Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2004

Proč vadí rozpočtový schodek?

HN.IHNED.CZ  22. 7. 2004

Čte-li člověk české noviny, zdá se, že není nic jednoduššího než odpověď na otázku z titulku. K psaní článků na téma rozpočtový schodek se u nás cítí být kompetentní i lidé, kteří nechápou rozdíl mezi dluhem a schodkem. Je více důvodů, proč tomu tak je, hlavní jsou ale následující tři.
Lidé posuzují vládu nebo stát podle zkušeností jedince či rodiny. Vědí, proč je nebezpečné utrácet dlouhodobě více, než si člověk vydělá. To se zdá být jasné na základě osobní zkušenosti úplně každému.
Druhý důvod je, že i laik chápe, že snad může mít určitou logiku zadlužovat se, když je ekonomika v recesi. Proč ale zvyšovat zadlužení v době hospodářského růstu? Třetí argument říká, že snad má smysl půjčovat si na investice (vzdělání, infrastruktura), ne však deficity projídat, jako to činíme dnes.
Jenže už letmý pohled na tři "zásadní" argumenty ukazuje, že je to s nimi mnohem složitější. Stát není jedinec nebo rodina. Je logické, že občan by měl před smrtí vyrovnat své dluhy. Stát by ale měl na rozdíl od občana (alespoň teoreticky) trvat, a proto může jakoby donekonečna přehazovat dluhy na další a další nástupce ve vládě. A ani v zadlužování se během konjunktury není nakonec Česko nijak výjimečné. Zrovna v největší ekonomice světa - v USA - rostou deficity raketovým tempem také v období silného oživení. Stejně jako u nás jsou též v USA primární příčinou zvyšujících se schodků rostoucí mandatorní sociální výdaje, nikoliv výdaje na válku či zbrojení.
Proč vlastně ekonomice vadí zbytnělé schodky, je jasné méně, než by se čekalo. Vezměme si příklad Spojených států. Rozpočtové schodky se začaly prohlubovat za vlády prezidenta Reagana. Jeho tehdejší rozpočtový ředitel David Stockman v roce 1986 rezignoval, protože se obával, že 80. léta "skončí kvůli schodkům s hyperinflací, která bude horší než v 70. letech." To se ale nikdy nestalo.
Ekonomové, kteří obklopovali Reagana, se schodků báli. Především proto, že je považovali za příčinu vysokých úrokových měr 80. let. Proto se prezident Reagan (který je paradoxně znám spíše původním razantním snížením daní) nakonec nechal přesvědčit a daně do konce svého volebního období čtrnáctkrát zvýšil. Deficity se ale nijak nesnížily. Naopak.
Jenže strašit dnes tím, že schodky budou tlačit na zvyšování úroků, je argument, který nikdo nebere příliš vážně. Úroky jsou dnes v USA, jak známo, směšně nízké. Rostoucí schodky poněkud zvýší dlouhodobé úrokové míry, ale rozhodně ne tolik, aby to vzbudilo jakoukoli pozornost politiků.
Ekonomové se shodují v tom, že schodky vyvolávají takzvaný crowding out (vytěsňování soukromých investic státními). Banky (a další majitelé obligací) pohodlně žijí z financování státního dluhu a nejsou nijak motivovány riskovat a půjčovat podnikům. To ve svém důsledku omezuje hospodářský růst. Jenže ekonomové - jak v USA, tak u nás doma - selhávají v tom, jak přesvědčit politiky, že právě toto představuje nějaký problém. Crowding out? Nezájem. Na to páni politici neslyší.
Prezident Bush nemá žádný specifický plán, jak dát deficity do pořádku. Kandidát demokratů John Kerry slibuje zavedení zákonů, které omezí výši schodků, jenže neříká vůbec nic o tom, kde bude v rozpočtu šetřit.
Viceprezident Cheney prý často tvrdí, že Reagan dokázal, že schodky nevadí. Když se ho novináři nedávno ptali, co tím myslí, tak jim řekl, že si sice myslí, že schodky vadí, ale podle něj by nikdo neměl uměle vyrovnávat rozpočet na úkor "prorůstového snížení daní". Jinými slovy Cheney říká: schodky vadí, ale ne tolik, abychom snad kvůli nim zvyšovali daně.
Takže, proč deficity vadí? Ve skutečnosti vadí především proto, že mohou způsobit obrovskou krizi, jejíž rozsah a načasování nedokáže vůbec nikdo předpovědět. Varování jsou málo slyšet a nikdo je nebere vážně. Trhy jsou svou povahou nestabilní, volatilní, iracionální a málokdy se daří příchod krize včas signalizovat. To platí jak pro nás, tak pro Ameriku. Nás ovšem ke snižování zadlužení motivuje ještě povinnost plnit kritéria pro společnou evropskou měnu. To je možná naše jediné štěstí.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.