Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2004

Šampióni a ochrana dinosaurů

hn.ihned.cz  2. 6. 2004
Buďme rádi, že české rodinné stříbro a šampióny dávno ovládá zahraniční kapitál. Politikům tak nezůstali žádní šampióni na hraní.
 

Hitem diskusí o ekonomické politice jsou v Evropské unii šampióni. Němečtí a francouzští představitelé mají pod tímto označením na mysli politiku vlády vedoucí ke spojování velkých průmyslových konglomerátů, k jejich posílení a vytvoření ochranného valu, který zabrání převzetí "gigantů" někým zvenčí.
Němci a Francouzi se bojí především toho, že jejich podniky mohou být ovládnuty americkým kapitálem. Oficiálně se ale také o spojování podniků z iniciativy politiků mluví jako o ochraně pracovních příležitostí.
Ve skutečnosti jde ale asi spíše o to, že si politici chtějí užít moci. Podniky spojené pod politickým tlakem budou mít k vládám a partajím blíže než ty, které si od politiky drží zdravý odstup. Minulý týden uvízla diskuse o šampiónech na mrtvém bodě, protože Němci a Francouzi nenalezli společnou řeč. Debaty se nejspíš za pár týdnů obnoví, ale z mnoha důvodů by bylo dobře, kdyby je politici ukončili.

Vágní a zmatený pojem

Hned na začátku je třeba říci, že pojem šampióni - tak, jak se o něm mluví - je úplně vágní a zmatený. Stejně jako jsou dosti popletené motivy politiků, kteří s ním přišli.
Francouzům se nejvíce líbí francouzsko-francouzské fúze (Sanofi-Aventis). Přeshraniční šampióni jsou ve Francii vítáni, pokud ale francouzská firma ovládne německou. V opačném gardu jim to moc nevoní.
Další zmatek do věci vnáší to, že se o šampiónech hovoří též v souvislosti se záchranou a státní pomocí firmě Alstom, která vyrábí špičkové technologie, například slavné rychlovlaky TGV. Francouzští politici nyní oslavují, že se podařilo udržet Alstom jako celek a jeho divize se nebudou rozprodávat.
Člověka tedy napadne, jestli nakonec nejde místo vytváření šampiónů o přežití dinosaurů. Dinosaurem totiž nemusí být zastaralá zrezivělá železárna, ale třeba high-tech firma, jejíž udržování pohromadě nemá pražádný ekonomický smysl.
Dinosaurem je ten, kdo každou chvíli žádá státní pomoc. Dlouhodobé finanční churavění (tedy pravé "dinosaurství") nejde zastřít tím, že vaše produkty hezky blikají, závratně rychle jezdí nebo se jinak tváří, že jsou technicky na výši.
Co by bylo špatného na tom, kdyby byly jednotlivé divize Alstomu prodány různým zájemcům? Tržní ekonomika přece stojí na "kreativní destrukci" (slavný pojem, se kterým přišel ekonom rakouského původu Schumpeter).
Konec podniku "tak jak ho známe" nemusí být špatná zpráva. Může jít naopak o živnou půdu budoucího rozkvětu. Stačí zabezpečit rychlé přelití produktivních zdrojů tam, kde jsou nejlépe využity. Ochrana dinosaurů nezaměstnanost zvyšuje, nikoli naopak.

Velký neznamená skvělý

Ke spojování velkých podniků všude na světě dochází a nejsou k tomu třeba vlády. Historicky lze zaznamenat, že horečnatý nárůst fúzí přináší v hospodářském cyklu vždy především konec konjunktury, kdy se ekonomika začíná přehřívat. Existuje také jistá souvislost mezi přehřátím kapitálového trhu a počtem rekordně velkých fúzí.
Mimochodem: rekordní počet rekordně velkých fúzí v každé konjunktuře neznamená, že stále větší procento světového bohatství je vytvářeno velkými podniky. Naopak, roste síla malých a středních firem. Souvisí to s růstem hospodářství a se stoupajícím podílem služeb na globální ekonomice.
Vzrůstající počet nadnárodních fúzí jsme mohli pozorovat před splasknutím spekulativní bubliny na americkém kapitálovém trhu na přelomu tisíciletí. Nefúzovaly pouze velké finanční korporace, ale například i automobilky. Někdy se po splasknutí bubliny ukáže, že fúzující giganti přecenili síly. Trh si ukvapeným fúzováním podniků dokáže leckdy způsobit řadu problémů sám. Vůbec nejhorší nápad proto je, aby jakékoli spojování podniků začaly uměle živit vlády.

Amerika kontra Evropa

Proč takto neuvažují američtí politici? Není to jen proto, že jim je nacionalismus cizí. Souvisí to s dynamickou podstatou amerického kapitalismu, ve kterém hraje zásadní roli kapitálový trh.
Také Amerika má své šampióny, ale vtip je v tom, že je to každou chvíli někdo jiný. Mnohé firmy, které byly - měřeno tržní kapitalizací - před deseti lety v Americe jedny z největších, dnes skoro nikdo nezná. Neplatí to samozřejmě doslova: General Electric je velkou firmou sto let a totéž platí pro tamější automobilky.
Skutečnost, že Německo i Francie tlačí své velké industriální giganty, aby zůstali u svých tradičních oborů a v rámci nich inovovali výrobu, souvisí s tím, že na evropském trhu se dostatečně nerozvinulo financování podniků skrze akciový trh.
Diskuse o šampiónech může mít zajímavou pointu pro nás. Buďme rádi, že české rodinné stříbro a šampióny dávno ovládá zahraniční kapitál. Našim politikům na rozdíl od německých a francouzských až na výjimky nezůstali žádní šampióni na hraní.
Díky tomu má naše ekonomika do budoucna šanci fungovat poměrně flexibilně, na racionálním ekonomickém základě a kalkulu, stranou státního intervencionismu, velikášských myšlenek a nabubřelých politicko-ekonomických konceptů.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.