Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2005

Friedman versus Bhagwati: Svět je pořád kulatý

HN.IHNED.CZ  12. 8. 2005

Před dvěma měsíci jsme na tomto místě psali o novém bestselleru ekonomického komentátora deníku The New York Times Thomase Friedmana Flat World (Placatý svět), který čtivým reportážně analytickým stylem zpracovává a podchycuje nejnovější globalizační trendy včetně outsourcingu a offshoringu. Friedman v knize výstižně a vtipně popisuje, kterak si dnes Američané v Indii nechávají spočítat daně nebo přes noc analyzovat rentgenové snímky... Samotnou metaforou o placatém světě se Friedman pokusil pojmenovat cosi jako rovnost příležitostí (vyrovnávání komparativních výhod) v globalizovaném světě.
Jagdish Bhagwati, slavný americký ekonom indického původu, profesor na newyorské Columbia university a jeden z největších znalců světového obchodu se jal s komentátorem Timesů polemizovat na názorových stránkách konkurenčního deníku The Wall Street Journal.
Bhagwatiho text se jmenuje - jak jinak - Svět je pořád kulatý. Bhagwati píše, že metafory jsou důležité, protože ovlivňují náš pohled na svět a Friedmanova metafora je prý od základu špatná.
Když se například začne neutrální problém emigrace vzdělaných označovat za "odliv mozků", budeme ho okamžitě vnímat jinak než předtím. Bhagwati souhlasí s Friedmanem v tom, že globalizace je den ode dne rychlejší. Oba autoři jsou koneckonců její příznivci, stejně jako jsou zastánci svobodného obchodu. Propojují se finanční centra, sjednocují se úrokové míry, otevírají se a prostupují trhy. Jedni pak mluví o "smrti vzdálenosti", druzí zase o tom, že "zeměpis je minulostí".
Jenže to podle slovutného profesora ještě neznamená, že svět začíná být placatý. Thomas Friedman podle Bhagwatiho zcela zásadním způsobem přehání o možnostech Indie a Číny konkurovat vyspělému světu. Reportér prý bral příliš doslova všechno, co mu jeho informátoři v indickém Bangalore naservírovali.
Bhagwati například zdůrazňuje, že pouhých šest procent mladých Indů se dostane na "vysokou školu", respektive college (srovnání vzdělávacích stupňů v Česku, v Americe a v Indii není, samozřejmě, zcela přesné). Pouhé dvě třetiny z nich školu dokončí a pouhý zlomek z nich umí číst anglicky. A další zlomek z nich umí anglicky mluvit tak, aby tomu Američan mohl rozumět.
Skutečnost, že Indie exceluje na poli informačních technologií, souvisí podle Bhagwatiho především s tím, že je to demokratická země a jako taková má přístup ke špičkovým americkým technologiím, na které komunistická, totalitní Čína nedosáhne Nejde ale jen o embargo. Totalitní Čína se informačních technologií dokonce bojí.
Bhagwati nabízí svoji profesorskou metaforu. Současný svět lze podle profesora charakterizovat "kaleidoskopickými komparativními výhodami". Konkurence je dnes tak rychlá a tvrdá, že lze ztrácet a vítězit v řádech dnů. Jeden den vyhrává Boeing, druhý Airbus a třetí den je to už zase jinak. Jeden den vítězí vývoj chipů v Silicon valley, druhý den v Jižní Koreji. Pěstitel žampiónů ve Vermontu jeden měsíc ztrácí a pak zase prohrává v boji s konkurencí na Tchaj-wanu.
Jak se má vyspělý svět nástrahám globalizace bránit? Především poněkud univerzálnějším vzděláváním. Letecký inženýr musí být například schopen s měnící se nabídkou a poptávkou rychlé rekvalifikace na inženýra automobilového a naopak. Lékař rentgenolog, kterému berou práci například Indové, musí být schopen svižné rekvalifikace třeba na boj s obezitou či kosmetickou chirurgii, což jsou v tuto chvíli rostoucí obory.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.