře skutečně nezbytná.

Možná je to až politicky nekorektní, ale je jasné, že mnoho lidí, zejména těch starších, považovalo návštěvu u lékaře za společenskou událost, příležitost s někým mluvit a povykládat si – podobně jako, když se někdo těší na rozhovor s pošťákem, který má přinést nějaký dopis nebo penzi. Takoví lidé bez potíží své návštěvy u lékaře bezpochyby omezí, pokud skutečně nebudou mít nějaké problémy nebo bolesti.

Je také jasné, že mnoho lidí teď chodí pro levné léky (například paralen) přímo do lékárny, místo aby platili u lékaře a potom ještě jednou v lékárně. Ale pouhý fakt, že je to racionální a má to hospodárné účinky, neznamená, že by neexistovaly problémy a závažné nedostatky.

Uveďme si to na příkladu systému veterinární péče, která stoprocentně podléhá zákonům trhu. Co na něm můžeme pozorovat?  Veterináři často využívají city, strach a obavy a nutí klienty platit ohromné částky za drahé léky, přičemž jejich štěňátka a koťátka často stejně po několika hodinách umírají.

Ale zpět: Pokud chudí nebo staří lidé návštěvu lékaře opravdu příliš zvažují, může to mít na jejich zdraví zásadní dopady.

Politické kyvadlo

Minulý týden přežily poplatky u lékaře hlasování v parlamentu, při němž je opozice chtěla zrušit, no nepovedlo se. Přesto jejich dlouhodobá existence není nijak jistá. Důvodem je politika. Když se na Slovensku dostala k vládě opozice v čele s Robertem Ficem, poplatky hned zrušila. A nejen Slovensko. V Maďarsku vyústilo veřejné referendum, které opozice prosadila, rovněž ve zrušení poplatků. A naše opozice slibuje, že udělá totéž, až – a pokud – se k vládě dostane.
Celá věc je evidentně také otázkou politické kultury. Občanští demokraté nezahrnuli poplatky u lékaře do svého volebního programu. A tak by se ODS neměla divit, že jsou lidé proti. Důležité věci, které vláda dělá a dělat chce, by měly být součástí volebního programu i programu vlády. Opozice neměla dostatek času zamyslet se nad tím, co je a co není nutné. Totéž platí i pro další návrhy ODS na reformy zdravotnictví. Ani ve volebním programu, ani v programu vlády není zmínka o privatizaci zdravotních pojišťoven či o přeměně fakultních nemocnic na obchodní společnosti.

Mělo by být také běžné, aby se o tak důležitých krocích předem s opozicí jednalo, protože když se opatření jako například poplatky u lékaře ruší a zavádějí, znovu ruší a znovu zavádějí a pak opět ruší, je to velice drahé pro společnost a zanechává to šrámy na její důvěře v politický systém. Na druhou stranu víme, že stínový ministr zdravotnictví David Rath za své vlády také uvažoval o zavedení obdobných poplatků.

Další problémy jsou právního a ústavního rázu. To, že naše ústava zaručuje bezplatnou zdravotní péči založenou na všeobecném pojištění, je fakt. Měli bychom proto změnit ústavu, a to dřív, než ústavní soud bude muset zrušit systém poplatků.

Cokoli s výjimkou výjimek

Co by skutečně dobrým řešením nebylo, je zavedení výjimek do systému, například zrušení poplatků pro staré lidi. Je mi líto, že to musím říct, ale poplatky byly zavedeny především kvůli nim. Normální pracující lidé obvykle nemají čas na to, aby za doktorem chodili jen tak pro nic. Vláda by také neměla uvažovat o zrušení poplatků u dětí. Poplatky jsou příjmem lékaře a jejich zrušením bychom mohli vytvořit systém, kdy budou mít dětští lékaři zákaz poplatky vybírat, ale hned vedle bude všeobecný lékař poplatky přijímat. Když už se jednou začne s výjimkami a kompenzacemi, začne se celý systém rozkládat a rozpadat.

Zrušení stravenek se mělo stát vlajkovou lodí vládních reforem. Stravenky měly být okázalým příkladem odvážného boje proti nezaslouženým výjimkám a proti lobby. V rámci našeho daňového systému existují stovky výjimek, výjimek z výjimek, úlev a odpočtů, stravenky jsou ten nejokázalejší případ.

Občanští demokraté se už snažili podporu stravenek zrušit. Původně to byla součást takzvaného vládního balíčku, ovšem pak došlo ke stažení tohoto bodu, protože takzvaní přeběhlíci sociální demokracie, na kterých je tato vláda závislá, byli proti.
Předseda vlády Mirek Topolánek v lednu téma stravenek znovu nadhodil, ale ani tentokrát neuspěje. Teď existují oponenti dokonce i v jeho vlastní straně.

Potíž se stravenkami je ta, že se jedná o jedinou výjimku ze stovek jiných, kterou se vláda rozhodla zrušit. A rozhodla zachovat podporu jídelen v továrnách a kancelářích. Tak se boj proti stravenkám stal bojem proti osobnímu výběru (kam si zajít na oběd) a skončil podporováním hromadného stravování v obrovských bílých jídelnách.

A ještě prezidentská volba

Premiér Topolánek řekl, že prezidentský kandidát Jan Švejnar je napojen na kruhy zapletené do korupční aféry kolem Československé obchodní banky (ČSOB) a uvedl, že to nemusí dokazovat. Když se tohle řekne v průběhu prezidentské volby, mělo by se na to v médiích zapomenout teprve tehdy,  když se takové otázky vyřeší. Ovšem v téhle zemi se zapomíná během několika dní. A to je chyba. Opak je pravdou. Topolánku dokazuj!

Ministr vnitra Ivan Langer, prohlásil, že v souvislosti s prezidentskou volbou někdo půjde „bručet“. Ani on nemá pocit, že by měl povinnost tento výrok vysvětlit. Ale společnost a média by měla jeho vysvětlení vyžadovat, pokud ne dokonce jeho rezignaci. Tak Langer, kdo půjde „bručet“? 

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.