Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2004

Diář Jana Macháčka

HN.IHNED.CZ  23. 7. 2004

Od vypuknutí vládní krize se novináři většiny médií snaží od rána do večera zjistit, co je nového. Kdo se s kým na čem dohodl? Kdo co předjednal, či vyjednal? Bude ten či onen v koalici poslušný, nebo bude zlobit? Tohle všechno je nutný a povinný servis společnosti a čtenářstvu a do značné míry se to dělat musí. Kdo by si nepřál či nepotřeboval vědět, jak je to s vládou.
Jenomže je to práce tristní. Pro inteligentního čtenáře je k uzoufání muset si o té každodenní nudě spojené se sestavováním vlády číst. Vyčerpán je brzy i novinář. Jak o tom psát zajímavě, když se kolem toho nemotá jediný zajímavý člověk? A jak najít někoho, kdo je ochoten říci alespoň jednu konkrétní věc, která sedí a je pravdivá?
Přiznejme si to. Politická vrstva této země (a platí to především pro poslance) nepředstavuje dávno elitu, ale společenský průměr nebo spíše podprůměr. Prostředí našeho parlamentu je tupé, cynické a demoralizující. Realita je bohužel taková, že zastaví-li dnes reportér na ulici náhodně vytipovaného člověka a udělá s ním do novin celostránkový rozhovor, je velká pravděpodobnost, že takto vzniklé interview bude tisíckrát zajímavější než rozhovor s českým poslancem.
Až na naprosté výjimky, které lze spočítat na prstech jedné ruky, nepředstavují poslanci lidi vzdělanější, schopnější a zkušenější, než je zbytek populace. Jenom zlomek z nich mluví plynně anglicky (o dalších jazycích ani nemluvě), málokdo z nich žil nebo pracoval v cizině (nebo něco pozoruhodného studoval) a jen málo těchto lidí se chovalo za komunismu tak, že tím mohou jít komukoliv příkladem. To jsou lidé, kteří nám mají rýsovat pravidla hry.
Kde je tu někdo, komu ještě na něčem záleží? A vizionářství, leadership, idealismus? Na těchto v české politice polozapomenutých slovech se dávno usadila vrstva všedního politického prachu, banálního provozu.
Není nakonec nikterak zajímavé (a už vůbec ne důležité), že to vadí novinářům a čtenářům. Důležité je, že zdravá a prosperující může být pouze ta společnost, která dosazuje (a rozmísťuje) na důležité posty ty, kteří tam opravdu patří. To znamená ty nejlepší, nejschopnější, nejzkušenější, nejvzdělanější. Nebo alespoň ty lepší, schopnější, zkušenější, vzdělanější.
Je to jako v soukromé firmě: té se může dařit jenom tehdy, když na rozhodujících postech sedí ti, co tam opravdu patří. To se ale v naší politice (představíme-li si stát jako firmu ve velkém) a státní správě dlouhodobě nedaří.
Kdy se česká ekonomika a společnost dostane na západní úroveň? Bohužel až poté, co vychová a přivede do politiky společenskou elitu. Bez toho to totiž nepůjde. A přestože není pochyb, že většinový systém více svědčí osobnostem, tak si nemysleme, že to vyřeší jenom změna volebního systému.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.