Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2004

Co (ne)mají společného Mečiar a Klaus

HN.IHNED.CZ  6. 4. 2004

Společná otázka týkající se Klause i Mečiara je tato: může nasytit prezidentská funkce (co by funkce nejvyšší) lačné ego?

Mečiarovo vítězství v prezidentských volbách se jeví jako velmi pravděpodobné. Zastavme se nejprve u toho, proč se to překvapení stalo. Svoji roli hrál jistě "smrticí koktejl" hezkého počasí a ukolébávajících výsledků průzkumů veřejného mínění. Kukanův náskok se zdál podle průzkumů pohodlný.
Opomíjenou příčinou se jeví role současného slovenského prezidenta Schustera. On vypsal referendum o důvěře vládě ve stejný termín jako první kolo prezidentských voleb. Myslel si, že to prospěje jemu samotnému coby kandidátovi (jde mimochodem o nezanedbatelnou pravomoc tamějšího prezidenta).
Přestože na Slovensku vybírají hlavu státu voliči přímo a v České republice je volena parlamentem, lze přeci jen nakreslit mnohé paralely. Poslanci koneckonců reprezentují do značné míry přání voličstva. Klausovo (a případné Mečiarovo) zvolení prezidentem je především dokladem toho, že voliči (i volitelé) mají krátkou paměť. Je to zřejmě typické pro nedospělé a nevyzrálé postkomunistické voličstvo.
Na Západě totiž platí, že ten, kdo v politice selhal a neuspěl, nemá už podruhé šanci. Zde píšou voliči knihu zapomnění. Ekonomická politika Václava Klause skončila nezdarem a devalvací koruny. Jako premiér odkládal privatizaci bank, bránil se regulaci kapitálového trhu, nutil banky k financování privatizace apod. Reputace Klause coby šéfa strany je ještě horší. ODS financoval kdekdo a ve vztahu k privatizaci se praktiky strany občas blížily racketeeringu.
Mečiar bezskrupulózně zneužíval privatizaci v prospěch svůj a svých přátel. De facto "privatizoval" tajné služby a propojil je s podsvětím. Hlavní neblahá otázka v jeho případě ale stojí takto: odepsal by někdy Západ Mečiara jako desperáta s diktátorskými praktikami, kdyby neměl daleko vážnější indicie o jeho možných vazbách na bývalou KGB?
Je pochopitelně vyloučené, že by se například v USA vrátil s fanfárami do politiky někdo jako Nixon. V zemích bývalého Československa něco srovnatelného možné je.
Lze si jen s obtížemi představit, že by západní volič přistoupil na teorii o tom, že politik po šedesátce (nebo těsně před ní) se dokáže v "nové roli" změnit. Přesně to se říkalo a psalo o Klausovi, teď se to říká o Mečiarovi. Mečiar se prý zklidnil, dnes prý má rád NATO i Evropskou unii. O jaké "roli" je tu ale řeč? Je snad (nebo má být) politika nějaké divadlo?
Psychologie praví, že muž v tomto věku se změnit už moc nemůže, jeho ego už má dávno pevnou oběžnou dráhu. Je pozoruhodné, s jakou lehkostí se píše o slovenském prezidentovi jako o funkci ceremoniální. Přitom jmenuje všechny soudce (včetně ústavních) i bankovní dohled a může si vyžadovat informace od tajných služeb. Mečiar coby prezident získá nemalou moc a bude s ní jistě nakládat podle svých zvyklostí a gusta.
Slovenská koalice jednoznačně zopakovala chyby koalice české především v tom, že nepostavila včas jednoho silného kandidáta. V obou zemích se proto stane hlavou státu kandidát opozice. Teď je otázka, zda tato lekce vládní koalici na Slovensku stmelí, nebo naopak rozdrolí. Co říká "česká zkušenost"? Koalice zatím přehlasovala každé Klausovo veto, mluvit o stmelení ale není na místě. Klaus na rozdíl od Mečiara umí jazyky, umí se oblékat. Často ho trápí kritika intelektuálů (sám je přitom intelektuál). Mečiar intelektuál není, kritickým novinářům dal občas pěstí, nebo na své oponenty někoho "poslal".
Klaus i Mečiar se mají rádi a nijak se tím netají. Oba milují moc a oba mají tendenci si svěřenou moc poněkud "privatizovat" či považovat za svou. Obdivují jeden druhého, protože se po prvním ani druhém pádu nevzdávají. Jde navíc o podobný vztah jako Klaus - Zeman. Klaus totiž chová svým způsobem respekt k hrubé mužné síle.
Společná otázka týkající se Klause i Mečiara je tato: může nasytit prezidentská funkce (co by funkce nejvyšší) lačné ego? Nebo nelze hladové ego ukojit ničím? Co může to ego pak ještě chtít? Být prezidentem znovu, být nejpopulárnější, nejlepší, nekritizovaný, nekritizovatelný? A jak se takové (věčně neukojené) ego promítne do využívání svěřené moci?

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.