Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2005

Dva příběhy o státním dluhu

HN.IHNED.CZ  20. 1. 2005  

Thajsko, tvrdě postižené přírodní katastrofou, oznámilo, že si nepřeje ani zahraniční pomoc, ani odpuštění části dluhů. Na první pohled to vypadá nesmyslně. Jakou má logiku nechtít odpuštění dluhů? Dělá snad někomu dobře se s dluhy trápit? Je takový postup racionální?
Rozumné to je a dokonce velice. A thajská politická reprezentace takto dokazuje, že si dokáže vidět dál než na špičku nosu, že dokáže sledovat zájmy státu v dlouhodobém horizontu.

Hrdí a méně závislí

Pokud hrdě oznámím, že nechci odpustit dluh, zařadím se v povědomí světa do lepšího klubu. A Thajsko by se rádo vidělo v pomyslném sousedství zemí jako Jižní Korea. Nechce být spojováno se Srí Lankou, ani třeba s mnohem chudší, nesourodou a politicky nestabilní Indonésií. Chce být vnímáno jako prosperující a pořádkumilovný stát. A taková země má větší šanci přilákat zahraniční kapitál a dlouhodobé seriózní investory.
A kdyby na to přišlo a Thajsko bylo nuceno si někdy v budoucnu půjčit - a to se stát může snadno, přijde je pak půjčka levněji. Seriózní dlužník si půjčuje levněji.
Jde také o určitou míru nezávislosti či autonomii. Země, která není rukojmím věřitelů, se může autonomněji rozhodovat. A Thajsko, jak známo, bojuje s povstalci a rebely. Bude v něm moci pokračovat a svět bude mít omezenou možnost mluvit do metod boje a zacházení s povstalci. Země, která si nechá odpustit dluhy, musí být leckomu vděčná a zavázaná. Známe to z komunistického bloku před rokem 1989. Ceausescu byl nejkrutější diktátor a jeho země prakticky nebyla v zahraničí zadlužená.
V neposlední řadě jde o to, že ze všech zemí postižených katastrofou tsunami má Thajsko už dnes nejnižší zahraniční dluh na hlavu.

Tvrdě na věřitele

Příběh s opačným znaménkem přinesly poslední dny z Argentiny. Ještě před sto lety jedna z nejbohatších zemí světa prošla před třemi roky hlubokou ekonomickou krizí a de facto uskutečnila státní bankrot - největší v historii.
Nyní prezident Nestor Kirchner představil věřitelům plán restrukturalizace dluhu. Budou vydány dluhopisy a když to hodně zjednodušíme, vychází to v průměru tak, že věřitelům se vrátí zhruba třicet procent toho, co do argentinského dluhu investovali. Žádné jednání nelze čekat: argentinská vláda to věřitelům prezentuje tak, že buď na "restrukturalizaci dluhu" přistoupí, nebo mají smůlu.
Podle listu Financial Times si může Argentina dovolit platit víc. Tamější hospodářství roste už dva roky o osm procent ročně. Aktuální rozpočtový přebytek (před započtením dluhové služby) činí čtyři procenta a země má dokonce přebytek běžného účtu platební bilance ve výši tří procent. Rezervy centrální banky se od roku 2002 zdvojnásobily.
Týdeník The Economist je smířlivější. Země má sice aktuální rozpočtový přebytek, ale státní dluh činí 90 procent hrubého domácího produktu. Ekonomika sice roste, ale před třemi lety se stát málem rozpadl a ekonomika se zcela zhroutila. V zemi byly sociální nepokoje, lidé přišli o své vklady a úspory. Prezidentů a ministrů financí se vystřídalo jako ponožek.

Riziko se zase zvětšilo

Co bude rozhodnutí Argentiny znamenat do budoucna? V této chvíli se může zdát, že země zahraniční investory a věřitele nepotřebuje: daří se především tradičnímu zemědělskému exportu a země využívá toho, že světová ekonomika dobře roste.
Jenže to se může změnit. Až bude Argentina jednou věřitele a investory potřebovat, možná se se zlou potáže. Řada investorů dá podle všeho Argentinu k soudu a země bude čelit řadě arbitráží a zabavování majetku v zahraničí.
Tvrdý postup Argentiny vůči věřitelům také prodraží úvěry pro všechny podobné a chudší země. Půjčovat peníze totiž bude po argentinském bankrotu zase o něco riskantnější.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.