Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2005

HDP: odsouzeni k úspěchu

hn.ihned.cz  14. 3. 2005  

HDP je finanční ukazatel, který se bohužel (nebo bohudík?) nerovná kvalitě života ani pocitu štěstí. Nesouvisí s náladou, Češi budou dál brblat.

Když se podíváme na posledních deset let v české politice, moc vábného tam vlastně nenajdeme. V polovině devadesátých let už Klausova vláda dávno neměla žádné reformní tempo, kvetl bankovní socialismus a takzvané měkké tržní prostředí, neprivatizovaly se finanční ústavy, tunelovalo se horem dolem apod.
Po narcistním Václavu Klausovi přišel do čela vlády samolibý Miloš Zeman a opoziční smlouva. Privatizační příjmy se rozpouštěly v rozpočtu, kvetlo korupční prostředí, přicházel skandál za skandálem a vláda neměla žádnou efektivní kontrolu. Pak nastoupil Vladimír Špidla, člověk s čistým štítem, ale zavilý socialista, který v podnikatelích viděl jen zdroj daňových příjmů. A Stanislav Gross za půl rok nic neudělal, v křesle se ani neohřál a brzy se zase bude poroučet.
Přesto jsou ale ekonomická čísla pořád lepší. Skvělá čísla o vývozu, skvělý růst investic, růst hrubého domácího produktu nejlepší za deset let, prognózy klesající nezaměstnanosti... Čím to je? Jak je to možné?
Jsme-li integrováni do Evropy a je-li v Evropě mír, padají-li v Evropě, ale i všude jinde ve světě celní bariéry, je-li protekcionismus v koncích a globalizace na postupu, pak je tento geografický prostor zkrátka a dobře odsouzen k ekonomickému úspěchu. Nejen ve smyslu jakési pohodlné polohy.
Čeká nás totiž také permanentní masáž mezi technologicky a civilizačně vyspělým Západem a Východem, který nám bude konkurovat levnou pracovní silou. A ta masáž nám prostě nedá vydechnout. Budeme se muset do budoucna pořád otužovat a to prospívá a je to zdravé.
Ono "kde jsme" souvisí nejen s tím, že je Česká republika krásná země, ale také například i s tím, že jsme zdědili infrastrukturu a města jako stvořená pro podnikání. Srovnejme si centra našich měst s panelákovými městy na sever a na východ od našich hranic, s městy, která zničila válka.
Jsou-li čísla dobrá, je to především kvůli lidem, kteří v České republice žijí. Potvrzuje se, že lidé mají zdravý kořínek, že jsou šikovní, pilní, pracovití a také relativně dobře vzdělaní.
To, co se děje, děje se zkrátka politice navzdory. Navzdory všem těm nafoukaným a arogantním poslancům a potentátům, navzdory všem nekňubům, mizerům, bafuňářům, tunelářům, korupčníkům apod.
Politiku lze také nakonec pochválit, ale jenom za dvě věci. Za privatizaci bank, která sice přišla nejméně o osm let později, než měla. Ale přesto poděkujme politikům, že udělali o osm let později to, co udělat měli. A za investiční pobídky, které jsou ale v globálním světě samozřejmostí.
A na konec téhle ekonomické pohádky je třeba dodat, že růst HDP je finanční ukazatel, který se bohužel (nebo bohudík?) nerovná kvalitě života ani pocitu štěstí. A vůbec to nesouvisí s náladou. Češi budou brblat, nadávat a skuhrat, jak je rok a život dlouhý. Když se podívá člověk na českou politiku, pak to nakonec ani nepřekvapí. Jenže za tu politiku si zase mohou lidé sami. Takže je to začarovaný kruh.
Přece jen by ale neškodilo, kdyby se ta dobrá hospodářská čísla a relativní prosperita nějak promítly i do zvýšeného sebevědomí. A také konečně do pocitu sebevědomého evropanství. Ty ekonomické úspěchy přece úzce souvisejí s tím, že jsme se poprvé po staletích stali součástí integrované a v míru kooperující Evropy. Můžeme na to konečně být hrdi?

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.