Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2005

Je to spor o výklad pravomocí

hn.ihned.cz  15. 3. 2005  

Stejnou ofenzívu jako u soudců je časem možné čekat také při jmenování univerzitních profesorů, generálů a velvyslanců.

Ve sporu o nové soudce mezi Hradem a Ministerstvem spravedlnosti nejde o věk justičních čekatelů, ale o využití prezidentských ústavních pravomocí na jinou míru, než na jakou byla česká společnost dosud zvyklá.
Svědčí o tom koneckonců i názory prezidentových lidí. Mluvčí Petr Hájek řekl LN, že prezident chce soudce sám vybírat. A Jan Bárta, ředitel odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky, napsal v páteční MF Dnes, že "těžiště rozhodování o pravomocích prezidenta republiky by se mělo posunout od Ministerstva spravedlnosti směrem k prezidentu republiky, aby tak byl spíše naplněn smysl jeho zodpovídání za úroveň soudcovského stavu".
To, co nyní Václav Klaus chce, je vcelku logické. V době, kdy byl prezidentem Václav Havel, bylo nezaslepeným pozorovatelům zřejmé, že psané ústavní pravomoci hlavy státu byly využívány sotva na půl plynu a více než střídmě. Tak se stalo, že bývalý prezident Havel ponechal agendu výběru soudců na Ministerstvu spravedlnosti a sám prováděl pouze jejich jmenování. Ministerským návrhům se vzepřel jen ve zcela výjimečných případech.
Souviselo to i s poptávkou po profesi. Téměř všichni právníci se hrnuli do advokacie a tehdejší vlády ani nebyly ochotny posouvat výklad pravomoci na stranu prezidenta nebo navyšovat rozpočet prezidentské kanceláře.

Když jmenuje, ať i vybírá

V USA, kde má prezident na starosti jmenování federálních soudců, existuje v Bílém domě oddělení o nejméně šedesáti zaměstnancích, které vybírá, zkouší a lustruje kandidáty. Je logické, že když má někdo odpovědnost, chce mít pod kontrolou i administrativu, která má tuto agendu na starosti.
Ústava něco takového umožňuje i u nás. Úředníci ministerstva, kteří mají na starosti kandidáty na soudcovský stav, mohou být jednoduše převedeni pod prezidentskou kancelář. Je-li někdo "zaměstnancem Bílého domu", nemusí pochopitelně sedět v Bílém domě, je-li někdo "zaměstnancem Hradu", nemusí vysedávat na Hradě.
Na tom, že chce mít hlava státu proces pod kontrolou, není nic špatného. A ten, kdo se těžko smiřuje s posilujícím Václavem Klausem, ať nepropadá panice. Klaus nebude prezidentem věčně. V tomto sporu jde o instituci prezidentství, o to, jaká se zaběhne v širokých mantinelech ústavy tradice.
V každé zemi s demokratickou tradicí převyšuje logicky mnohonásobně poptávka po soudcovské profesi nad nabídkou soudcovských míst. Být soudce je v každé "zdravé" zemi elitní, skvěle placená a vážená profese. Kandidáty je třeba prosívat.
Budeme snad ještě v roce 2020 mluvit o tom, že je soudců nedostatek? Ať se kandidáti na soudce vybírají v průhledných konkursech. A z vítězů předkola ať si ještě vybírá prezident. Soudcovský plat je elitní už dnes.
Vlastně ve sporu ani nejde o to, jestli je soudců dostatek, či ne. Stovky jich budou odcházet každý rok do penze (nebo umírat) a každý rok bude proto třeba stovek soudců nových. Je jedině dobře, když výběr přestane být mechanický.

Změny neskočí u soudců

Václav Klaus se opět projevil jako vykutálený politik. Využil oslabení vlády k útoku, který má posílit jeho autoritu.
Bude-li příště vládnout silná ODS, může být přesun těžiště moci směrem k Hradu brzy institucionálně dokonán. Stejnou ofenzívu je časem možné čekat také při jmenování univerzitních profesorů, generálů a velvyslanců. Vojenská kancelář prezidenta za první republiky byla například mnohem silnější než dnes.
Klausově expanzi se dnes mohou divit pouze ti, kteří mu věřili, že bude prezidentem "aktivním, nikoli aktivistickým", nebo ti, co věřili, že česká prezidentská instituce rovná se kladení věnců. Profesor Klaus nakonec využije ústavu tak, že se napne, ale snad nepraskne.
Co ale v pořádku není, je změna pravidel uprostřed hry. Klaus měl oznámit dlouho dopředu, že nebude brát v potaz systém justičních čekatelů. Stejně tak by bylo bývalo vhodné, kdyby už coby prezidentský kandidát předem a transparentně svým volitelům sdělil, jak si vysvětluje prezidentské pravomoci. Je sice možné, že s funkcí teprve seznamuje, ale co prezident smí a nesmí, se už má učit v občanské nauce na střední škole. Způsob odmítnutí justičních čekatelů tak působí poněkud orientálně.
A nakonec ještě k věku soudcovských adeptů. O ten jde až na posledním místě. Až bude mít hlava státu výběr soudců definitivně pod sebou, bude jmenovat soudce mladé i starší. V případě bankovní rady ČNB Klaus také dlouho kritizoval bývalou bankovní radu jako příliš mladou, až sám jmenoval novou s výrazně nižším věkovým průměrem. A ekonom Petr Mach se stal Klausovým poradcem snad ještě před tím, než se začal holit.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.