Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2004

Eurotel - nový dárek a hračka pro politiky

hn.ihned.cz  7. 5. 2004
Lidé kolem šéfa Českého Telecomu Gabriela Berdára a ministra vnitra Stanislava Grosse, kteří minulý týden sesadili úspěšného manažera Eurotelu Terrence Valeského z funkce jednatele, tvrdí, že Telecom potřebuje získat kontrolu nad finančními toky Eurotelu. Klíčová otázka zní takto: Proč?
Stát je skrze Fond národního majetku klíčovým vlastníkem Telecomu. Jako vlastník má dvojí povinnost. Zabezpečit maximální ziskovost celého konglomerátu včetně dceřiné společnosti Eurotel (pro stát to znamená plynulé miliardové příjmy z daní). A co nejdříve prodat celou firmu strategickému konsorciu za nejlepší možnou cenu.

Pokud dceřiná firma Telecomu Eurotel dlouhodobě vynikajícím způsobem prosperuje (a platí státu daně), pak není přece vůbec žádný důvod k tomu "kontrolovat jí finanční toky" a zbavovat jejího šéfa pravomocí a v mnoha ohledech i důležitého podpisového práva.

Z technicko-právního hlediska patří nyní celý Eurotel Českému Telecomu a ten si s ním může dělat, co chce. To je ale pouze ten úzký technicistní výklad práva. Celá záležitost není technická, ale politická, a z politického pohledu má stát - jak již bylo řečeno - střežit hodnotu celého konglomerátu (včetně Eurotelu) a včas a dobře ho prodat. Z tohoto pohledu by bylo jednoznačně lepší na Eurotel nesahat.

Nápad, aby Český Telecom dokoupil od amerických partnerů zbylou část Eurotelu, měl smysl coby přechodné řešení, protože zvyšoval hodnotu celého podniku před privatizací. "Mobilní" firma má před sebou vysoký růstový potenciál a pevné linky Telecomu představují rychle se kazící zboží. Málokdo bere vážně představu, že nový budoucí strategický partner Telecomu by si ponechal obě firmy. Všeobecně se předpokládá, že do privatizace se přihlásí konsorcia, která si kořist rozdělí. Jeden si nechá mobily, druhý pevné linky.

Obě firmy zosobňují úplně odlišné kultury. Jádro dynamického Eurotelu představuje pár set lidí, v Českém Telecomu pracují desetitisíce zaměstnanců a firma dosud nesetřásla odborářskou mentalitu národního podniku. Bylo jasné, že obě podnikové kultury jsou neslučitelné a firmy je možné "spojovat" pouze na přechodnou, co nejkratší dobu před privatizací celého podniku. Jenže se začal dít pravý opak.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.